Nečekaně končí žena, která vrátila Nový Zéland na mapu

„Odcházím, protože s touto privilegovanou rolí přichází i odpovědnost – odpovědnost za to, že víte, kdy jste tou správnou osobou v čele a kdy ne. Vím, co tato práce vyžaduje. A vím, že už nemám dost sil na to, abych ji vykonávala,“ pronesla ve čtvrtek novozélandská premiérka Jacinda Ardernová, když národu oznamovala, že na své pozici končí.

„Jsem člověk, politici jsou lidé. Dáváme do toho všechno, co můžeme, dokud to jde. A pak prostě přijde čas. Pro mě ten čas právě nastal,“ pokračovala politička a poděkovala své rodině za to, že s ní uplynulé náročné roky zvládla. „Neve, maminka se těší, že bude u toho, až letos nastoupíš do školy. A Clarku, pojďme se konečně vzít.“

Dvaačtyřicetiletá Ardernová nastoupila do úřadu v roce 2017, tedy před více než pěti lety, a stala se tehdy nejmladší ženou světa vykonávající premiérskou funkci. Během prvních let v úřadě si pak získala přízeň veřejnosti a v roce 2020 se Nový Zéland rozhodl, že levicově orientované političce dopřeje v čele země ještě další funkční období.

To však nedokončí, jelikož rezignaci oznámila k 7. únoru tohoto roku. Při proslovu pak rovnou potvrdila i konání říjnových celostátních voleb. Novozélandskou stranu práce, které politička předsedá, během příštích měsíců povede lídr, jehož by si strana měla zvolit již v neděli. Kdo se velení ujme, zatím ale není jasné.

V průzkumech veřejného mínění podpora strany Ardernové nedávno klesla na nejnižší úroveň od jejího nástupu k moci a momentálně také lehce zaostává za opoziční Národní stranou. Pokles v průzkumech Ardernovou prý k odchodu nepřiměl, je však toho názoru, že straně prospěje nová a „čerstvá“ postava v čele.

Navzdory mezinárodní oblibě premiérka doma v posledních měsících schytávala kritiku zejména kvůli zhoršující se krizi v oblasti bydlení, rostoucím životním nákladům a sazbám hypoték nebo rostoucím obavám z kriminality. Jak ale informovala agentura Reuters, Ardernová přesto zůstává populárnější než její soupeři.

Právě díky popularitě na mezinárodním poli se dá říct, že Nový Zéland „vrátila na mapu světa“.

Platí to ale ještě v dalším smyslu. Ostrovní země totiž autoři na některých mapách opravdu vynechávají – nebyla vidět například ani na mapě vytvořené Přírodovědným muzeem Smithsonova institutu nebo řetězci Starbucks a Ikea. V roce 2018 tak vznikla kampaň na podporu turismu, která na tento problém upozorňovala a politička si v ní zahrála.

Na premiérské křeslo Ardernová usedla s jasnou agendou – odstranit dětskou chudobu, zajistit dostupnější bydlení a řešit klimatickou krizi. V průběhu uplynulých let jí ale do cesty přišly překážky mnohem akutnější a její vedení otestoval například výbuch sopky nebo krvavý teroristický útok.

K tragédii ve městě Christchurch došlo v roce 2019 – při útoku na dvě tamní mešity zemřelo 51 lidí. Ardernová se tehdy postavila za členy muslimské komunity a prohlásila, že takové činy extrémního a bezprecedentního násilí nemají na Novém Zélandu místo. Při setkání s pozůstalými si premiérka dokonce oblékla hidžáb.

Bezprostředně poté Ardernová přistoupila ke zpřísnění zákonů o zbraních a už pár dní po útoku země zakázala poloautomatické zbraně vojenského typu.

Stejně jako v případě dalších lídrů světa, kteří byli u moci v roce 2020, i na vládnutí Ardernové zůstane stín v podobě covidové pandemie. Nový Zéland pod jejím vedením však dokázal na šíření koronaviru zareagovat rychle a účinně, jelikož se ostrovní stát na dlouhé měsíce uzavřel okolnímu světu a zavedl přísná opatření.

Země s přibližně 5 miliony obyvatel tak k lednu letošního roku eviduje méně než 2500 úmrtí připsaných koronaviru. Ve srovnání s ostatními státy tedy Nový Zéland dopadl dobře. Ardernová kvůli svému přístupu i tak čelila násilným výhrůžkám, a to zejména ze strany konspiračních teoretiků a odpůrců očkování.

Během pandemie se pak nestavěla do privilegované pozice a odložila svatbu se svým snoubencem, televizním moderátorem Clarkem Gayfordem, který je jednou z dalších příčin političčiny obliby. Například při volbách v roce 2020 novinářům čekajícím před jejich rodinným domem usmažil čerstvě nachytané ryby a připravil jim svačinu.

V průběhu uplynulých let se z Ardernové stala ikona v kruzích ženských lídryň, která se zapsala do historie například tím, že jakožto druhá premiérka na světě porodila během funkčního období, aniž by se funkce vzdala. Stejně jako jiné političky ji ovšem neminuly opakované a dotěrné dotazy nejen na osobní život.

Za rovnocenný přístup k ženám se tak Ardernová zasazuje dlouhodobě. V médiích například nedávno rezonovala situace z jejího setkání s finskou kolegyní Sannou Marinovou. Jeden z novinářů se totiž dvojice zeptal, zda je k setkání vedlo to, že jsou obě mladé a ženy.

„Zajímalo by mě, jestli se někdy někdo zeptal Baracka Obamy a Johna Keye, jestli se potkali proto, že jsou podobného věku,“ odvětila Ardernová s odkazem na bývalého amerického prezidenta a svého novozélandského předchůdce.

Tvrdý postoj tak Ardernové není cizí. Na otázku, jak by chtěla, aby si ji Novozélanďané pamatovali, však odpověděla, že jako někoho, kdo se vždy snažil být laskavý.

„Doufám, že je zanechám s vírou, že můžete být laskaví, ale silní, empatičtí, ale rozhodní, optimističtí, ale soustředění. A že můžete být svým vlastním druhem vůdce – takovým, který ví, kdy je čas odejít,“ zopakovala politička.