Vizionář Gerasimov jde do boje. Změní válku na Ukrajině?

„Je to voják až do kořínků svých vlasů,“ řekl o něm ruský ministr obrany Sergej Šojgu. A tahle charakteristika sedí.

Valerij Gerasimov se narodil v roce 1955 v Kazani. V 18 letech dokončil studium na místní střední vojenské škole. A vzdělání si pak doplňoval na vyšší škole tankového velení nebo akademii obrněných sil.

Už během studií potkal svoji budoucí ženu. O svém osobním životě ale nemluví. Je známo pouze to, že mají s manželkou dceru a syna. A že syn šel ve stopách svého otce a stal se důstojníkem.

V armádě prošel na začátku své strmé kariéry posty od velitele čety přes velitele roty po náčelníka štábu tankového praporu. V 38 letech už byl velitelem motostřelecké divize a v rámci druhé čečenské války působil jako velitel 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu.

Právě v průběhu čečenské války si vysloužil obdivná slova od nesmlouvavé kritičky války a Putinovy politiky Anny Politkovské. Gerasimov měl totiž osobní podíl na zatčení plukovníka Jurije Budanova. Budanov byl v následujícím procesu odsouzen k deseti letům vězení za únos a vraždu čečenské dívky Elzy Kungajevové.

Budanov měl mezi vojáky i ruskou veřejností řadu příznivců a proces zemi rozděloval. Gerasimov se podle Politkovské choval jako „čestný důstojník“.

Od roku 2012 je Gerasimov náčelníkem generálního štábu a spolu s ministrem obrany Šojguem byl dlouho považován za jednoho z nejbližších Putinových mužů.

A začal se výrazně profilovat i jako teoretik, jako vizionář nového způsobu vedení války. V praxi svoje koncepce ověřoval při obsazení Krymu v roce 2014.

Ke Krymu a „Gerasimovově doktríně“ se za chvíli vrátíme. Nyní ještě otázka, která se pochopitelně vnucuje: Proč Putin vybral nového velitele na Ukrajině?

Vždyť teprve 8. října minulého roku jmenoval velitelem generála Sergeje Surovikina. Ten tedy ve funkci vydržel jen něco málo přes tři měsíce. Přitom na Ukrajinu přicházel s pověstí krutého a bezohledného muže, kterou si vysloužil mimo jiné během bojů v Sýrii. Právě tyhle jeho vlastnosti a zkušenosti s ostrým bojem měly být podle Kremlu tím, co konečně zlomí ukrajinský odpor.

Úspěch ale nepřišel. A špičky armády se dostávaly pod stále větší tlak kritiky. Ze strany populárních vojenských blogerů. A především od Jevgenije Prigožina, oligarchy, Putinova blízkého spolupracovníka, muže, který stojí za nasazením žoldnéřské armády vagnerovců na Ukrajině.

Jenže pod palbou kritiky jsou už dlouhé měsíce i Šojgu a Gerasimov. Šojgu jako ministr obrany, Gerasimov jako jeden z hlavních stratégů útoku na Ukrajinu.

Sergej Šojgu dokonce v minulém roce na několik měsíců zcela zmizel z veřejného prostoru. A média spekulovala o tom, že je těžce nemocný. Anebo že upadl do nemilosti. Podobně se spekulovalo o tom, nakolik je ještě pevná pozice Gerasimova, který se v minulém roce neobjevil na oslavách Dne vítězství.

A náhle přichází návrat. Jmenování na pozici, která je v současnosti pro ruskou armádu pravděpodobně nejdůležitější. Čím si Gerasimov znovu získal Putinovu důvěru? Nebo je to „polibek smrti“?

Gerasimov nemá šanci situaci na frontě rychle zvládnout. Znamená to spíše, že s novou misí definitivně a s ostudou skončí?

Tato možnost je krajně nepravděpodobná – pro Putina je válka na Ukrajině příliš důležitá na to, aby tam rozehrával podobné hry. Navíc: Putin to nemá zapotřebí, ještě stále je dost silný na to, aby Gerasimova odvolal kdykoli. Nemusí ho vystavovat veřejnému zostuzení.

Takže? Ani dobře informovaná média a zkušení komentátoři nepřinášejí jednoznačné odpovědi. Nejpravděpodobněji vypadá názor, že jmenování Gerasimova je výsledkem stále ostřejšího boje mezi Prigožinem a špičkami armády. Putin takto dává jednoznačně na vědomí, že nadále stojí za Šojguem a Gerasimovem. A že Prigožinovy ambice stále intenzivněji vstupovat do politiky se mohou obrátit proti němu samotnému. (Něco ve stylu: „Pozor, Prigožine, v Rusku padá hodně lidí z okna.“)

Je to tedy nejspíše ze všeho symbolické gesto. Fakticky se nic nemění – Surovikin zůstane Gerasimovým náměstkem. Gerasimov byl ostatně z pozice náčelníka generálního štábu jeho nadřízeným i dosud.

Ještě na jednu podstatnou symbolickou rovinu ovšem upozorňuje britské ministerstvo obrany: „Nasazení náčelníka generálního štábu jako velitele na bojišti je indikátorem rostoucí vážnosti situace, které Rusko čelí, a jasným uznáním toho, že tažení nedosahuje strategických cílů Ruska.“

Před deseti lety napsal Valerij Gerasimov článek Hodnota vědy spočívá v její schopnosti předvídat. Podle mnohých je to nejvýraznější formulace nové ruské strategie totální války.

Gerasimov píše: „Pravidla války se změnila. Roste role nevojenských prostředků k dosažení politických a strategických cílů. A v mnoha případech jejich efektivnost převyšuje účinek síly zbraní.“

Povoleno je využití jakýchkoli prostředků – útoku hackerů, úniku informací, dezinformací… Gerasimov vysvětluje, že cílem je vytvořit chaos. Dosáhnout stavu permanentní nejistoty a konfliktu uvnitř nepřátelského státu.

Pro ty, kdo odmítají připustit, že Rusko rozehrává tento typ „hybridního válčení“ i proti Česku, je užitečné číst slova náčelníka ruského generálního štábu.

Jedním z míst, kde si Rusko doktrínu vyzkoušelo, byla Ukrajina. A to během „Majdanu“, protestů proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi v roce 2014. Rusko skrytě podporovalo obě krajní strany konfliktu – proruské obhájce prezidenta i ukrajinské extremistické nacionalisty. Šlo prostě o posilování konfliktu. O co největší chaos. O vytvoření co nejdůvěryhodnější záminky pro ruský útok na Krym a východní Ukrajinu.

Dalším, dnes už legendárním projevem nového typu válčení podle Gerasimova se stali „zelení mužíčci“ na Krymu. Jednotky v neoznačených zelených uniformách, o nichž Rusové tvrdili, že to jsou příslušníci místní domobrany. Žádný vpád na cizí území! Vnitřní konflikt. Místní lidé se brání teroru fašistů z Kyjeva.

Někdo tomu asi věří dodnes.

V tom je síla Grasimovovy doktríny a obecně moderního způsobu „hybridního“ válčení. Je přímočaře drzý, nectí žádná pravidla a oprávněně se spoléhá na to, že většina lidí pracuje s informacemi ledabyle. A někdy je ověřování informací opravdu už spíš prací pro profesionála než pro běžného uživatele.

Gerasimov je voják až do kořínků svých vlasů. Ale neustrnul na úrovni kazaňské školy pro velitele tanků.

Prostě mu to pálí.

Přijde s Gerasimovem ve válce na Ukrajině změna? Máme se jí bát? Ano, je to jedna z možností, jak to jmenování vnímat. Všímá si toho už citované britské ministerstvo zahraničí: Je to symbol, vzkaz, že jde do tuhého. A že Putin zmobilizuje vše, co má k dispozici. Že neustoupí.

Jisté je, že tentokrát Gerasimov nemá za úkol na Ukrajině rozehrát dezinformační válku. Na to už je pozdě. I když, třeba pokud jde o použití zbraní hromadného ničení…

Máme se bát?

Ministr obrany Sergej Šojgu v pondělí navštívil vojáky na ukrajinské frontě. Přesné místo setkání není známo. Při této příležitosti Šojgu oznámil, že hodlá zvýšit počet vojáků na 1,5 milionu, tedy přibližně o 400 tisíc.

To už nevypadá jen jako symbolické gesto.