Vítězství liberálů. Trump „dal“ Kanadě premiéra, jehož nedávno ani nechtěla

„Držte se dál od našich voleb,“ hřímal na sociálních sítích ještě v pondělí, v den, kdy jeho krajané rozhodovali o novém parlamentu, lídr kanadských konzervativců Pierre Poilievre.

Jeho slova směřovala vůči americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, který si krátce předtím neodpustil další šťouchanec vůči severnímu sousedovi. Vyzval Kanaďany, aby hlasovali tak, aby se jejich země mohla stát „váženým 51. státem Spojených států amerických“.

„Podívejte se, jak krásný by tenhle kus pevniny byl,“ napsal Trump v narážce na spojené území obou států. Připojil seznam údajných výhod, které by Kanada získala. Včetně nulových cel, což je téma, které v kanadské kampani zvlášť rezonovalo s ohledem na obchodní válku rozpoutanou právě americkým prezidentem.

Donald Trump byl ostatně zásadním faktorem celé kanadské kampaně a zmíněný Pierre Poilievre dobře věděl, proč se proti němu v den voleb ohradil. Nebýt šéfa Bílého domu dost možná by teď konzervativec slavil volební vítězství.

Místo toho ale kanadská média projektují čtvrté vítězství v řadě Liberální straně. Strana sice možná nezíská absolutní většinu poslaneckých křesel, ale Kanada je na menšinové vlády poměrně zvyklá. Premiérem by tak mohl zůstat Mark Carney, který teprve v březnu vystřídal dlouholetého předsedu vlády Justina Trudeaua.

Ještě v lednu vyhlídky pro kanadské volby vypadaly úplně jinak. Liberálové se po deseti letech Trudeauovy vlády spojené s rostoucími životními náklady a nedostupným bydlením v průzkumech potáceli hluboko pod konzervativci, v některých dokonce bojovali až o třetí místo. Pod vlivem Trumpa a jeho výpadů vůči Kanadě ale podpora liberálů vystřelila nahoru.

Konzervativec Poilievre, který se v minulosti hlásil k trumpovskému stylu politiky, najednou nedokázal držet krok a nepomohlo mu ani to, že se vůči americkému prezidentovi najednou vymezil. Ztrácet začal ještě v době, kdy liberály řídil nepopulární Trudeau. Nástup Carneyho pak nově nabytý náskok vládnoucí strany jen utužil.

Trump zkrátka v Kanaďanech probudil novou vlnu vlastenectví. Carney navíc od počátku na jeho agresivní styl zareagoval odbojně, což mu u velké části Kanaďanů získalo velké sympatie. Jednou například přirovnal Trumpa k Voldemortovi, zloduchovi z románů o Harrym Potterovi.

Jméno amerického prezidenta dominovalo i povolebním projevům. „Prezident Trump se nás snaží zlomit tak, aby nás Amerika mohla vlastnit, ale to se nikdy nestane,“ prohlásil Carney s tím, že se s šéfem Bílého domu plánuje brzy setkat. Poilievre slíbil s budoucím premiérem spolupracovat, aby „ochránil suverenitu a kanadský lid“.

„Nikdy v životě jsem nezažil tak jednotnou Kanadu. Nahrálo to přitom Carneymu, protože konzervativec Poilievre ještě před časem amerického prezidenta vyzdvihoval a kopíroval v některých ohledech jeho politiku. Ještě nedávno mu říkali Trump Severu,“ vysvětlil v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jacques Rivard, rodák z québeckého Montrealu, který ještě nedávno před odchodem do důchodu přednášel na Université de Montréal.

Provincie Québec se stala stěžejní pro ještě nedávno nečekané liberální vítězství. Frankofonní oblast se separatistickými tendencemi se přiklonila ke Carneyho straně, přestože jeho francouzštinu místní média považují za „nejistou“.

List Le Journal de Montréal, nejpopulárnější deník v Québecu, nedávno hodnotil debatu mezi kandidáty, která proběhla právě ve francouzštině. Deník Carneymu za jeho znalost této řeči udělil „lepší čtyřku“, což byla zdaleka nejhorší známka ze všech čtyř kandidátů, kteří se debaty zúčastnili.

Lépe si Carney nevede ani se svými znalostmi místní kultury. V posledních týdnech se ho v Québecu ptali například na nejpopulárnějšího zpěváka, typický povahový rys obyvatel či na kulinářské speciality provincie.

Carney byl třeba donucen odpovědět na otázku, jaký zvuk vydává pařený sýr v pokrmu známém jako poutine. Toto jídlo, jež má v Québecu nejméně 70letou tradici, se skládá ze smažených hranolek, kousků sýra a omáčky z masového vývaru zahuštěného jíškou.

Carney se pokusil zvuk neúspěšně napodobit. Mnohé voliče v Québecu ale nic z toho od podpory šéfa liberálů nijak neodradilo. „Je vidět, že se (Carney) snaží. Je to sympatické a řada lidí kolem mne to oceňuje a dokonce obdivuje,“ podotkl před volbami Jacques Rivard.

Liberálové pod vedením Carneyho si v Québecu letos oproti předchozím volbám na počty mandátů výrazně polepšili. Podle průběžných výsledků jich tam posbírali navíc hned 12, zatímco například v největším Ontariu si naopak výrazně pohoršili.

Podle mnohých voličů má francouzský jazyk a svébytná kultura Québecu daleko větší šanci na přežití pod vládou kanadských liberálů, než pokud by došlo na (dnes nepředstavitelné) připojení k USA.

„Vždy jsem volil Bloc Québécois (regionální strana prosazující místní svébytnost, pozn. red.), teď ale svůj hlas dám Carneymu. Je jediný, kdo se dokáže Trumpovi postavit. A já věřím, že naše kultura přežije spíše s liberálem v čele země, než kdyby nám vládl Washington. To se ale nikdy, nikdy, nikdy nestane,“ řekl Seznam Zprávám ještě před volbami Jean-Claude Dubé, který se v Montrealu živí jako automechanik.

Šedesátiletý premiér Carney má za sebou dlouhou kariéru v bankovnictví. Zkušenosti z ekonomické oblasti –⁠⁠ důležité v době obchodní války s USA –⁠⁠ mu letos také pomohly dostat se do čela liberálů.

Muž, jenž se cítí jako doma na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, má schopnost uzavírat obchody a dlouhé zkušenosti s pohybem mezi mocnými tohoto světa a velkými penězi. Zatímco jeho stoupenci to vidí jako výhodu, kritici spíše jako elitářství a odtrženost od obyčejných voličů.

Carney se narodil do učitelské rodiny ve Fort Smith v kanadských Severozápadních teritoriích, dětství pak strávil v Edmontonu ve státě Alberta. Studoval na Harvardu i Oxfordu, oženil se s ekonomkou Dianou Fox Carneyovou, s níž má čtyři děti.

Třináct let sbíral zkušenosti v různých pobočkách bankovní společnosti Goldman Sachs, poté se přesunul do Ottawy a v letech 2008 až 2013 sloužil jako guvernér kanadské centrální banky. V této roli se své zemi pomohl vyhnout finanční krizi, jež zachvátila sousední Spojené státy, a poté i většinu světa.

Následujících sedm let pracoval jako šéf britské centrální banky a snažil se stabilizovat tamní ekonomiku po brexitovém šoku.

V době angažmá v Bank of England, kde se stal jejím prvním guvernérem nepocházejícím z Británie, byl také zvláštním vyslancem OSN pro opatření v oblasti klimatu a financí a spolupředsedou Glasgow Financial Alliance for Net Zero, globální koalice předních finančních institucí zavázaných k urychlení dekarbonizace ekonomiky.

V poslední době ale sází v otázce klimatu spíše na pragmatismus. Hned po nástupu do čela vlády zrušil spotřební uhlíkovou daň, což mu ekologové vyčítají.

Deník The New York Times o Carneym píše, že působí poněkud strnule a profesorsky, v nedávném rozhovoru s novinářem a hudebníkem Nardwuarem se ale uvolnil. Mluvil o tom, jak hrál za studií lední hokej, o své oblíbené hudbě i o tom, že jeho nejoblíbenějším jídlem je kebab.

Z doby, kdy vedl britskou centrální banku, má také zkušenosti s Donaldem Trumpem, jehož potkával na schůzkách skupiny G20.