Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Uběhly už víc jak tři týdny od vyhlášení nejvyššího stupně varování Světovou zdravotnickou organizací (WHO) kvůli šíření nemoci mpox (dřív známé jako opičí neštovice). Důvodem bylo rozšíření nemoci (a zejména její nové varianty Clade 1b) do několika afrických zemí, kde se před tím nemoc nevyskytovala.
Ojedinělý případ nákazy u cestujících z Afriky byl od té doby odhalen také ve Švédsku a v Thajsku.
Zrychlené šíření v Africe vyvolalo obavy, že by nová varianta viru, který se přenáší blízkým kontaktem (dotýkáním se, slinami nebo při sexu), mohla být snáz přenosná. Dosavadní čísla z Afriky navíc naznačují, že tam Clade 1b má možná až 10procentní smrtnost, což je podstatně víc než u staré varianty.
Podle nigerijské epidemioložky, která se přímo podílela na vyšetřování šíření mpox v Africe, ale nebezpečnějším vlastnostem viru zatím nic nosného nenasvědčuje.
„Patřím k těm, kdo zastávají názor, že v tuto chvíli ještě nemáme dostatečné důkazy pro to, abychom mohli říct, že Clade 1b se snáz šíří a má vyšší smrtnost. Na taková prohlášení je příliš brzy,“ říká Adesola Yinka-Ogunleyeová v rozhovoru Seznam Zpráv.
Mpox podle ní jasně ukončil éru, kdy šlo o nemoc držící se pouze v odlehlých oblastech, a ukázal, že když dostane šanci, může se šířit i ve velkých populacích. Že by ale tato nemoc mohla přerůst do pandemie rozměrů podobných covidu-19, má vědkyně za velmi nepravděpodobné.
Adesola Yinka-Ogunleyeová
Epidemioložka pracovala v Nigerijském centru pro prevenci a kontrolu nemocí. Od roku 2017 vedla vyšetřování šíření mpox v Nigérii a podílela se na koordinaci o zastavení šíření nemoci. Na téma publikovala několik studií a momentálně dělá doktorát na University College v Londýně.
„Podařilo se nám zjistit a ukázat světu, že mpox není tak vzácným onemocněním, jak se dřív myslelo. Ukázali jsme, že si tato nemoc zaslouží nejen národní, ale i globální pozornost,“ shrnula vědkyně výsledek své práce v posledních letech v rozhovoru Seznam Zpráv.
V posledních týdnech v médiích zaznívají výroky, někdy i z úst vládních představitelů, o „závažnější“ a „nakažlivější“ variantě nemoci Clade 1. Vědci ale namítají, že tento kmen ve skutečnosti nebezpečnější být nemusí. Můžete to prosím uvést na pravou míru a shrnout, jaké známe varianty mpox, a co o nich víme a nevíme?
První případ člověka nakaženého mpox byl objeven v roce 1969 v Demokratické republice Kongo. Nemoc se pak rozšířila i v širší střední Africe a byla zde dlouho endemická (šířila se jen v této oblasti, pozn. red.). Dřív se o tomto kmenu mluvilo jako o středoafrickém.
Pak je tu druhá verze, která se rovněž už desítky let šíří ve státech západní Afriky. Té se původně říkalo západoafrická.
Když se ale tento západoafrický kmen v roce 2022 hojně rozšířil do světa (v tomto článku si můžete připomenout tehdejší dění, pozn. red.), zavedlo se pro něj označení Clade 2 a pro středoafrický kmen Clade 1.
Současnou pohotovost vyvolalo šíření podvarianty Clade 1b. Co je zač?
Jde o nejnovější variantu, o které víme. Ta momentálně koluje ve střední Africe. Dvě varianty má ale mimochodem i Clade 2, – a je ta, která v západní Africe byla už od 70. let a v roce 2003 se rozšířila i do USA (šlo o omezený počet případů, který nepřešel v širší epidemii, pozn. red.). Clade 2b je ta varianta, která se v roce 2017 začala šířit i v Nigérii a v roce 2022 způsobila globální šíření napříč USA a Evropou.
Momentálně tedy máme čtyři různé varianty mpox.
Můžete shrnout, co teď víme o tom, jak se tyto varianty od sebe liší, respektive zda je Clade 1b nebezpečnější a světu teď hrozí větší nebezpečí než v roce 2022?
Patřím k těm, kdo zastávají názor, že v tuto chvíli ještě nemáme dostatečné důkazy, abychom mohli říct, že Clade 1b se snáz šíří a má vyšší smrtnost. Na taková prohlášení je příliš brzy. Museli bychom mít o hodně víc informací na to, abychom mohli něco takového říct.
Jde o to, že například víme, že se hojně šíří v prostředí sexuálních služeb. Podobně jako při globálním šíření mpox v roce 2022 (tehdy se nemoc šířila hlavně mezi muži, co měli sex s jinými muži, pozn. red.) může být zvýšená rychlost šíření dána tím, že se virus dostal do populace, která je obzvlášť vhodná pro rychlé šíření. Nemusí to být nutně tím, že ta varianta je sama o sobě snáz přenositelná.
A se smrtností je tomu jak?
Podle mě velmi podobně. Opět nemáme dost dat pro to, abychom mohli říct, že je vyšší.
Přesto se to často uvádí. Některé zprávy zmiňují smrtnost 10 %, WHO 3,5 %. U Clade 2 se přitom mluví o jednom procentu…
Ano, sama jsem viděla hodně podobných výroků. Podle mě se ale takových unáhlených závěrů musíme vyvarovat. Vyšší podíl mrtvých z počtu nakažených může být stejně jako rychlejší šíření způsobený mnoha a mnoha různými faktory. Roli nehraje jen nebezpečnost samotné nemoci, ale i zranitelnost populace, úroveň zdravotní péče a tak dále. V tuto chvíli jednoduše nemáme dostatek dat, abychom mohli říct, jaká smrtnost je, ani abychom mohli říct, že je vyšší než u jiných variant mpox.
Co si z toho teď má veřejnost vzít?
Důležité je, že mpox, a je jedno, jestli Clade 1 či Clade 2, se může šířit z člověka na člověka. Šíří se v Africe i mimo ni. Šíří se buď při sexu, nebo blízkým kontaktem. K tomu, aby vznikala větší ohniska, se tento virus ale potřebuje dostat do populace, která je vůči němu zranitelná a dokáže ho šířit rychle. To jsou základní informace, které podle mě veřejnost potřebuje vědět.
Nic podobného pandemii covidu-19 v tomto případě tedy nehrozí?
Pandemii se situace kolem šíření mpox nejvíc přiblížila v roce 2022, kdy jsme mohli sledovat mnoho zemí registrujících nové případy a to včetně zemí, kde se onemocnění před tím nikdy v historii neobjevilo. Mpox se ale šíří jinak než covid-19 a další respirační onemocnění. To se vůbec nedá srovnat. Pravděpodobnost, že dojde k něčemu podobnému jako při pandemii covidu-19, je proto nízká.
Přesto je ale v našem zájmu se mpox snažit zastavit. Čelíme tomu, že éra, kdy se tato nemoc držela jen v odlehlých, malých a řídce obydlených oblastech v Africe, skončila. Virus se šíří, když ho necháme, rozšíří se ještě víc. Každopádně bych to ale vůbec nepřirovnávala ke covidu-19.
Existuje proti mpox vakcína?
Žádná vakcína vyrobená přímo proti mpox sice neexistuje, jistou ochranu by ale měly poskytovat novější druhy vakcín vyvinuté proti takzvaným pravým neštovicím. Kolem jejich efektivity a délce trvání imunity je hodně nezodpovězených otázek, nicméně WHO doporučuje použít vakcíny MVA-BN nebo LC16, případně ACAM2000, není-li žádná ze dvou předešlých k dispozici.
Očkovat se nicméně WHO nedoporučuje plošně všem, nicméně jen těm, kdo patří do rizikové skupiny nebo cestuje do rizikové oblasti.
Vakcíny jsou dostupné i v Česku, kde Ministerstvo zdravotnictví v souladu s WHO doporučuje očkovat jen cestující do rizikových afrických zemí (momentálně jde o Demokratickou republiku Kongo, Burundi a Rwandu), nebo například často střídají sexuální partnery, v posledním půl roce u nich bylo zjištěno pohlavně přenosné onemocnění a podobně (podrobnosti najdete zde).
Plošná vakcinace proti pravým neštovicím v Česku skončila v 80. letech.
Jak dlouho může trvat, než se dozvíme odpovědi na nezodpovězené otázky ohledně skutečné smrtnosti či přenositelnosti jednotlivých variant?
Tohle není jen otázka času. Jde o to, že je potřeba sebrat kvalitní data. Samozřejmě, že pro to je potřeba čas a časem budou data lepší. Výzkum mpox už probíhá desítky let a naše vědomosti o této nemoci se postupně rozšiřují, ale nedokážeme zodpovědět všechny otázky najednou. Odpovědi pak přinášejí nové otázky. Další pokrok nebude záviset jen na čase, ale i na tom, jak velká pozornost se výzkumu bude věnovat nyní probíhajícímu šíření.
Důležité je, že podle toho, co víme, se ten virus šíří hlavně z člověka na člověka. Přenosu ze zvířat ještě tak dobře nerozumíme, ale dochází k němu v omezené míře jen v určitých oblastech Afriky. Podle mě se proto musíme zaměřit na klinickou péči a monitoring.
Potřebujeme, aby nakažení dostali potřebnou péči, aby se o nich sbírala data, aby se trasovaly jejich kontakty. Jedině tak můžeme mít dost dat na to, abychom mohli něco skutečně zjistit.
