Vidíte válečné zločiny jen jedné strany, vyčítá Česku šéf HRW

Lidskoprávní organizace Human Rights Watch bývá často obviňována z přílišné kritiky vůči Izraeli. Její poslední vyšetřování masakru v palestinské nemocnici al-Ahlí v Gaze ale vyznělo ve prospěch izraelské armády – za útokem podle lidskoprávní skupiny stojí pravděpodobně Palestinci.

Jinak ale ředitel evropské centrály HRW Andrew Stroehlein v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví i o válečných zločinech Izraele. Upozorňuje především na odříznutí palestinského obyvatelstva od zdrojů pitné vody, elektřiny, paliv, lidé tak nemají zajištěny ani základní potřeby pro život.

Stroehlein na jedné straně vyzdvihuje českou lidskoprávně zaměřenou zahraniční politiku například směrem k Ukrajině, v otázce Izraele ale podle něj Česko své principy opustilo. „V tomto případě vidí jen zločiny jedné strany. Válečné zločiny se nestávají přijatelnými jen proto, že je páchají vaši přátelé,“ říká.

Vaše organizace zveřejnila v těchto dnech výsledky vyšetřování výbuchu v nemocnici al-Ahlí v Gaze, o němž se během války hodně mluvilo. Dospěli jste k tomu, že za tím byli Palestinci…

Ano. Vyšetřování v tomto případě probíhalo hned několik, některá novinářská, my jsme výsledky toho našeho zveřejnili včera. Podle našich závěrů byl při útoku použit typ rakety, který používají palestinské ozbrojené skupiny… zřejmě se netrefily nebo něco takového. V naší zprávě ale jasně říkáme, že si to vyžaduje ještě další vyšetřování, není to ještě konečné slovo.

Na čem bylo vaše zkoumání založeno? Používali jste údaje tamních úřadů?

V tomto případě jsme neměli lidi přímo na místě, máme ale vlastní laboratoř a tým, který posuzuje důkazy shromážděné na internetu, tedy videa, výpovědi svědků atd. A my se je snažíme zkoumat z co nejvíce možných úhlů. Dívali jsme se i na jiná vyšetřování, která prováděla média. Stejná laboratoř se zabývá vyšetřováním na celém světě, například na Ukrajině. Věříme jejím závěrům, ale znovu opakuji, ještě je potřeba to došetřit.

Jak se díváte na válku Izraele proti Hamásu, když ji srovnáte s předchozími konflikty mezi těmito stranami?

Je zde několik faktorů, které tuto válku od předchozích násilností odlišují. První je ten strašný začátek 7. října, což byl naprosto odporný zločin: střílení do davu, zabíjení žen a dětí, braní rukojmích. To všechno jsou válečné zločiny. My v Human Rights Watch to posuzujeme podle mezinárodního práva a konflikty vždy zkoumáme z hlediska porušování válečného práva. 7. října byla všechna pravidla porušena.

Většina světa tyto strašné zločiny velmi rychle odsoudila, od řady evropských států už jsme ale neviděli odsouzení toho, co se dělo později. Myslím tím válečné zločiny, kterých se dopustil i Izrael. Zvláště bych upozornil na kolektivní trestání obyvatel Gazy, jako je odříznutí od zdrojů pitné vody, elektřiny, paliv atd. Takto bylo potrestáno 2,2 milionu lidí, i když zločiny Hamásu spáchalo pár stovek nebo tisíc ozbrojenců.

V Evropě samozřejmě není vůle tyto zločiny odsoudit společně, ale některé jednotlivé státy to udělaly. My se snažíme o principiální postoj – válečný zločin je válečný zločin, a jako takový má být posuzován a jeho oběti by se měly dočkat spravedlnosti. Je třeba říci, že pokračující kolektivní trest na obyvatele Pásma Gazy je ilegální.

Zmínil jste některé válečné zločiny, dají se vyjmenovat všechny?

To by bylo na dlouho… Nedělá nám starosti jen situace v Gaze, ale zabýváme se také událostmi na jihu Libanonu. Izraelská střela tam trefila rodinu cestující v autě, nejsou žádné důkazy o tom, že by to auto bylo něčím jiným než civilním vozem. To byla rozhodně tragédie, které se dalo vyhnout. I to by mělo být vyšetřováno jako válečný zločin. Byli jsme na místě, naše laboratoř posuzovala videozáznam.

Dalším příkladem jsou nemocnice, které byly opakovaně zasaženy. V tomto případě je to trochu složitější, než jak je to prezentováno. Neznamená to, že když je v nemocnici Hamás, můžete dělat, co chcete. Nic takového mezinárodní právo neříká, nemocnice se těší ochraně. Když na ně chce jedna strana zaútočit, musí nejdříve vydat varování, a ta musí být důvěryhodná. Izrael sice varování vydal, ale ne vždy byla důvěryhodná, protože lidé neměli kam utéct, cesty byly nebezpečné kvůli palbě nebo blokádě. Na některé případy se proto bude třeba ještě podívat v detailu a vyšetřit, zda tam nešlo o válečné zločiny.

Využili jste nějak k vašim šetřením právě probíhající příměří (rozhovor vznikal v pondělí, pozn. red.)?

Ne. Z našeho pohledu je sice pozitivní, že byli propuštěni nějací rukojmí, žádní rukojmí by ale vůbec neměli být drženi – jejich zadržování je válečný zločin, a ten i nadále pokračuje. Všichni rukojmí by měli být podle mezinárodního práva okamžitě propuštěni. Podobně je ale válečným zločinem také blokáda Gazy, která také pokračuje. Z našeho pohledu jsou tyto dvě otázky stále relevantní a čtyřdenní zastavení bojů na nich nic nezměnilo.

Před časem byli z pásma Gazy odvezení do Egypta někteří těžce ranění. Vidíte v nynější situaci nějaké zlepšení pro civilisty oproti prvním týdnům války?

Nevidím. Asi 80 procent obyvatel Pásma Gazy je přemístěných, to je obrovské množství. V Gaze žije 2,2 milionu lidí, z nichž mají prakticky všichni děti, to máte asi milion dětí. Kam teď půjdou? A té pomoci, která přichází, je strašně málo, jen zlomek toho, co by bylo potřeba. Problémem je i přístup k pitné vodě, úplně základní potřebě pro lidský život. Dostat ji tam je teď neuvěřitelně složité. Zamezovat přístupu humanitární pomoci je naprosto nezákonné.

Na začátku jste se ptal na rozdíly oproti minulým izraelským vojenským operacím – tím je fakt, že Izrael dříve otevíral hraniční přechody pro humanitární pomoc. Teď je to jiné, tato blokáda porušuje mezinárodní právo.

Při vašich cestách po Evropě se setkáváte kromě novinářů i s politiky. Jaké vidíte postoje?

Jak jsem už zmiňoval, Evropská unie nemá jednotnou zahraniční politiku, některé členské státy ale mají vyváženější postoje než jiné. Velmi vyváženou politiku má například Belgie. Ta dokázala odsoudit hrůzné zločiny palestinských skupin ze 7. října, zároveň ale i odsoudila pozdější chování izraelské armády. Belgie je také zemí, jež velmi podporuje Mezinárodní trestní tribunál, který má jurisdikci na palestinských územích.

Podobně bych zmínil i Španělsko, pak tu jsou ale státy, které odsuzují pouze zločiny jedné strany a mají velmi nevyvážený pohled… například Česká republika. Vím, že pro to má různé důvody, historické a jiné, jako je spolupráce v obranném průmyslu. I Evropská unie ale vznikla na nějakých principech, na úctě k demokracii a lidským právům, na tom je založený celý evropský projekt. A to zahrnuje i oddanost vůči spravedlnosti a respektování mezinárodního práva. Česká republika má v tomto směru velmi dobré výsledky, například při postoji k válce na Ukrajině, kdy pomáhala uprchlíkům, snažila se o prosazování mezinárodního práva atd., v tomto případě ale vidí jen zločiny jedné strany. V posledních sedmi týdnech se Česko výše zmíněných principů nedrží. Válečné zločiny se nestávají přijatelnými jen proto, že je páchají vaši přátelé.

Diskuze se vedou i o počtu palestinských obětí. Mnozí poukazují na to, že údaje ministerstva zdravotnictví řízeného Hamásem nelze brát vážně… Co si o tom myslíte?

Palestinské ministerstvo zdravotnictví, které počty obětí registruje, dodávalo v minulosti údaje dosti spolehlivé, obecně se jim dá věřit. Vím, že se ta data velmi zpochybňují, zvláště v USA. Samozřejmě asi nebudou úplně přesná – někdy dochází k přerušení komunikačních kanálů, někdy je zkrátka těžké spočítat, kolik lidí je pohřbených pod troskami. Mluví se ale o 14 tisících, možná 12 tisících, asi čtyřech tisících mrtvých dětech, mnoha zraněných… Upřímně řečeno, vidíte nějaký velký rozdíl v tom, jestli jsou zabitých dětí čtyři tisíce, nebo pět tisíc? I tak je to strašné. Na těch argumentech zpochybňujících čísla je něco divného… copak je pět tisíc mrtvých hrozné a 4,5 tisíce už přijatelné? Myslím, že je to občas jen falešný argument.