Článek
V jednom z praporů ukrajinské armády slouží pouze záporožští kozáci. Jejich stanoviště na frontě navštívil reportér Rádia Svobodná Evropa.
„Pozice nepřítele jsou odsud vzdáleny asi kilometr,“ ukazuje velitel jednotky Bohun. „Je zde slyšet jejich dělostřelecká palba. Byly tu sestřeleny dva nebo tři nepřátelské vrtulníky, takže je sem už přestali posílat.“
U kozácké jednotky územní obrany slouží i třiašedesátiletý voják, kterému spolubojovníci neřeknou jinak než „dědek“.
„Jsem rodilý kozák. Moji předkové byli svobodní záporožští kozáci,“ vypráví.
„Dědek“ se do obrany Ukrajiny zapojil krátce po začátku ruské agrese, zúčastnil se například bitvy u města Tokmak v Záporožské oblasti. „Neměli jsme tam ani neprůstřelné vesty, ani přilby. Měli jsme jen pár nábojů. Střílel tam na nás tank a dvě pěchotní vozidla. Ale my jsme se drželi. Když jsme dostali rozkaz k ústupu, stáhli jsme se a šli 40 kilometrů přes step. Stříleli na nás a pak nás přepadli, ale my jsme se odtamtud dostali. Později jsme svedli další bitvu u města Polohy.“
Situace na bojišti
Ukrajinské snahy o znovudobytí Ruskem okupovaného území pokračují i ve třetím červencovém týdnu.
Vojáci teď už prý mají mnohem lepší vybavení - průzkumné drony i těžkou techniku.
„Nedávno jsme zasáhli muniční sklad nepřítele. V lese měli schované protitankové miny. Kráter byl po zásahu obrovský. Sto metrů čtverečních lesa bylo srovnáno se zemí,“ říká hrdě další z kozáků.
„K vítězství ale vede ještě dlouhá cesta. Jen tak to neskončí. Já ale nechci, aby moje děti a vnuci vedli za deset let nějakou další válku,“ prozrazuje svou motivaci „dědek“.
