Článek
Vuhledar je jedním z ukrajinských měst, o která se v poslední době vedou tvrdé boje. Americký deník The New York Times před pár dny psal, že se v okolí města odehrála patrně největší tanková bitva od začátku ruské invaze (psali jsme zde).
Veškeré ruské snahy prozatím končí nezdarem. Moskva se ovšem cíle ovládnout toto město nevzdává.
O víkendu se na internetu objevily záběry hořící munice, která dopadá na obytnou zástavbu. Záběry zveřejnil například ukrajinský server Nexta TV, analytik Alex Kokcharov nebo poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Geraščenko.
Geraščenko na svém twitterovém účtu napsal, že obránci byli ostřelovaní zápalnými bombami.
Z videa není možné určit, o jaký typ munice jde. Ostřelování vypadá buď jako útok fosforem, nebo jinými zápalnými zbraněmi.
Munice s bílým fosforem se používala například za první světové války nebo během války ve Vietnamu. Používání fosforových bomb, které se vzněcují při kontaktu s kyslíkem a způsobují rozsáhlé škody, mezinárodní právo zakazuje například v situaci, kdy by výbuch ohrozil civilní obyvatelstvo. Tento typ munice ale nebývá řazen mezi chemické zbraně.
Jak reaguje fosfor při kontaktu s kyslíkem a proč ho je těžké uhasit, ukazuje následující video.
Video ukazuje, na jakých chemických principech fungují zápalné zbraně. Video: Martin Tyburec, Televize Seznam
Ruská armáda opakovaně používá v konfliktu na Ukrajině i vakuové bomby, a to i v hustě osídlené městské zástavbě, kde způsobují značné škody. Nasazení tohoto typu zbraní se normálně využívá proti velmi dobře opevněnému nebo zakopanému nepříteli. Použití má i psychologický efekt. V nepříteli má vzbudit obavy z velmi bolestivé a trýznivé smrti.
Používání termobarických zbraní není regulováno tak jako použití zbraní chemických. Podle mezinárodního válečného práva ovšem jsou zakázány „nerozlišující útoky“. Neměly by se tedy používat zbraně, které mohou v dané oblasti zabít vše živé, bez ohledu na to, zda jde o civilní obyvatelstvo, nebo vojenský personál.
Jak funguje vakuová bomba
Vakuové bomby patří mezi tzv. objemově detonující zbraně. Obsahují kromě výbušniny také další hořlavý materiál, který se při výbuchu uvolní do okolí a prudce reaguje s kyslíkem ve vzduchu. Exploze tedy nevychází z jednoho bodu, ale v oblaku vzdušných částic. Jde tedy o směs klasické výbušniny například s práškovým hořčíkem či hliníkem.
Teploty v oblaku dosahují při explozi 2 až 3 tisíc stupňů Celsia, podle typu směsi a také okolností výbuchu. Kromě teploty a tlakové vlny může zbraň zraňovat a zabíjet i kvůli podtlaku, který po výbuchu vzniká. Odtud právě pochází označení „vakuová bomba“. Rychlý pokles tlaku poškozuje plíce a další orgány.
Často se také poukazuje na to, že podobné zbraně díky svému mechanismu účinku (třeba poškození tkání v důsledku podtlaku) způsobují zbytečné utrpení. Některé takové zbraně jsou regulovány „Úmluvou o některých konvenčních zbraních“ z roku 1980. Tehdy se ovšem tento typ zbraní do úmluvy nedostal.
Termobarická zbraň tedy v principu může být nasazena, zakázané je však její použití proti civilním cílům.
