Video: Všude byl hluk, krev a sanitky. Vojenský lékař o nejhorším dni na frontě

Mluví o ní jako o frontové nemocnici. Kde přesně leží, není možné z bezpečnostních důvodů upřesnit. Reportéři Ray Baseley a Roman Havelka dostali svolení natáčet s lékaři, kteří se nedaleko linie bojů s ruskými okupanty starají o válečná zranění. Přivážejí sem ukrajinské vojáky, civilisty. Přicházejí i lidé, jež trápí „běžné“ neduhy.

„Můj typický den může začít kdykoliv. Někdy vlastně ani nezačne, protože pracujeme celou noc a pak prostě pokračujeme dál,“ popisuje chod zařízení anesteziolog Andrej.

Po ránu přichází často velké množství pacientů s otřesy mozku kvůli bombardování a ostřelování, pak přijíždějí ranění vojáci. „Takový je náš normální den, když se nestane nic velkého. Ve chvíli, kdy se vedou boje, tu můžeme mít i desítky raněných naráz,“ dodává.

Andrej přemítá, který den byl pro něj v práci nejtěžší. „Asi tak před měsícem jsme měli najednou – během dvanácti hodin – přes 130 pacientů. Většina byla ve stavu ohrožení života.“

Ptáme se ho, zda to pro něj bylo náročnější psychicky, nebo fyzicky. „V tu chvíli, kdy pracujete, je to těžší fyzicky. Třeba po pěti, šesti, sedmi či osmi hodinách, kdy už potřebujete jíst nebo spát či předstírat, že jste už mrtví, aby vás už všichni nechali,“ reaguje černým humorem. „Mentálně je to těžké až potom, když začnete přemýšlet, co se to stalo a co to pro váš znamená. Je těžké se vyznat v tom, co je ta opravdu těžká emoční zátěž. Zda je to utrpení, které vidíte, nebo výčitky, že jste už někomu nedokázali pomoci.“

V myšlenkách se znovu vrací ke dni, kdy se během půldne nemocnice zcela přehltila a lékaři se museli – nějak – postarat o více než 130 vojáků. „Očekávali jsme obrovský příjem, vyžádali jsme si jeden chirurgický tým ze spřátelené nemocnice. Všude bylo plno, všude byl hluk a krev a celé prostranství, které je teď mimo kameru,“ ukazuje rukou, „bylo plné sanitek a vojenských aut. Nejtěžší na tom byla triáž, když musíte rozhodnout, kdo je v nejhorším stavu, kdo potřebuje jakou péči, kdo může počkat nebo kdo musí na sál. To je to nejdůležitější. Myslím si, že ten den jsme o nikoho nepřišli.“

Andrej je vojenský anesteziolog. Ví, že ho armáda může kdykoli poslat jinam: „Jenom dva subjekty znají moji budoucnost: Bůh a můj velící důstojník. Nemám žádný výhled do budoucna, protože bych mohl klidně za hodinu či za dvě dostat telefonát, že už tu nepracuji a jsem přesunutý na nějaké jiné místo. Možná tu zůstanu až do konce války, možná tu budu i po válce.“

Andrej má rodinu, které na začátku války pomohl dostat se ven z Kyjeva. „Pak jsem se vrátil a připojil se k armádě; to mi připadalo jako nejvíce racionální rozhodnutí, co jsem mohl udělat. Protože když máte nepřítele na prahu, nemohou všichni utéct, někdo musí zůstat. Ale věděl jsem, že mám nějakou kvalifikaci nebo profesionální schopnosti, které by byly k užitku, takže jsem teď tady.“

Další podrobnosti v úvodním videu.