Článek
„Prší, což nám způsobuje určité problémy,“ popisuje v úvodním videu řidič jednoho z ukrajinských vojenských vozidel. „V Donbasu je většinou černozem a vozidla tu i po mírném dešti uvíznou v blátě. Jsou to těžká auta. Ale nemyslím si, že bude pršet dlouho.“
Ukrajinští dělostřelci se po splnění úkolu musí rychle přesouvat. Vědí, že na místo, odkud pálí, se záhy soustředí Rusové.
I jejich poslední pozice byla pár hodin po odjezdu bombardována ruskou armádou. „Ty krátery ukazují, že jejich dělostřelectvo funguje stejně dobře jako naše,“ ukazuje jámy po granátech ukrajinský voják. „Naštěstí jsme byli rychlí. Musíte se neustále přesouvat. Pohyb zachraňuje životy.“
Vojáci musí pracovat co nejrychleji také proto, aby zamaskovali samohybné houfnice.
„Děláme to často. Po střelbě je všechno maskování a listí pryč. Takže se musíte znovu vrátit do lesa pro větve, abyste všechno zakryli. A pak znovu vystřelíte. Čím víc střílíte, tím víc větví potřebujete,“ líčí další z vojáků, který se právě snaží zamaskovat děla.
Boje o Bachmut po zahájení protiofenzivy znovu zintenzivnily. „Naše brigáda se teď účastní ofenzivy. Dříve to byla převážně obrana, ale teď máme víc palebných úkolů. Potřebujeme také více granátů,“ říká člen dělostřelecké jednotky.
Rusové používají pro identifikaci ukrajinských pozic radarový systém Zoopark nebo se snaží najít ukrajinské jednotky i pomocí leteckého průzkumu.
„Přes den hledáme jejich cíle, ale večer se ve vzduchu nad námi vznášejí roje ruských dronů. Jsou jako vosy. Jejich průzkumné týmy prohledávají okolní lesy. Musíte sedět zcela nehybně a neprozradit svou pozici, protože právě na to čekají. Když se pohnete, tak vás zabijí,“ říká ukrajinský voják.
