Článek
Vladimir Putin se v úterý na okraj summitu BRICS v Kazani sešel s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.
Záběry ze schůzky měly přesvědčit o silných vazbách mezi Moskvou a Pekingem.
Sám Si po jednání uvedl, že obě země v mnoha ohledech soustavně prohlubují strategickou koordinaci a spolupráci. A že vztahy Moskvy a Pekingu „přispěly k blahu čínského a ruského národa a k obraně mezinárodní rovnosti a spravedlnosti“.
Novináři si ovšem povšimli i jiné věci – nezvykle dlouhého čekání ruského prezidenta na potřesení rukou. Před schůzkou Putin vešel do jednací místnosti s tím, že ho Si rychle napodobí. Místo toho zůstal stát před novináři, jelikož zástupce Pekingu teprve vystupoval z auta.
Například americký server Daily Beast v té souvislosti napsal, že než se Si objevil, Putin „pár bolestných sekund šoural nohama před čínskou a ruskou vlajkou“.
BRICS
Do ruské Kazaně přijeli představitelé států, které spojuje snaha narušit mezinárodní systém vystavěný Západem. Pro Putina šlo o příležitost ukázat, že má partnery. Riziko spočívá v tom, že tito partneři mají mezi sebou spory.
Něco podobného se mu přihodilo už před dvěma roky, kdy musel čekat na tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
Je to přitom šéf Kremlu, kdo je pozdními příchody proslulý. O čtrnáct minut později, než bylo dohodnuto, dorazil v roce 2003 k britské královně Alžbětě II. Na setkání s papežem Františkem ve Vatikánu v červnu 2015 se dostavil dokonce s hodinovým zpožděním.
A o čekání na Putina ví své i americký exprezident Donald Trump, který takto před plánovaným summitem v Helsinkách ztratil 20 minut.
Podle Rádia Svobodná Evropa drží v tomto směru „rekord“ někdejší německá kancléřka Angela Merkelová, která musela v roce 2014 na setkání s Putinem čekat přes čtyři hodiny. Čekací doby na letitého ruského prezidenta shrnul před lety web Statista.
Britský deník The Guardian se v minulosti zamýšlel, co Putina k takovému chování vedlo. Jelikož se ruský prezident zvládne dostavit na čas na tiskové konference a další přesně plánované události, přisoudil to jeho snaze psychologicky ovlivnit své konkurenty na mezinárodním poli a ukázat svou autoritu.
