Nezbytní, ohrožení a někdy bez vděku. Válečná profese, na niž se zapomíná

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruská armáda brzy „obsadí všechna města Ukrajiny a země zřídí vojenský tribunál pro vyšetřování válečných zločinů Zelenského režimu. Všichni novináři a zaměstnanci ukrajinských médií, kteří se zabývali propagandou ve prospěch neonacistů a šířili padělky proti ruské armádě, budou stíháni a odsouzeni k vězení.“

Dopis s tímto zněním dorazil 26. března do redakce webu 061.ua sídlícím v ukrajinském Záporoží. Podepsán je jistý Radij Ryžkov, jenž psal z e-mailu na doméně mail.ru, která je na Ukrajině zakázaná.

Výhružné e-maily přišly hned do několika ukrajinských redakcí už o den dříve. I v nich hrozil pisatel trestním stíháním novinářů podle zákonů o „extremismu a terorismu“. Informoval o tom ukrajinský Institut pro masové informace.

U výhrůžek a zastrašování novinářů a jejich ukrajinských fixerů či producentů ale ruská armáda bohužel nezůstává, stále častější jsou i přímé útoky a únosy. Když byla v minulém týdnu v Kyjevě zabita ruská opoziční novinářka Oksana Baulinová, šlo v té době nejméně o pátou oběť války z řad novinářů.

„Když srovnám válku na Ukrajině s jinými konflikty, frekvence a intenzita útoků na novináře je bezprecedentní,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Johana Kotišová, výzkumnice z Amsterdamské univerzity. „Bombardování televizních věží, obsazování studií a snaha o opanování mediálního diskurzu – to vše hovoří pro to, že jde o součást ruské strategie. Vojáci po novinářích cíleně jdou,“ myslí si badatelka.

Své tvrzení dokládá i příkladem dvou novinářů rakouské veřejnoprávní televize, kteří se ocitli na seznamu proruských „sabotérů“. Zdrojem tohoto tvrzení byl nejmenovaný ruský kanál na sociální síti Telegram, jenž se zjevně snažil vyprovokovat útok Ukrajinců na novináře.

Kotišová se nyní věnuje dlouhodobému výzkumu role takzvaných fixerů v konfliktních oblastech. Jako fixeři bývají označováni lokální spolupracovníci zahraničních novinářů, kteří působí často jako tlumočníci, zprostředkovávají rozhovory, starají se o dopravu, orientaci novinářů v neznámém prostředí, ale také jim přinášejí vlastní témata. Bez jejich pomoci by většina reportáží západních médií z Ukrajiny nemohla vzniknout, už jen kvůli jazykové bariéře.

Pozornost veřejnosti k mnohdy opomíjeným fixerům přitáhla smrt 24leté Ukrajinky Oleksandry Kuvšynové, která zahynula spolu s kameramanem Fox News Pierrem Zakrzewskim. Americká televize nejprve informovala o smrti kameramana a na jeho spolupracovnici „zapomněla“, což vyvolalo značnou kritiku.

Později své selhání televize napravila: „Saše bylo pouhých čtyřiadvacet let a byla naší konzultantkou na Ukrajině. Pomáhala našim týmům orientovat se v Kyjevě a okolí a zároveň shromažďovala informace a hovořila se zdroji. Byla neuvěřitelně talentovaná a celé týdny přímo spolupracovala s celým naším tamním týmem a pracovala nepřetržitě, aby se svět dozvěděl, co se v její zemi děje,“ uvedla šéfka Fox News Suzanne Scottová.

Opomenutí Kuvšynové není až tak překvapující – fixeři (nebo také producenti, což někteří z nich pro označení své práce preferují) stojí obvykle v nejnižších pozicích zpravodajské hierarchie, přestože právě oni čelí často největšímu riziku.

„Práci fixerů či producentů vykonávají nejen novináři, ale i studenti nebo lidé z jiných oborů, a ti bývají mnohdy nejúspěšnější. Jsou případy, kdy lidé museli kvůli válce zavřít vlastní byznys a začali pracovat pro zahraniční média,“ vysvětluje výzkumnice Kotišová.

Poměrně rozsáhlý trh s nabídkami ukrajinských fixerů začal podle ní vznikat už na začátku roku 2014, kdy mířilo na Ukrajinu větší množství zahraničních novinářů. Nyní se na válečném území pohybuje okolo tisícovky zahraničních novinářů (ukrajinský údaj podle počtu vydaných akreditací), většina z nich se přitom bez pomoci ukrajinských spolupracovníků neobejde.

„Fixeři nabízejí různou míru profesionality. Někteří nabízejí kompletní služby s rozsáhlými kontakty a možností se dostat na těžko přístupná místa, jiní jsou spíš překladatelé, kteří občas pomohou s kontakty. Velká část z nich sice za práci dostává zaplaceno, svoji práci ale i tak berou jako poslání – chtějí informovat svět o tom, co se v jejich zemi děje. Někteří fixeři jsou samozřejmě i kamarádi, kteří to dělají zadarmo,“ vysvětluje Kotišová.

Ceny za den se před ruskou invazí pohybovaly okolo 200 až 250 eur za den (v ceně je i pronájem auta), s válkou a rostoucím nebezpečím samozřejmě rostou. „Velká zahraniční média, jako je CNN, platí 400 eur denně,“ říká reportér SZ Jan Novák, který v posledních týdnech podnikl do válčící země dvě cesty.

„My jsme fixery neměli, většinu kontaktů jsme měli už z Česka. S překlady rozhovorů nám pomáhal fotograf Stanislav Krupař, který se v zemi dlouhodobě pohybuje,“ říká Novák. Jednu z jeho reportáží, jež napsal s kolegou Jankem Kroupou, si můžete přečíst zde.

Badatelka Kotišová se profesně zabývá i vztahy mezi zahraničními novináři a fixery a situacemi, kdy je jedna ze stran do dění emočně zapojená. Po rozhovorech s mnoha novináři i fixery došla k překvapivému závěru: emoce objektivitě nepřekážejí. „Ti lidé pracující pro zahraniční média chtějí lepší Ukrajinu, jsou sebekritičtí, nepohodlné informace rozhodně nechtějí schovávat,“ vysvětluje.

Mnozí zahraniční zpravodajové si na rozdíl od fixerů snaží udržet co největší odstup: „Ten jde někdy ruku v ruce se stereotypy. Takoví novináři pak válku na Ukrajině víc vnímají jako geopolitický konflikt,“ všimla si Kotišová. Právě jako geopolitický konflikt – tedy konflikt mezi Ruskem a NATO – líčí agresi na Ukrajině prokremelská média.