„Myslím, že o Trumpovi neříkal pravdu.“ Analytik hodnotí Putinovu tiskovku

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Téměř pět hodin trvající tisková konference ruského lídra Vladimira Putina naservírovala mix všech jeho klasických projevů v tomto roce. Prezentování dílčích vojenských úspěchů, vyhrožování použitím jaderných zbraní i uklidňování Rusů, že ekonomická situace je přes všechny výzvy stabilní.

Přišlo nicméně i na potenciálně třaskavější témata jako dění v Kurské oblasti, kde dál operují ukrajinské jednotky, nebo situace v Sýrii. Přesto ve všech případech neopomněl ruský lídr ujistit Rusy, že vše zvládne vyřešit.

„Necítím tam nyní úplně velkou eskalační rétoriku, spíše nějaké taktické našlapování spojené s příchodem a nástupem Donalda Trumpa do úřadu,“ říká Pavel Havlíček, analytik působící v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Odpovídaly podle vás Putinovy výroky o válce na výroční tiskové konferenci očekáváním, nebo naznačují změnu strategie v konfliktu?

Já si myslím, že tato vyjádření dobře vychází z toho, kde si nyní Rusko skutečně stojí. Nemyslím si, že by tam byla snaha něčeho se vzdávat. To znamená, že na tom válečném poli se zdá, že má Rusko v zásadě nyní iniciativu a daří se mu poměrně dobře. Udržuje spíše defenzivu před klíčovými změnami, které se očekávají s nástupem nového amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu.

Řekl bych, že z toho hodně výroků vyplývalo. Putin se samozřejmě vyjadřoval i třeba k situaci v Kursku, což ukazuje, že zabruslil i do těch kritičtějších témat.

Na druhou stranu to nečtu tak, že by Rusko mělo jakýkoliv zájem ten konflikt teď uzavírat, spíš se veze na vlně skutečně nějaké poměrně pozitivní dynamiky, která ty ruské vojenské operace v posledních měsících minimálně tedy na území Ukrajiny provází.

V souvislosti s tím Putin prezentoval také relativní úspěchy armády, ačkoliv přiznal, že získání kontroly nad Kurskou oblastí nepřijde hned. Jaký dojem se tím snaží v ruské společnosti, která je hlavním příjemcem pořadu, vyvolat?

Putin kombinuje dvě linie, které jsou z těch jeho projevů už delší dobu patrné. A to tedy, že na jedné straně Rusko je velké, silné a nikdo ho nezlomí a on bude tím garantem, aby se to stalo. A z pozice ruského prezidenta, on je tedy zárukou, kterou Rusko právě pro to potřebuje.

Ale pak je tady druhá linka, která poukazuje na hrozbu a buduje narativ o tzv. obležené pevnosti, tedy, že proti Rusku stojí vnější síly, hrozí určité nebezpečí a musí být sjednocené, aby tyto krize zdolalo a překonalo. Na to odkazuje právě i přiznání situace v Kurské oblasti, kde třeba zmiňoval, že v tuhle chvíli prostě nejde otevřeně říct, kdy dojde k vytlačení ukrajinských sil.

Takže tohle je něco, kdy Putin přiznal i kritické body, ale zejména tedy v kontextu, že Rusko musí dál investovat do své obrany, protože proti němu stojí zlé síly a musí se jim postavit. Řekl bych, že tohle jsou dvě hlavní linie, které Putin razí.

Zazněly během konference nové signály ohledně vztahů Ruska a západních zemí? Naznačil Putin ochotu k dialogu, nebo naopak přitvrdil rétoriku?

Během jeho projevu byly zajímavé zmínky právě o Donaldu Trumpovi a pozici Spojených států, kdy říkal, že je otevřené, kdy ke kontaktu mezi nimi dojde a že spolu už nějakou dobu nemluvili. Což si myslím, že nemůže být pravda, protože západní média už dříve odhalila, že oni dva spolu byli pravidelně v kontaktu. Takže když Putin zmiňuje, že se čtyři roky neslyšeli, tak to je podle mě nesmysl.

Na druhou stranu tím chtěl naznačit, že skutečně Rusko je připravené na takový dialog, ale určitě to není nic, co by mělo přijít z jejich strany. A čeká na to, že se o to pokusí americká strana.

Je to taková trošku rétorická hra o to, kdo první zavolá komu, jak to někdy v těch komplikovaných párech a vztazích bývá. Ale tady si myslím, že chtěl ukázat tuhle dynamiku, kdy projevuje, že na tom není závislý.

Ten prezentovaný pohled je, že Rusko je velké a silné a pojďme na základě toho jednat. A tato snaha ukazovat se z pozice síly se opakuje. Zároveň je tam cítit odkaz na to, že Rusko nyní jednání nutně nepotřebuje, což ukazuje právě přes zmíněné vojenské úspěchy.

Říká tak, že jednání není úplně něco, co by bylo na pořadu dne a teprve uvidíme, kdy to vůbec bude třeba řešit. A to je zajímavé, protože já tam nyní necítím úplně velkou eskalační rétoriku, spíše nějaké taktické našlapování spojené s příchodem a nástupem Donalda Trumpa do úřadu.

Svou několikahodinovou show začal ruský prezident ekonomickými tématy, což je věc, která mimo jiné v souvislosti s pádem rublu je pro ruskou společnost jedním z prioritních témat. Do jaké míry jeho slova reflektují skutečný stav ruské ekonomiky a do jaké míry jde o snahu uklidnit?

Tohle je celá specifická kategorie, protože vždycky se ten projev ekonomické situace týká. Pro Rusy je to velmi důležité z toho pohledu, jak se lidem žije a samozřejmě ne vždycky je to úplně pozitivní. Právě na to se pak reaguje v těch mikrokontextech ruských regionů, na což také pravidelně dostává otázky.

Ale samozřejmě zásadnější je velký strategický výklad a já mám pocit, že se snažil kritické výhledy trochu upozadit a ukázat, že Rusko se s těmito výzvami dokáže vypořádat a nepadne na pomyslná kolena. Takže bych řekl, že z jeho slov jde bezpochyby cítit zpráva, že Rusko situaci zvládne.

On na jedné straně připustí, že existují různé výzvy, ale zároveň ujišťuje, že je zvládne. Bylo docela zajímavé, že vážně říká, že všechno není perfektní, ale že to tak nebude dlouho. A to je něco, co pravidelně pronáší nejen on, ale i celý vládní aparát a propagandistická mašinérie. Takže kdykoliv je nějaký problém, oni vyrazí do protiúderu i s tím, že řeknou, že všude jinde je to ještě horší.

Razí rovinu, že „my se tady nemáme špatně, zvládneme situaci a vypořádáme se s výzvami“. Je tady samozřejmě dlouhodobě cítit i rétorika kritizující sankce, které z propagandistického pohledu měly Rusku spíše pomoci a nebýt tak toxické, ale v praktické rovině samozřejmě vidíme, že oni pravidelně žádají, aby byly sňaty a aby z nich bylo Rusko vysvobozeno. Takže je tam velký rozpor s tím, co říkají v rétorické rovině a oproti tomu, co pak dělá praktická politika.

Podobná strategie jako u tohoto uklidňování o situaci ekonomiky se nese například i v jeho vyjádřeních k demografické krizi, tedy že se připomene existující hrozba, ale režim slíbí její vyřešení, ačkoliv se to dlouhodobě neděje.

To je další věc. Samozřejmě oni se snaží tyto problémy trošičku zastírat, ale co je taky důležité, tak oni tyto problémy překrývají vnější expanzí. Ano, Rusku se nedaří tuto krizi řešit, jen v té druhé polovině roku 2022, kdy probíhala velká mobilizace, tak ujel skoro milion lidí. Je tedy potřeba dodat, že část z nich už se vrátila.

Zároveň i v tomto ohledu si Rusko rozšiřuje svůj půdorys. A říká, že sice někdo zmizí, ale zároveň máme k sobě připojené nové oblasti, což jsou ty anektované čtyři ukrajinské oblasti, a i když nemá některé z nich plně pod kontrolou, tak na nich stále ukazuje, že Rusko nějak roste. A na tom prezentuje své imperiální ambice části obyvatelstva a hasí i některé obavy.

Poprvé od pádu syrského režimu se Putin vyjádřil i k azylu syrského diktátora nebo pozici ruských sil v zemi. Překvapilo vás něco v této souvislosti?

Za mě bylo zajímavé, že Putin přiznal, že se s Bašárem Asadem ještě od jeho příjezdu do Moskvy nepotkal. To je trochu zvláštní, protože Moskva mu podala záchranný padák ze svízelné situace a teď spíše říká, že s tím nemá nic společného. Údajně měl přitom útěk Asada zaštiťovat právě ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov.

Přitom se to režim snaží odsunout spíše na druhou kolej a dává najevo, že to pro něj není nijak významné. Ale řekněme, že zde je opět rozdíl mezi rétorikou a praxí velký, protože oni samozřejmě nyní hrají i o hodně ve smyslu vyjednávání s novou syrskou vládou. Jedná se v první řadě o udržení ruských vojenských základen a přístavu v Tartúsu, ale i o další. Jde vidět, že je to pro Rusko zásadní. Z ruského pohledu to totiž není úplně příjemná věc, Moskva utrpěla značný geopolitický otřes, jestli ne úplnou porážku, a myslím, že je ještě celá řada věcí otevřených.

Nicméně situace pro Rusko nevypadá dobře, což je důležité pro nás ze západního pohledu také v kontextu, že skrze Sýrii právě Ruská federace mohla realizovat celou řadu operací, jak na Blízkém východě, tak i v severní Africe i subsaharské Africe, kde se v jednotlivých zemích angažují paramilitární skupiny. Tohle bude bezpochyby důležité a je také podstatné, že se k tomu dostala během konference pozornost, přestože se to Putin snažil zahrát do autu.

Má podle vás tato výroční konference ještě nějaký praktický dopad, nebo jde spíše o snahu udržet image vládce blízkého lidu?

Tohle je určitě první význam, který tam je, tedy snaha o udržení vnitřní legitimity, a snaha o vytvoření pocitu, že je tu stále princip sdílených pravomocí, který tedy úplně z té politické roviny a rozhodovacích procesů zmizel. Například prezidentské volby byly opravdu fraškou a každý si to uvědomuje.

Nicméně vztah mezi diktátorem Vladimirem Putinem a lidmi je opravdu zásadní věcí pro legitimitu režimu, takže by se dalo říct, že Přímá linka je jakýmsi nahrazením voleb z hlediska důležitosti pro vnitropolitickou situaci.

Na druhé straně si musíme uvědomit, že ruský mediální a informační prostor je opravdu osekaný a cenzurovaný nejvíce od dob pozdního sovětského svazu 80. let. To znamená, že je to konečně jedna z mála příležitostí, kde mohou zaznívat i ty kritičtější hlasy nebo alespoň otázky na důležitá společenská témata, která se jinak nediskutují.

Z mého pohledu je to velká show pro domácí politiky, z části i show pro vnější svět. Ale i v tomto ohledu je zajímavé sledovat útržky z té konference, i když čtyři a půl hodiny bych tím trávit nechtěl.