Většina zemí Blízkého východu dává od Hamásu ruce pryč

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka mezi Izraelem a Hamásem trvá už měsíc a dopadá nejen na obyvatele židovského státu a palestinských území, ale svým způsobem i na celý blízkovýchodní region. Západ se navíc obává, aby se konflikt nerozšířil dál. „Existuje tolik faktorů, které by ho mohly tlačit do něčeho, co je mimo kontrolu… Je to nebezpečný okamžik,“ citovala stanice NBC News nejmenovaného západního představitele.

Hrozbu představuje především Írán a jím podporované skupiny, které už dnes útočí nejen na Izrael, ale také na americké cíle v Sýrii nebo Iráku. Islámská republika zatím působí tak, že nemá zájem se přímo zapojit do války, riziko eskalace tu ale stále je. V následujícím článku se pokusíme vysvětlit postoje jednotlivých států k hnutí Hamás i to, jak na ně válka dopadá.

Jeho podpora palestinskému hnutí Hamás, které ovládá Pásmo Gazy, není nijak utajovaná, ostatně minulou neděli íránská státní média informovala o schůzce nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího se šéfem Hamásu Ismaílem Haníjou. Ten měl Chameneího informovat o „posledním vývoji v Pásmu Gazy a zločinech sionistického režimu v Gaze, stejně jako na Západním břehu“, píší íránská média.

Hamás ale není na rozdíl od šíitského Hizballáhu řízen přímo Íránem a jeho politika je samostatná. S íránskými chlebodárci se například neshodl v postoji k syrské revoluci - zatímco Teherán stál pevně za diktátorem Bašárem Asadem, Hamás podpořil sunnitské povstalce, kteří proti němu bojují.

Pro Írán je tak Hamás jen jednou z jeho proxy skupin, jež využívá v boji proti Izraeli a Spojeným státům (v podání íránské propagandy malý a velký satan). Další takovou skupinou jsou jemenští Hútíové, kteří se už také pokusili odpálit rakety na Izrael.

Američanům čerstvě pohrozil ministr obrany Mohammed Rezá Aštiani: „Naší radou Američanům je, aby okamžitě zastavili válku v Gaze a zavedli příměří, jinak budou tvrdě zasaženi,“ citovala ho polooficiální tisková agentura Tasním.

Spekulace o tom, že zabránit smíření sunnitského království s Izraelem bylo jedním z hlavních důvodů útoku Hamásu proti Izraeli, se objevily bezprostředně po tragickém 7. říjnu. Saúdové sice brzy nato oznámili, že probíhající rozhovory o normalizaci vztahů s Izraelem skutečně přerušují, dlouhý proces ale definitivně neukončili.

S Hamásem pojí Saúdy rozporuplné vztahy. Po vzniku radikálního hnutí byly příznivé, i zde ale zasáhla vlna arabských revolucí v roce 2011 známá jako arabské jaro. Saúdská Arábie po ní zakázala Muslimské bratrstvo, k němuž se Hamás hlásí. Už předtím se ale vztahy ochladily kvůli tomu, že se Hamás více přimykal k Íránu, hlavnímu soupeři Saúdské Arábie v regionu.

K opětovnému přibližování obě strany přistoupily až po podepsání Čínou zprostředkované dohody mezi Rijádem a Teheránem. Letos v dubnu tak do Saúdské Arábie přicestovala delegace Hamásu, která oficiální návštěvu spojila s poutí do Mekky. Říjnový útok ale pro Hamás slibné sbližování opět zmrazil.

Vláda diktátora Bašára Asada dříve poskytovala Hamásu útočiště, to ale změnila podpora, kterou palestinské hnutí poskytlo syrským povstalcům během arabského jara. „V posledních letech došlo k určitému usmíření, nicméně vztahy nebudou tak vřelé, jako byly kdysi,“ řekl Seznam Zprávám Jan Daniel z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.

Dění v Sýrii ale válka Izraele proti Hamásu ovlivňuje i jinak: Minulý týden napsala agentura Bloomberg, že zřejmě padla dohoda mezi Ruskem a Izraelem o tom, že Moskva dostane varování před každým izraelským leteckým úderem proti Hizballáhu nebo jiným proíránským skupinám v zemi.

„Izraelské bombardování syrské infrastruktury, kterou mohou využívat Íránci a Hizballáh, je rutinní, od roku 2018 probíhalo na měsíční bázi. Po útocích ze 7. října Izraelci několikrát vyřadili z provozu letiště v Damašku a Aleppu a údery byly silnější než dříve,“ upozorňuje Daniel a připomíná, že informace o porušení izraelsko-ruské dohody přišla z ruské strany, jejíž role v konfliktu Izraele s íránskou osou je nejistá.

„Izrael může mít informace, že Íránci se v pohraničních oblastech vyskytují více než dříve, anebo to může být z izraelské strany asertivnější chování a ochota překročit linie nastavené v minulých letech,“ myslí si analytik.

Hodně očekávaný projev šéfa libanonského radikálního hnutí Hizballáh Hassana Nasralláha minulý pátek nepřinesl nic nového a potvrdil odhady, že Hizballáh „naplno“ do války nepůjde, alespoň v tuto chvíli.

„Nasralláh se snažil vyslat zprávu, že Hizballáh se do války zapojil už sedmého nebo osmého října a že jeho strategií je postupným ostřelováním severního Izraele vázat izraelskou pozornost i jednotky,“ vysvětluje Daniel, jenž se na oblast Libanonu a Sýrie specializuje.

Hassan Nasralláh zároveň vytyčil červené linie, po jejichž překročení by mohl konflikt eskalovat: Těmi jsou nezavedení příměří v Gaze, úplné zničení Hamásu a větší počet civilních obětí na území Libanonu.

„Zatím bylo izraelským ostřelováním zabito asi 60 bojovníků Hizballáhu, kromě nich i zhruba 10 civilistů. Hodně rezonovalo zabití libanonského novináře agentury Reuters a zabití jednoho civilisty izraelským dronem,“ podotýká Daniel s tím, že eskalace ze strany Hizballáhu je zatím pomalá až symbolická. „Dovedu si ale představit, že ji budou stupňovat,“ dodává.

Pro sousední zemi jde o velice citlivý konflikt už proto, že část jordánské populace tvoří palestinští uprchlíci. „Humanitární krize v Gaze a izraelský postup je veřejností vnímaný extrémně negativně, viděli jsme proti tomu protesty tisíců lidí. Vláda na to musí nějak reagovat, stáhla proto velvyslance z Izraele a efektně doručila humanitární pomoc přímo do Gazy,“ naráží analytik Daniel na svržení zásob z letadel jordánské armády. Podle informací serveru Times of Israel se na tom dohodlo s Izraelem a Spojenými státy.

Jordánsko se podle Daniela snaží situaci uklidnit pomocí diplomatických kroků, právě od něj pocházela rezoluce OSN volající po příměří, proti níž hlasovala Česká republika.

„Hamás je v zemi zakázaný a jordánské Muslimské bratrstvo bylo vyzváno, aby s ním přerušilo veškeré styky. Hamás naopak vyzval Jordánce, aby se připojili k palestinskému boji. Pro jordánský stát je Hamás výrazným problémem,“ říká Jan Daniel.

Země sousedící s Pásmem Gazy tradičně hrála hlavní roli při zprostředkovávání jednání mezi Izraelem a Hamásem, letos ji ale částečně nahradil Katar. Právě díky němu byli propuštěni první rukojmí (celkem čtyři osoby). „Egypt bude hrát silnou roli při jednáních o humanitární pomoci pro Gazu i o budoucím nastavení hranic,“ domnívá se analytik Daniel.

K Hamásu má Egypt velice negativní vztah, celé Muslimské bratrstvo ostatně režim generála Abdal Fattáha Sísího považuje za teroristickou organizaci, a právě jejím odstraněním se dostal k moci.

Egypt se nicméně silně brání izraelským nápadům na to přesunout obyvatelstvo palestinské enklávy na své území. Tuto myšlenku Netanjahuova kabinetu mělo na evropské scéně podporovat i Česko (psali jsme zde).

Jak už bylo řečeno, jediní dosavadní propuštění zajatci Hamásu vděčí za svobodu katarskému emírovi. Poté Katar dosáhl i dohody mezi Izraelem, Egyptem a Hamásem o evakuaci lidí s dvojím občanstvím z Gazy do Egypta, spolu s nimi mohli odjet i vážně zranění.

„Katar má výhodu v tom, že má přímou linku na politické vedení Hamásu a má vybudovanou pozici jako mediátor regionálních krizí. Katařané zprostředkovávali i jednání mezi Tálibánem a Spojenými státy,“ připomíná Jan Daniel.

Na rozdíl od řady arabských států Katar palestinský Hamás financuje, právě z Dauhá chodilo do Gazy každý měsíc na 30 milionů dolarů. To vše se v posledních letech dělo s posvěcením izraelského premiéra Netanjahua, který vnímal udržování Hamásu u moci jako důležitý nástroj v rozdělování Palestinců.

V katarském hlavním městě Dauhá také sídlí šéf Hamásu Ismaíl Haníja. Navzdory tomu udržuje Katar styky i s Izraelem, i když ne oficiální cestou, a platí za jednoho z blízkých spojenců USA v regionu.

„Katarské diplomatické úsilí je v této době klíčové,“ citovala televize CNN izraelského poradce pro národní bezpečnost Cachiho Hanegbiho. O partnerství s Katarem mají zájem i evropské státy - Katar je klíčovým vývozcem plynu, jehož se po ruské invazi na Ukrajinu Evropanům nedostávalo.

Otázkou je, jak se do vztahů Kataru s Hamásem promítne teroristický útok ze 7. října. Šéf izraelské diplomacie Eli Cohen už Katar za financování Hamásu kritizoval, dále ale židovský stát nejspíš kvůli zajatcům v Gaze nepůjde. To, že by byli členové Hamásu z Kataru vypovězeni, nepokládá CNN za pravděpodobné, jisté omezení kontaktů ale nejspíš v budoucnu Hamás nemine.

„Hamás není teroristická organizace, ale osvobozenecké hnutí,“ prohlásil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Oznámil také stažení svého velvyslance z Izraele, což izraelští diplomaté označili za důkaz toho, že Ankara straní ve válce Hamásu. Řada jeho členů stále v Turecku sídlí, i když zde nemají takové zázemí jako v Kataru.

„Netanjahu už není někdo, s kým bychom mohli mluvit. Odepsali jsme ho,“ citovala turecká média Erdogana, který tak reagoval na zhoršující se humanitární situaci v Pásmu Gazy i rostoucí počet palestinských obětí. Dodal však, že to neznamená, že Turecko přerušuje své vztahy s Izraelem a šéf turecké zpravodajské služby je i nadále v kontaktu s izraelskými a palestinskými úřady i s Hamásem.

Už v průběhu října nicméně Turecko z bezpečnostních důvodů opustili izraelští diplomaté poté, co po celé zemi vypuklo mnoho propalestinských demonstrací.