Velvyslanec: Rusko vede v Moldavsku kromě energetické i informační válku

Do Moldavska a separatistického regionu Podněstří přestal od Nového roku proudit přes Ukrajinu ruský plyn. Moskva utnutí dodávek již dříve zdůvodnila vysokým dluhem, který měl v průběhu let vzniknout na moldavské straně. Kišiněv naopak popírá, že by nesplacená hodnota byla tak vysoká, a ukazuje na smluvní závazek Ruska plyn dodávat.

Pro východoevropskou zemi nejde o novou situaci a tamní vláda viní Moskvu ze snah vyvolat politickou krizi - inflace způsobená zdražením energií by mohla nahrát stranám napojeným na Rusko, a to jen pár měsíců před parlamentními volbami.

Energetická krize se nicméně nejvíc dotýká separatistického Podněstří, které bylo na dodávkách z Ruska závislé. Podle vládních politiků tak může vzniknout příležitost pro sjednocení.

„I lidé v Podněstří tuší, že nemohou dlouho žít s tím, že jim někdo dává něco zadarmo, aniž by chtěl něco zpátky. Tato krize může Podněstercům pomoct pochopit, že být dlouhodobě závislý na dodávkách plynu, zvláště když jsou zadarmo, člověka vystavuje nebezpečí, že když se Rusku něco nelíbí, může dodávky jednoduše zavřít. Je to svým způsobem šance, jak se zbavit závislosti na Rusku,“ říká český velvyslanec v Moldavsku Jaromír Plíšek.

V rozhovoru se dotýkáme také cesty Moldavska do Evropské unie nebo zmíněných parlamentních voleb, v nichž má vládní strana nahnutou pozici.

Po zastavení dodávek ruského plynu čelí Moldavsko energetické krizi, která pro něj má mnoho vrstev. Jak se situace v současné chvíli země dotýká?

Takové okolnosti se v Moldavsku očekávaly. Nastalá situace je výsledkem rozhodnutí Moskvy přestat dodávat plyn do Moldavska, to jest i do Podněstří. Šlo o ruské rozhodnutí, na kterém mají zájem.

Je to válka na několika frontách. Zaprvé energetickými prostředky, což je něco, co Rusko dělalo dávno zejména v Moldavsku, a situace, kterou nyní sledujeme, je další fáze. Kromě toho, že je energetika využívaná jako zbraň, je to doprovázené také informační válkou.

A její součástí je, že Rusové své rozhodnutí halí do toho, že jej svádějí na Ukrajinu, nebo přímo na Moldavsko - že s ním nebylo možné se domluvit na splácení historického dluhu za plyn.

Ani jedno v tomto směru není pravda. Gazprom má smlouvu s Moldavskem z roku 2021, na základě níž se zavazuje dodávat určité objemy plynu za určité ceny na hranice Moldavska, takže i do Podněstří, a tato smlouva je platná. Gazprom od začátku tuto smlouvu porušuje, protože nedodává plyn ve stanovených objemech, a od Nového roku vůbec.

Existuje alternativní trasa, která se jmenuje TurkStream. Pro Rusko jde o dražší variantu, ale to je jejich problém. Rusové tuhle smluvní povinnost mají a neplní ji, čili není pravda, že současnou situaci způsobila Ukrajina, když tok najednou přerušila.

Když se v roce 2021 smlouva vyjednávala, Rusové přišli s tím, že Moldavsko má přes 700 milionů dolarů historický dluh, který vzniknul v té relaci.

Moldavané nepopírají, že nějaký dluh asi během let vznikl, ale zásadně zpochybnili jeho výši, a nechali si zpracovat zahraniční audit, během něhož dospěli k částce 8,6 milionu dolarů. A to je samozřejmě výrazně méně, než tvrdí Rusko.

Rusko řeklo, že to neuznává, a vytáhlo dluh jako záminku až teď, po třech letech. Spor může vyřešit jen nějaká mezinárodní arbitráž. Na platnost existující smlouvy to nemá žádný vliv, Rusko ji tak naprosto chladnokrevně, vědomě a cílevědomě porušuje tím, že přestalo dodávat plyn.

Situace nejvíce dopadá na separatistické Podněstří, které přijímalo dodávky energií pouze z Ruska a nemělo své zdroje diverzifikované. Jaké jsou možné scénáře řešení této krize?

Kardinálním elementem podpory separatistického režimu je, že Rusko dodávalo do podněsterského regionu po desetiletí plyn fakticky zadarmo. Když se vrátíme k té smlouvě z roku 2021, tak se vztahuje na celé Moldavsko, včetně Podněstří.

Ale odděleně se evidují objemy plynu, který zkonzumují v Podněstří, a objemy plynu, který zkonzumují v Moldavsku. A jelikož Rusové poté, co smlouvu podepsali, stejně dodávali pouze tolik, kolik je potřeba pro Podněstří, Moldavané se zařídili tak, že s ruskými firmami přestali spolupracovat a začali odebírat plyn přes Rumunsko z Evropy za tržní cenu. A to je situace, která trvá dodnes.

Neboli pravobřežní Moldavsko je dnes nezávislé na ruských dodávkách plynu. A de facto současné omezení postihne jen Podněstří. Samotného Moldavska se nedotkne, leda zprostředkovaně v cenové oblasti.

Pak je tu další věc, a to, že plyn dodávaný do Podněstří zadarmo nekonzumují pouze domácnosti, ale i velké průmyslové podniky. Většinu z toho, co vyrobí, posílají do Evropské unie a dostávají zaplaceno tržními cenami. Což je samozřejmě výhodné, protože plyn získávají zadarmo.

Moldavska se krize dotýká zejména skrze zdražení elektřiny, protože nezanedbatelná část jejích dodávek mířila právě z Podněstří. Proč tomu tak je?

Elektrárna Kučurgan, která leží v Podněstří, dlouhodobě vyráběla elektřinu pro celé Moldavsko. Ale po roce 1992 tam vzhledem k situaci v Podněstří došlo ke změně, kdy se Moldavsko stalo energeticky nezávislé a odebíralo elektřinu z Evropy a Ukrajiny. Jenže když Rusko v této válce začalo bombardovat energetickou infrastrukturu na Ukrajině, tak jim těchto 30 procent vypadlo a oni je nahradili znovu energiemi z Kučurganu.

Tenkrát byla diskuze uvnitř Moldavska, čím to nahradit, a nakonec se vrátili k tomuto modelu z minulosti, který byl levnější, než brát ještě více z Evropy. Na politické scéně se už tehdy ozývaly hlasy, že přestože jde o lacinější variantu, tak se tím nezbaví závislosti na ruském plynu.

Čili to, co teď Rusové udělali, znamená, že je zaprvé přímo postižené Podněstří nedostatkem plynu. A za druhé je postižené i v oblasti elektřiny, což se ve výsledku týká také Moldavska.

Protože nezanedbatelný podíl spotřeby elektrické energie pocházel z Kučurganu, musí být nyní nahrazen elektřinou z Evropy, která je nejen dražší, ale je také mnohem obtížnější ji do Moldavska v těchto objemech dostat. Kapacitní propojení mezi Rumunskem a Moldavskem totiž ještě není dostavěné, to by mělo být až na konci letošního roku. Takže lze očekávat zvýšení cen elektřiny, ale také výpadky zejména ve špičkách.

Jaké cíle podle vás Rusko přerušením dodávek plynu sleduje?

Jedním z cílů je určitě vyvolat krizi v hranicích Moldavska ve vztahu k podzimním volbám, které jsou pro Rusko dost významné, protože doufá, že v nich proevropské strany nezískají většinu a že se mu prostřednictvím těchto voleb podaří dosadit vládu, která bude hrát proti západnímu směřování.

Rusko dlouhodobě masivně investuje do toho, aby Moldavsko rozvrátilo zevnitř. A tento krok je rozhodně součástí skládanky.

Jedním z důvodů může být i to, že Podněstří neplní agilně svou roli rozvraceče Moldavska, jak by si Rusko přálo. Což se dá dobře ukázat na podzimních prezidentských volbách, kdy voliči z Podněstří, kteří mají právo v nich hlasovat, volili v prvním kole 25 procenty Maiu Sandovou.

Podněstří mimo jiné těží ze spolupráce s Evropou - asi 80 procent výrobků se vyváží sem. Nebýt toho, že Rusko chce za plyn zpátky nějakou činnost proti Evropě a proti Moldavsku, existují indicie, že lidem v Podněstří není integrace Moldavska do EU vůbec cizí.

Rusko tedy může touto zimou Podněsterce trestat a zastrašovat: že jestli nebudou hrát více podle jeho not, může je potrápit podobně, jako trápí Ukrajince.

Další spekulací, která tyto dvě trochu kombinuje, je, že Rusové mohou tento stav nechat třeba měsíc. A potom přijdou slavně zachránit Podněstří z krize, kterou sami způsobili, tedy taková typicky ruská věc aplikovaná i jinde.

Vidíte potenciál, že by energetická závislost Podněstří mohla být použita jako nástroj k jeho reintegraci s Moldavskem, protože se o tom mluví i právě v tamních vládních kruzích?

Moldavané Podněstří nabídli, že když Rusové přestanou posílat plyn, mohou mu pomoci dodávkami z Evropy, kterými je zásobované i Moldavsko. Technicky to není problém, nicméně vláda varovala, že by to neuměla zprostředkovat zadarmo. Tyto snahy ale Podněstří pod různými záminkami - a zřejmě na příkaz Moskvy - odmítlo.

I lidé v Podněstří tuší, že nemohou dlouho žít s tím, že jim někdo dává něco zadarmo, aniž by chtěl něco zpátky. Tato krize může Podněstercům pomoct pochopit, že být dlouhodobě závislý na dodávkách plynu, zvláště když jsou zadarmo, člověka vystavuje nebezpečí, že když se Rusku něco nelíbí, může dodávky jednoduše zavřít.

Je to svým způsobem šance, jak se zbavit závislosti na Rusku. Samozřejmě by to byl cenový šok, ale ten prodělalo i Moldavsko a je to jedna z věcí, kvůli kterým současná vláda není populární u mnoha voličů.

Myslím, že volba říct Rusům, že radši budeme platit Evropě a oni nám pak nebudou vyhrožovat, by byla v tuto chvíli nejlepší. Ale z hlediska toho, jaký má Podněstří pro Rusko mentálně i vojensky význam, jde o poměrně vysokou hru. Zatím tedy slyšíme z Podněstří spíše výroky typu, že situace je sice těžká, ale oni se s ní vypořádají a pomoc ze zahraničí, rozumějme z Kišiněva, nepotřebují.

Ve skutečnosti to není tak, že by teď bylo v Podněstří úplně ledové království. Mají ještě zbytky plynu a vyrábějí elektřinu uhlím, takže je možné, že třeba překlepou jeden měsíc, a pak se situace nějak vyvine.

Moldavsko kromě dodávek nabízí i humanitární pomoc. Je ale třeba myslet na to, že Rusko má na krizi zájem a nechce, aby z ní moldavská vláda vyšla dobře. A tomu odpovídá právě třeba informační válka v oblasti.

Moldavsko nyní v souvislosti se zdražením energií čeká i inflace, která poškodí podporu proevropské vládní strany. Jak se na tohle současná vláda před letošními parlamentními volbami připravuje?

Vláda je na tyto hrozby zvyklá v podstatě po celou dobu své existence, což bylo zřejmé s tím, jak se blížily prezidentské volby. A teď je čekají parlamentní volby, které budou z tohoto hlediska svým způsobem nejnebezpečnější.

Současná vláda, která byla ustanovená v létě 2021, se krátce po nástupu konfrontovala s Gazpromem jednáními o nové smlouvě dodávek plynu. Hned její první zima tak znamenala, že se zdražily energie, což není pro žádnou vládu zrovna populární věc. A pak v únoru 2022, jak je známo, vtrhlo Rusko na Ukrajinu, což Moldavsko zaplavilo ukrajinskými uprchlíky.

V té době jsme s Moldavany tak trochu soutěžili, kdo bude mít více ukrajinských uprchlíků na obyvatele.

Na tuto otázku ovšem nelze snadno odpovědět, protože Moldavané nevědí, kolik je v zemi trvale obyvatel, ale rozhodně to bylo srovnatelné. Moldavsko si tehdy vysloužilo velkou pochvalu v Evropě - tedy že opravdu ve vztahu k uprchlíkům natáhli pomocnou ruku.

Nicméně mít na svém území ukrajinské uprchlíky, kteří pobírají dávky, může vzbudit nějakou nespokojenost. A drahé energie, inflace, podpora uprchlíků - to je všechno voda na mlýn těm, kteří chtějí vládu shodit.

Jaký vliv na to mají snahy Ruska, které otevřeně podporuje protivládní subjekty?

Kdesi v pozadí těch, kteří chtějí vládu shodit, jsou z povahy věci lidé napojení na Rusko, protože je v zájmu Moskvy se tohoto vedení zbavit. Rusko tedy podporuje všechny síly, u kterých má naději, že by mohly tuto vládu svrhnout.

Už před létem 2022 Rusové prokazatelně financovali demonstranty, od kterých čekali, že v Kišiněvě svrhnou vládu, nebo minimálně udělají nepořádek. To se ale úplně nesetkalo s účinkem.

Někteří lidé si peníze opravdu vzali, dojeli do Kišiněva, ale nic moc tam neudělali. A řekli, že je moldavská policie před Kišinivem obrátila. V Moldavsku je jedna výhoda - v tamní mentalitě není velký potenciál pro pouliční nepokoje, k tomu ještě v zájmu cizí mocnosti. Takže i lidé, kteří neuvažují úplně geopoliticky, nemají na tomto příliš zájem.

Moldavané jsou už zvyklí, že Rusové zkrátka občas zavřou plyn, vyvolají tím krizi, šíří dezinformace, uplácejí voliče a podobně. Neznamená to sice, že tato strategie nemůže v nějakém okamžiku zabrat, ale odolnost obyvatel vůči tomu už je docela vysoká.

Navíc v informačním prostoru je pro Rusy dost snadné v souvislosti se současnou energetickou krizi šířit zavádějící informace, protože málokdo má o problematice Podněstří, plynovodů, smluv mezi energetickými firmami a podobně relevantní informace.

Je to součástí geopolitické hry Ruska, což není vůbec nic nového, protože už se léta snaží získat Moldavsko na svou stranu. A nejvíc v žaludku mu leží právě prezidentka Maia Sanduová, která je opravdu unikátní v tom, jakým způsobem se proti ruskému vlivu vyhrazuje.

Jak jsou podle vás tyto snahy funkční?

Myslím, že to nejhorší, co se v ohledu nynější vlády může stát, je, že po volbách opět vznikne vícebarevná vláda, v níž budou kromě současného PAS (vládní Strany akce a solidarity, pozn. red.) ještě další strany, jež budou říkat, že jsou proevropské - což ostatně říkají téměř všichni -, ale ve skutečnosti bude třeba hrát více pro Rusko.

Nemyslím si nicméně, že by se situace úplně obrátila a přišla nějaká osobnost, která by najednou Moldavsko přivedla znovu do ruské náruče.

Moldavsko usiluje o integraci do Evropské unie. Jak se na tuto cestu díváte v kontextu současných výzev?

Cesta k integraci Moldavska nyní vypadá velmi nadějně. Ten nápad je letitý, moldavské ministerstvo zahraničí se už před 10 lety jmenovalo Ministerstvo zahraničních věcí a evropské integrace. Ale nynější vláda a prezidentka jistě pro vedení země tímto směrem udělaly velký kus práce.

Pravda, že roli paradoxně sehrála i konjunktura, která se otevřela po invazi. Ze strany procesní si počínají velmi dobře a to, že dosáhli zahájení jednání, je velmi dobrý příznak. Co se týče personálního rozložení, tak vláda dosadila opravdu schopné a odhodlané lidi. Moldavsko má našlápnuto a je vidět, že o členství v unii opravdu stojí.

A pokud to politický i geopolitický rámec bude umožňovat, tak si myslím, že je to v podstatě jen otázkou času. Ne, že by neměli hodně domácích úkolů, z nichž některé jsou třeba složitější a týkají se zejména mentality, například třídění odpadu.

Ale pokud bych to zkrátil, tak kdyby jim Rusko dalo pokoj, jejich členství v unii ani integrace s Podněstřím by nemusely být žádný problém. V Bruselu je Moldavsko viděné jako takový dobrý žák. Svým způsobem by mohlo být Moldavsko, nebýt problémů s Ruskem, snadno integrovatelná země.

Důležité bude, jaká bude administrativa po těch volbách, a jestli bude pokračovat v té jaksi pevné a vhodné činnosti na integrační cestě.

Moldavsko čekají již zmíněné parlamentní volby. Po zkušenostech s ruským zásahem do loňských prezidentských voleb panují obavy o jejich bezpečný průběh. Jak se vláda připravuje, aby zajistila jejich transparentnost a ochranu před zahraničním vměšováním?

Před podzimními prezidentskými volbami probíhalo ze strany Ruska rozsáhlé dezinformační působení, do kterého masivně investovali, což je něco, co známe i od nás, i když v mnohem menším měřítku.

Pak zde probíhalo také organizované kupování hlasů, respektive Rusové chtěli organizovaně kupovat hlasy a ustavili strukturu po celé zemi skrz koordinátory, kteří jednak šířili ruskou propagandu a jednak distribuovali peníze, které dostávali do země neuvěřitelnými způsoby - například desetitisíce rublů v igelitkách nebo přes kryptoměny. Čili Rusové vynaložili opravdu hodně peněz.

Moldavské služby a policie v tomhle ohledu pracovaly velmi dobře a mají celý tento systém kvalitně zmapovaný.

Myslím, že velmi pomohla i komunikace skrz veřejné sdělovací prostředky. Tamní úřady přijaly loni v létě legislativu proti volební korupci, v níž jsou stanovené výše pokut a případně dalších trestů za pasivní či aktivní účast v korupčních schématech.

Stalo se tak v předstihu před volbami, kdy úřady zveřejnily poznatky tajných služeb a policie o odhalené ruské síti. A vydaly také informace o tom, jak se k lidem peníze dostávají, nebo kolik do toho Rusko již investovalo.

Ale tím, jak se volby blížily, úřady varovaly stále častěji občany. To bylo zřejmé hlavně mezi prvním a druhým kolem, kdy to první nedopadlo i s referendem moc dobře.

První kolo a referendum zapůsobily mobilizačně. A před druhým kolem opravdu v rádiu, televizi i v tištěných médiích znělo od rána do večera, že se v souvislosti s volbami objevuje korupce.

Morální apely byly v kombinaci s informacemi o právních postizích spojených s účastí v schématech volební korupce. A ty vzkazy zněly jasně: nenechte se zapřáhnout do sítě, nenechte se zkorumpovat. Když vám někdo bude nabízet peníze za hlas, tak ho udejte.

Pak všem lidem, včetně nás, přišly před druhým kolem SMS zprávy, ve kterých byla znovu připomínka s výstrahami. A stejné to bylo i v konkrétních volebních místnostech, kde byly varovné plakáty.

Moldavsko se teď trochu staví do pozice těch, kteří situaci zvládli velmi dobrým způsobem a šíří know-how i v Bruselu. Tím si také vysloužili určité ostruhy. Samozřejmě je ale otázka, zda to bude stačit, protože nejtěžší na ohlídání jsou skutečně sociální sítě, jak jsme mohli nedávno vidět například při prezidentských volbách v Rumunsku.