Velký obrat. Kvůli Trumpovi objímají kanadskou vlajku i separatisté

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kanadské konzervativce a separatisty v poslední době spojuje jedna velká emoce - frustrace. Ti první si byli jisti drtivým vítězstvím v kanadských volbách, ti druzí věřili ve výrazný triumf v převážně frankofonní provincii Québec.

Liberální strana, jež podle většiny průzkumů ještě před pár měsíci směřovala k potupné porážce, ale vstala z mrtvých. V celostátních průzkumech konzervativce dotáhla a podle některých sondáží i předstihla. Například podle měření provedeného Kanadskou rozhlasovou a televizní společností (CBC) má náskok pět procentních bodů. Na Konzervativní stranu přitom liberálové ještě v lednu ztráceli 24 bodů, upozorňuje agentura Reuters.

Liberálové si podle průzkumů udržují bezpečný náskok i v Québecu nad někdejšími tamními favority - uskupením Bloc Québécois, ve kterém se sdružují separatisté.

Za vzepětí liberálů nemůže ani tak nějaká nová vize, politický program či nesmírně populární lídr. Za obratem stojí Donald Trump. Americký prezident začal od března vyhlašovat, že by se Kanada měla stát 51. státem USA, uvalil na zemi javorového listu cla, o Kanadě soustavně lže a urážel někdejšího premiéra.

Tím byl až do svého březnového odstoupení liberál Justin Trudeau. Trump ho opakovaně označoval za guvernéra, čímž naznačoval, že jde jen o vůdce 51. státu USA.

Nový vůdce liberálů Mark Carney, který se stal i premiérem, na tento Trumpův agresivní styl zareagoval odbojně, což mu u velké části Kanaďanů získalo velké sympatie.

I šéf konzervativců Pierre Poilievre odmítl nátlak amerického prezidenta, mnoho Kanaďanů ho ale považuje za politika Trumpova stylu. A i když se i on sám proti šéfovi Bílého domu vymezil, u voličů to nemělo takovou odezvu jako u liberála Carneyho.

„Nikdy v životě jsem nezažil tak jednotnou Kanadu. Nahrálo to přitom Carneymu, protože konzervativec Poilievre ještě před časem amerického prezidenta vyzdvihoval a kopíroval v některých ohledech jeho politiku. Ještě nedávno mu říkali Trump Severu,“ vysvětlil v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jacques Rivard, rodák z Montrealu, který ještě nedávno před odchodem do důchodu přednášel na Université de Montréal.

„To on (Trump) vlastně liberální stranu vzkřísil,“ dodává Rivard, který sám chová k Trumpovi vyhraněné emoce. Podle něj za výroky o připojení Kanady k USA stojí touha amerického prezidenta získat pod svou kontrolu kanadské „modré zlato“ - vodu. Země javorového listu má jedny z největších zásob vody na světě.

„Trump chce vodu na hašení požárů, jaké nedávno vypukly třeba v Kalifornii a také proti suchu, které trápí jihozápad USA,“ domnívá se Rivard, který v pondělních volbách hodlá svůj hlas dát liberálům. Udělalo na něj dojem, jak se Carney Trumpa „nezalekl“.

„Od chvíle, kdy se Carney stal premiérem, Trump už nikdy o Kanadě nemluvil jako o 51. státě USA.“

Rivard má přitom za to, že stejně jako on bude hlasovat i jeho rodný Montreal, který přitom patří do Québecu a stejně jako celá provincie se pyšní svou svébytnou frankofonní kulturou. Sám Jacques mluví lépe francouzsky (v Québecu je to úřední jazyk) než anglicky.

Panovalo tak přesvědčení, že Carney nemůže tamní voliče oslovit. Jeho francouzštinu totiž místní média považují za „nejistou“. List Le Journal de Montréal, nejpopulárnější deník v Québecu, nedávno hodnotil debatu mezi kandidáty, která proběhla právě ve francouzštině.

Deník Carneymu za jeho znalost této řeči udělil „lepší čtyřku“, což byla zdaleka nejhorší známka ze všech čtyř kandidátů, kteří se debaty zúčastnili. Poilievre dostal „dvojku“.

Lépe si Carney ani nevede se svými znalostmi místní kultury. V posledních týdnech se ho v Québecu ptali například na nejpopulárnějšího zpěváka, typický povahový rys obyvatel či na kulinářské speciality provincie.

Carney byl třeba donucen odpovědět na otázku, jaký zvuk vydává pařený sýr v pokrmu známém jako poutine. Toto jídlo, jež má v Québecu nejméně 70letou tradici, se skládá ze smažených hranolek, kousků sýra a omáčky z masového vývaru zahuštěného jíškou.

Carney se pokusil zvuk neúspěšně napodobit. Mnohé voliče v Québecu to ale prý od podpory šéfa liberálů nijak neodradilo. „Je vidět, že se (Carney) snaží. Je to sympatické a řada lidí kolem mne to oceňuje a dokonce obdivuje,“ podotýká Jacques Rivard.

Upozorňuje, že pro vítězství ve volbách je nutná výhra v sousedním Ontariu. Žije tu totiž z celé Kanady nejvíc lidí a provincie tak má v parlamentu zaručeno 36 procent křesel. Druhý nejvyšší počet míst - 23 procent - je přiděleno vítězům v Québecu.

„Pokud liberálové vyhrají v obou provinciích, budou moci vytvořit většinovou vládu,“ uvažuje s ohledem na minulá hlasování Rivard. Takový výsledek by znamenal, že Carney a jeho liberálové nebudou muset politicky záviset na svých rivalech. Rivard předpovídá, že tak volby nakonec i dopadnou, poukazuje přitom na „probuzený“ kanadský patriotismus.

V Kanaďanech se od Trumpových prohlášení o anexi Kanady opravdu do té doby vlažné vlastenectví roznítilo, a to včetně odbojného Québecu.

Podle britského deníku The Guardian ještě v prosinci loňského roku pociťovalo hrdost nad kanadskou národností jen 45 obyvatel Québecu, letos v únoru už 58 procent. A to je přitom ze všech zkoumaných kanadských provincií nejméně.

Podle mnohých francouzský jazyk a svébytná kultura Québecu má daleko větší šanci na přežití pod vládou kanadských liberálů, než pokud by došlo na (dnes nepředstavitelné) připojení k USA.

„Vždy jsem volil Bloc Québécois, teď ale svůj hlas dám Carneymu. Je jediný, kdo se dokáže Trumpovi postavit. A já věřím, že naše kultura přežije spíše s liberálem v čele země, než kdyby nám vládl Washington. To se ale nikdy, nikdy, nikdy nestane,“ řekl Seznam Zprávám Jean-Claude Dubé, který se v Montrealu živí jako automechanik.

Neušla mu ironie takové volby. Podobně jako mnozí další, kteří se kdysi chtěli od Kanady odtrhnout, teď slyší na volání kanadského patriotismu.

„Odtržení od Kanady? Ne, budu volit Kanadu,“ dodává Jean-Claude vášnivě.