Článek
Je to už více než tři desetiletí od chvíle, kdy tehdejší egyptský prezident Husní Mubárak určil místo pro stavbu Velkého egyptského muzea. A 20 let od vyhlášení výsledků architektonické soutěže, s českou účastí ve finále. Na dohled od pyramid v Gíze se tehdy začala rodit stavba, jejíž budování nakonec trvalo stejně dlouho jako u slavných faraonských hrobek.
„Stavba pyramidy trvala jednu generaci, kolem těch 20 let bude sedět. Pokud panovník zemřel předčasně, nestihlo se to. A v určité době Staré říše měl svou pyramidu každý panovník, takže o moc více než 30 let to být nemohlo,“ potvrzuje srovnání Renata Landgráfová, ředitelka Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy.
Dokončení muzea, známého již nyní pod zkratkou GEM, se několikrát odsunulo, mimo jiné kvůli arabskému jaru a pandemii covidu. Nyní už však vypadá reálně. Muzeum je stavebně hotové a v první půlce roku spustilo zkušební provoz. Dle informací serveru Egypt Independent se slavnostní otevření očekává na konci letošního roku. Jiné zdroje uvádějí jako nejpozdější termín únor 2024.
S masivními stavbami starého Egypta se může nové muzeum směle srovnávat i rozměry. Zabralo pozemek o rozloze 50 hektarů, což je asi jako celé brněnské výstaviště. Interiéry nabídnou plochu 100 tisíc metrů čtverečních. V porovnání s Národním muzeem egyptské civilizace, otevřeným v Káhiře před dvěma lety a zaměřeným hlavně na královské mumie, je několikanásobně větší.
Díky výraznému vzhledu i atraktivnímu obsahu se zřejmě stane ikonickým. Zároveň však i u některých odborníků vyvolává megalomanský dojem a pochyby, zda je zvolené řešení ideální.
Největší muzeum jedné kultury
Dosud největší muzeum světa věnované jediné kultuře se stavělo podle návrhu irské kanceláře heneghan peng architects. Koncept je založený na znázornění slunečních paprsků, které vycházejí z muzea směrem ke třem pyramidám v Gíze, vzdáleným asi dva kilometry.
Stavba je umístěná u okraje náhorní plošiny, která v místě tvoří převýšení 50 metrů. Nikde nad ni nevystupuje, ale reaguje na ni, jako by vytvářela její novou hranu. Motivy pyramid se promítly i do 600 metrů dlouhé a 45 metrů vysoké hlavní fasády.
Ta byla původně navržená z poloprůsvitného alabastru, což slibovalo večerní světelné efekty. Nakonec je dílem obložená neprůsvitným kamenem a zčásti prosklená. „Klient během stavby změnil design fasády. Uvedl, že důvodem byla cena,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Harry Hutchinson, manažer studia heneghan peng architects.
Budova dostala složitou střechu z kaskádovitě uspořádaných panelů. Pro stavební firmu Besix byla její konstrukce oříškem a musela kvůli ní nechat vyvinout i nový druh betonu. „Budova – a tudíž i střecha – je vějířovitě rozevřena, aby zabírala výhled na pyramidy, není tedy obdélníková. Vzhledem k její poloze se tato organizace zdála vhodná,“ popisuje Harry Hutchinson.
Úspěch českých architektů
Návrh irské kanceláře v roce 2003 zvítězil mezi 1557 projekty z 83 zemí. Do finále mezi desítku nejlepších projektů se dostal i návrh českých architektů Martina Roubíka a Reginy Loukotové. Dodnes to lze brát za jeden z největších mezinárodních úspěchů české architektury.
Český projekt oceněný čestným uznáním tehdy i mezinárodně vzbudil veký zájem. A architektka Regina Loukotová, která dnes jako rektorka vede pražskou vysokou školu Archip, je stále přesvědčená, že byl lepší než ten vybraný. I když, jak sama říká, nechce působit zahořkle.
„Po prvním kole jsme vedli, jak jsme se později dozvěděli. Náš projekt především nechtěl být konkurencí pyramid, nechtěl na ně ani přímo odkazovat, pouze respektovat jejich blízkost. Celý objekt jsme umístili pod zem, nejen z důvodů bezpečnostních, ale i z důvodu klimatických podmínek v místě,“ vysvětluje Loukotová.
Architekt Roubík prostředí dobře znal z předchozích let, kdy zde v rámci norské kanceláře Snøhetta pracoval na projektu Nové alexandrijské knihovny.
Český návrh na muzeum
S návrhem na Velké egyptské muzeum v Gíze v roce 2003 postoupili čeští architekti Martin Roubík a Regina Loukotová do finále, z více než 2200 návrhů mezi 10 finalistů, a odnesli si čestné uznání.
Vizualizace soutěžního návrhu architektů Roubíka a Loukotové
Umístění tak velké stavby nad zem na okraji pouště Loukotové připadá nevhodné. Pozastavuje se i nad průsvitnou částí stavby ze skla, kvůli níž je nutné komplikované stínění a chlazení. „A k inspiraci pyramidami – domnívali jsme se, že egyptská civilizace není prezentována pouze Velkými pyramidami v Gíze, a proto jsme od tohoto prvoplánového přístupu upustili a inspirovali jsme se jak polohou, geografií Egypta a Nilu, tak i celou několikatisíciletou kulturou,“ popisuje Regina Loukotová.
Úspěch v soutěži zaznamenal i další soutěžní návrh českých architektů. Projekt s názvem Monolith od ateliéru sporadical architektů Petra Jandy, Aleše Kubalíka, Josefa Kociána, Veroniky Sávové a Jakuba Našince se dostal mezi zhruba 100 vybraných do katalogu, který vyšel ve formě knihy.
Šance pro staré muzeum
Nad pojetím muzea se pozastavuje i Renata Landgráfová z egyptologického ústavu. „Upřímně, na mě působí celý projekt trochu moc megalomansky, s tím jsou asi spojeny neustálé odsuny jeho otevření. Hodnocení si ale nechám až na okamžik, kdy se do něj podívám,“ říká egyptoložka.
Obecně však muzeum vítá jako potřebné. „Každý, kdo někdy byl ve ‚starém‘ Egyptském muzeu v Káhiře na náměstí Tahrír, ví, že Egypt nové a velké muzeum skutečně potřeboval. Tahrír připomínal spíše přeplněné skladiště,“ popisuje Landgráfová.
Egypťané tento problém začali řešit stavbou regionálních muzeí, včetně Čechy oblíbené Hurghady. Vedlo to však k rozdělení nálezů, které měly zůstat pohromadě. Možnost přesunout velké množství artefaktů do nového muzea proto podle Ladgráfové hodně pomohla. „Při mé poslední návštěvě bylo patrné, že se i z muzea na Tahríru stává lepší muzeum a jednotlivé předměty tu získávají pozornost, kterou si zaslouží,“ hodnotí ředitelka egyptologického ústavu.
Konzervační centrum se skvělou výbavou
K podobě nového muzea je kritická také egyptoložka a kunsthistorička Hana Benešovská, která před 20 lety spolupracovala s týmem architektů Roubíka a Loukotové. „Z interiéru muzea jsem zatím viděla centrální vstupní část, která z mého pohledu působí spíše jako letištní hala. Monumentální sochy, které kdysi symbolizovaly moc a výjimečné postavení panovníka a egyptského státu, zde stály utopené mezi masivními různě rozeklanými stěnami,“ říká Hana Benešovská.
Fakta o muzeu
- Stojí na dohled od pyramid v Gíze a Memphiské nekropole, na pozemcích o rozloze 50 hektarů.
- Průčelí představuje 600 metrů dlouhou a 45 metrů vysokou „zeď z pyramid“, před vchodem je náměstí s obeliskem.
- Vystaveno tu má být přes 100 tisíc artefaktů z doby dlouhé sedm tisíc let, od předdynastické éry až po řecké a římské období.
- Vstupní atrium s rozlohou tři čtvrtě hektaru obsahuje sochu krále Ramsese II. a pět obrovských artefaktů. Velké schodiště s výškou odpovídající šesti podlažím zdobí 87 velkých soch faraonů.
- Vrcholem je galerie s více než pěti tisíci předměty ze sbírky krále Tutanchamona, z nichž řada bude vystavena poprvé.
- Vznikla tu expozice lodí krále Chufua, jemuž patřila nedaleká Velká pyramida.
- K vidění zde budou i rozměrné modely známých staveb a Tutanchamonovy hrobky.
- Místo se našlo i na dětské muzeum s modely a multimédii, dvě knihovny, videotéku, konferenční centrum s 3D kinem, restaurace a obchody nebo šest parků a zahrad.
- Předměty se sem mají navážet postupně během pěti až 10 let.
- Předpokládá se hospodaření s přebytky, z nich se má část převádět na podporu menších egyptských muzeí. Cílem je počáteční návštěvnost tři miliony lidí ročně, 15 tisíc lidí denně.
- Dle plánů se má omezit dopravní provoz před muzeem, k nedalekým pyramidám bude od parkoviště jezdit kyvadlová doprava.
- Celkové náklady vyšly v přepočtu asi na 12 miliard českých korun. Více než polovinu pokryly granty a půjčky z Japonska.
- V komplexu má pracovat asi 2000 lidí.
V muzeologické koncepci projektu Martina Roubíka a Reginy Loukotové podle ní naopak hrála umělecká díla vždy hlavní roli. „Citlivě navržené prostory pro konkrétní umělecké předměty byly určitě silnou stránkou návrhu tohoto českého studia,“ doplňuje Benešovská.
Velmi kladně se však dívá na restaurátorské dílny konzervačního centra, vybudované v areálu muzea a otevřené již asi před 15 lety. Dobře vybavené dílny a odborně proškolený personál vnímá jako důležitější než samotnou expozici.
Konzervační centrum mělo být původně přímo součástí hlavní budovy. Kvůli odsunutí výstavby muzea ho však architekti nakonec vyprojektovali ve východní části areálu. „Dostalo samostatný vchod. Bylo nutné, aby konzervační práce na artefaktech byly zahájeny brzy, protože sbírka je tak velká,“ nastiňuje Harry Hutchinson z vítězné architektonické kanceláře.
Česká stopa uvnitř muzea
Na koncepci muzea se čeští egyptologové nepodíleli. „Budou zde ale vystaveny mnohé předměty z našich výzkumů, některé mohli čtenáři nedávno vidět na výstavě Sluneční králové v Národním muzeu,“ říká Renata Landgráfová. Egypt mohly opustit i proto, že se odsunulo otevření muzea GEM. Jakmile zde budou vystaveny, mimo Egypt se již pravděpodobně nepodívají.
Česká stopa bude v muzeu i v místech, kam se návštěvníci nepodívají. „GEM by měl mít i moderní laboratoře a sklady, i pro ‚naše‘ předměty z Abúsíru by to tak mělo znamenat lepší uskladnění, prezentaci a možnost různých analýz,“ pochvaluje si egyptoložka Landgráfová.
