Článek
O ruské ofenzivě, která má přijít někdy v pozdním jaře, nebo na začátku léta, už měsíce mluví vysocí ukrajinští představitelé včetně prezidenta Volodymyra Zelenského nebo šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Kyryla Budanova.
Stále častěji o ofenzivě ale mluví například i velká média citující obavy vojáků přímo z fronty, analytici včetně například autorů pravidelných reportů amerického Institutu pro studium války (ISW) a také například bývalí západní vojenští představitelé.
Důvody jsou zřejmé.
Rusko iniciativu převzalo už loni a ofenzivní akce v posledních měsících stupňuje. V půlce února po měsících bojů postoupilo do Avdijivky, přičemž za hlavní důvody, proč se Ukrajinci museli stáhnout (a je tomu stejně na všech úsecích fronty), je považována převaha Rusů v počtu útočících jednotek, dělostřelecké palbě a leteckých úderech klouzavými bombami. Stále víc Rusko útočí také dálkově na velká ukrajinská města, což naznačuje, že má navrch i v souboji s ukrajinskou protivzdušnou obranou.
Momentálně se proto nezdá být správná otázka, jestli Rusko bude dál útočit, ale spíš jakým způsobem to bude.
Pokus o velký průlom?
Výroky o „velké“, nebo „nové“ ofenzivě pocitově implikují, že by Rusko mohlo usilovat o nějaký velký a rychlý průlom s významnou koncentrací sil třeba jen na jedno nebo dvě místa.
O něco takového by se mohlo během léta pokusit například podle bývalého šéfa britského Velitelství společných sil, generála Richarda Barronse. Ruská ofenziva podle jeho slov pro BBC bude usilovat „o víc než o menší územní zisky“ a „možná se pokusí o průlom skrze ukrajinské linie“.
Tento scénář ale nicméně není samozřejmý.
Hned několik českých i zahraničních odborníků oslovených Seznam Zprávami upozorňuje, že ofenziva může klidně vypadat i velmi podobně jako současný způsob boje, kdy se ukrajinská obrana drolí postupně a na mnoha místech zároveň, jen s vyšším nasazením.
„Je důležité nebrat jako samozřejmé, co dost vágní pojmy jako ‚velká ofenziva‘ znamenají. Může být tendence si to spojovat s koncentrací a pokusem o průlom, ale stejně tak to může být nějaké celkové zintenzivnění operací na řadě míst fronty, které se nebude snažit o průlom, jako spíš o opotřebení. Osobně bych byl spíš skeptický, že by nějaká koncentrovaná ofenziva a průlom mohly nastat bez toho, aby ukrajinské síly byly ještě výrazně více opotřebené,“ řekl Seznam Zprávám Vojtěch Bahenský z Institutu politologických studií na Univerzitě Karlově v Praze. Dodal nicméně, že podobné odhady ztěžuje fakt, že úroveň ukrajinského opotřebení není dobře známá.
Kde se očekává hlavní ruský útok?
Mapa ukazující nejdiskutovanější možné směry a cíle ruské ofenzivy.
Velký ruský postup v dohledné době stejně jako Bahenský neočekává ani německý politolog a expert na mezinárodní bezpečnost Stefan Wolff působící na Univerzitě v Birminghamu. Zcela vyloučený takový vývoj však podle něj není. „To, co Rusko teď dělá, může být částečně i o tom, že hledá slabá místa, která by v nadcházející ofenzivě mohlo zkusit využít,“ řekl Wolff.
Na riziko, že Rusko spustí ofenzivu, na niž kvůli nedostatečné pomoci Západu Ukrajina nemusí být připravená, politolog upozorňoval už v článku pro web The Conversation v polovině ledna. Tři měsíce poté má pocit, že situace je ještě horší než tehdy. „Ukrajina stále nemá dostatek munice, vybavení ani lidských zdrojů,“ řekl. Rusko podle něj hromadí jednotky například na hranicích poblíž Charkova, ale nemá jich tam podle něj dost na to, aby rozjelo novou a plnohodnotnou ofenzivu. „Může to být ale dost na to, aby došlo k navázání velkého množství ukrajinských sil, které nebudou moct být použity v jiných a potenciálně zranitelnějších úsecích fronty,“ dodal.
Bezpečnostní expert Michal Smetana z Fakulty sociálních věd UK považuje za velmi pravděpodobné, že Rusko se současné materiální a lidské převahy pokusí využít a v dohledné době podnikne větší ofenzivní operaci. Změnu taktiky od postupného drolení obrany k pokusu o rychlý průlom ale spíš neočekává.
„Nemyslím, že by Rusko bylo schopno nějakým zásadním způsobem změnit taktiku a úspěšně například provádět komplexní vševojskové manévry. Spíše se dá očekávat pokračování dosavadní opotřebovávací taktiky, kdy se obránce, který se nachází v početní i materiální nevýhodě, nakonec musí v důsledku dělostřeleckého ostřelování a leteckých útoků stáhnout,“ odhadl Smetana.
Nemusí jít jen o území
Územní zisky jsou asi nejpozorovanějším aspektem války, kterým se běžně „měří“, kdo vyhrává. Je to sice nejsnazší způsob (územní zisky jdou dobře vidět a měřit), ale podle Bahenského ne vždy nejlepší.
Analytik upozornil, že zranitelnost Ukrajiny se může projevit i příznivějším poměrem ztrát pro Rusko při jeho ofenzivních operacích. To sice eventuálně může vést k územním ziskům, ale i kdyby se tak nestalo, pořád jde o velký problém pro Ukrajinu, protože by to snížilo její šance na pozdější možnost přetavit nové materiální kapacity (pokud se rozhýbe západní pomoc) v úspěch.
Na přílišné soustředění se na územní změny nedávno upozornil i analytik Jack Watling z britského think tanku Royal United Services Institute (RUSI), když namítl, že cílem Ruska pro tento rok nemusí být získání nějakého určitého území, ale vyvolání „pocitu beznaděje“, zlomení vůle Ukrajinců k boji a přesvědčení Západu, že válka je prohraná.
I on ale nicméně upozornil, že rozdíl v kapacitách mezi Ukrajinou a Ruskou se prohlubuje, a proto není zcela vyloučené, že by v dílčích úsecích fronty ruská převaha mohla vést až ke kolapsu obranných linií.
Podle Jana Ludvíka z Institutu politologických studií na UK bude klíčové sledovat, jestli si Rusko na ofenzivu šetří nově vybudované jednotky, nebo je posílá rovnou na frontu. Pokud by chystalo velkou ofenzivu, bude totiž podle něj potřebovat zcela nové divize, nebo alespoň stažení a přebudování několika stávajících.
I kdyby se tak stalo, pořád by podle Ludvíka Rusko nejspíš ještě potřebovalo přijít s inovací v taktice, která by umožnila „obnovit manévr“, podobně jako to udělali Němci (a následně zkopírovali i Spojenci) za první světové války.
Tehdy rozhýbání zákopové války spočívalo zejména v lepší koordinaci dělostřelecké přípravy útoku a ve vytvoření menších útočných oddílů využívajících výhody terénu. Dnes jsou zbraně a technologie ještě mnohem smrtelnější a ani útoky prostřednictvím menších skupin využívajících terén k úspěchu nestačí. Klíč k němu by nicméně podle Ludvíka mohl být v principu podobný jako před víc než sto lety, protože tkví velmi pravděpodobně rovněž v koordinaci.
„Za první světové války stačilo zkoordinovat dělostřeleckou palbu a postup pěchoty. Dnes potřebujete najednou rušit drony, odminovat prostor, udělat dělostřeleckou přípravu a pak zaútočit a dostat se za obrannou linii,“ řekl Ludvík s tím, že jde o nesmírně těžký úkol. Obzvlášť to podle něj platí, když vezmeme v úvahu, že na obou stranách se armády skládají z velké části z vojáků mobilizovaných po začátku války, kteří nemají perfektní výcvik.
Něco takového jako obnovení manévru výborně koordinovaným kombinovaným útokem považuje za nepravděpodobné Steven Horrell, výzkumník z Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA) a bývalý důstojník americké námořní zpravodajské služby v hodnosti kapitána.
„Nemyslím si, že od Rusů uvidíme útok v podobě vševojskového manévru,“ řekl Horrell s tím, že ho k závěru vedou dva důvody. „Rusko zcela jistě převzalo iniciativu. Má navrch materiálně a početně. To samo o sobě ale nemůže napravit jeho problémy s velením a logistikou, které předvedlo v dřívějších fázích války. Myslím, že provést průlom by bylo pro Rusko stále velmi, velmi těžké,“ dodal Horrell.
Druhým důvodem, na který podle něj hodně lidí zapomíná, je fakt, že za ukrajinskými obrannými pozicemi „je Ukrajina a Ukrajinci“, kteří nepřestali být ochotni bojovat.
Recept na odražení útoku
V otázce, co se má stát, aby Ukrajina ofenzivu odrazila, se všichni shodují - pokud Západ dodá dostatek zdrojů, zejména pak dělostřelecké munice a raket do protivzdušných systémů, a Ukrajině se podaří efektivně mobilizovat a posílit obranné linie, útok bude pravděpodobně odražen.
Podle Wolffa je nejoptimističtějším (ale stále realistickým) scénářem, že americký Kongres, NATO a EU dokážou zvýšit vojenskou podporu, fronta se stabilizuje, ruská ofenziva bude odražena a pak by mohly přijít i nějaké menší ukrajinské územní zisky.
Naopak nejhorším scénářem je podle Wolffa zhroucení ukrajinské obrany, které by sice nevedlo k absolutní vojenské porážce, ale přesto by mohlo být rozhodující. „Ač si nemyslím, že je to (zhroucení obrany a větší územní ztráty) vysoce pravděpodobné, musíme si uvědomit, že když by se to stalo, bude to obrovská rána pro ukrajinskou morálku, která může oslabit i podporu od Západu a dohnat Ukrajinu k vyjednávání v nevýhodné pozici,“ řekl Wolff.
Něco takového by podle Horrella Západ za žádných okolností neměl dopustit. Když ne kvůli Ukrajině, tak kvůli sobě.
„Putin si počká. Myslím si, že se domnívá, že čas je na jeho straně. Jeho cílem už není jen dosáhnout svých strategických cílů na Ukrajině. On se snaží přestavět celou evropskou bezpečnostní architekturu. Myslí si, že čas hraje pro něj, protože on má vůli vydržet déle než Západ a vůbec ostatní liberální demokracie. Myslí si, že nás může přemoct. Nesmíme to dopustit,“ řekl analytik.
