Vedlejší efekt války: „Mí nejbližší přátelé opouští zemi,“ stýská si Ukrajinka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válku zažívají ukrajinští civilisté už více než dva roky.

Přesto se snaží fungovat co nejvíc „normálně“, jak to jde. Pokračují ve svých životech, chodí do práce, a pokud to jde, tak se i baví a randí.

Seznam Zprávy oslovily tři Ukrajince, aby popsali, jak se proměnil jejich společenský život a vztahy. Tentokrát nabízíme rozhovor s Ksenií (tady najdete první a druhý rozhovor).

„Je mi 28 let a žiju v Kyjevě. Vystudovala jsem účetnictví, ale v tomhle oboru jsem nikdy nepracovala. Živím se jako UI/UX designérka (člověk, který navrhuje weby, pozn .red.) a mám štěstí, že můžu pracovat na dálku,“ říká v rozhovoru.

Jak ruská invaze na Ukrajinu, od jejíhož začátku uběhly už dva roky, proměnila váš společenský život?

Změnila ho kompletně. Moji kamarádi jsou teď rozptýlení všude po světě. Nemám energii hledat si nové, protože bojuji s úzkostmi a dalšími negativními pocity. Jsem teď úplně jiný člověk, než jsem byla v roce 2021 a 2022.

Někdy mi přijde, jako by se můj život zastavil, jako že čas dál běží, ale beze mě. Je to těžké, i když se tak moc snažím.

Tady v Kyjevě se někdy zdá, že je všechno v pořádku. Pak ale zahlédnete něco ve zprávách nebo vám někdo něco poví. Vyděsí vás to. Já jsem hodně empatický člověk, nemůžu to vystát, a proto pořád brečím.

Máte vůbec náladu chodit ven a bavit se?

Čas od času ráda někam zajdu, je to ale jiné. Dřív jsem byla zvyklá chodit ven a bavit se, teď se často cítím provinile, když to dělám.

Chvílemi zapomenete, že kolem zuří válka, letecké poplachy vám to ale rychle znovu připomenou. Zrovna teď, když spolu mluvíme, zní městem. Podobné to bylo, když jsme slavili Nový rok. Za začátku to byla zábava, ale po několika skleničkách jsme si zase vzpomněli, v jak hrozné situaci jsme, a brečeli jsme.

Velký dopad má na sociální život také zákaz vycházení, který tu v noci platí. Moje kamarádka například hrozně miluje noční život a teď je smutná, že o něj přišla.

Válka je ale součástí našich životů a musíme to přijmout. Nemůžeme s tím vůbec nic dělat, kromě toho, že budeme pomáhat finančně. To, co teď nejvíc potřebujeme, jsou totiž zbraně.

Já také daruji peníze. Je to ale jiné než na začátku války. Tehdy jsem měla dobrou práci s dobrým platem, hodně věcí se změnilo. Teď dokážu uživit sotva sebe sama, jelikož ceny všeho jsou hrozně vysoké. Dělám, co můžu. Když darujete, cítíte se trošku lépe, je to něco, co je ve vašich silách.

Je těžké v těchto podmínkách udržovat přátelství?

Já mám v současné době tři kamarády, se kterými jsem ve velmi blízkém kontaktu. Dosud pro nás udržování přátelství nebylo problémem, včera jsem se ale dozvěděla, že dva z nich se chystají zemi opustit. Jsem z toho docela zdrcená a myslím, že to bude složitější.

Proměnilo se nějak to, jak s přáteli trávíte volný čas?

Ano. Dříve jsme se scházeli na náplavce, v barech a tak podobně. Nyní, speciálně v zimě, příliš možností nemáme. Ano, dá se jít do baru, ale my se raději scházíme u někoho doma a díváme se na nějaké hloupé televizní pořady a tak podobně.

Jak válka ovlivnila seznamování a randění?

Ani předtím jsem nějak často nechodila na rande, ale jednou za čas ano. Rok jsem žila v Portugalsku. Poté, co jsem se vrátila na Ukrajinu, jsem byla na několika rande. To je ale všechno. Jak jsem už řekla, přijde mi, že na nic nemám energii. Snažím se z toho všeho hlavně nezbláznit.

Je podle vás vůbec možné navazovat v této době nová přátelství a romantické vztahy?

Jde to. Záleží na vašem duševním zdraví a na tom, jestli jste toho schopni. Já nejsem.