Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ptačí chřipka byla potvrzena u deseti tučňáků v Jižní Georgii, jednom z největších světových rájů divoké přírody. Na britském zámořském území severně od Antarktidy již chřipka v minulosti nakazila další mořské ptáky, ale nyní byla nemoc prokázána i u dvou druhů tučňáků – královských a oslích.
Vědci doufají, že bezprostřední dopady nákazy budou omezené, jelikož hnízdní sezona na subantarktickém ostrově končí. Obavy však panují pro příští sezonu, kdy se volně žijící zvířata opět hromadně shromáždí. Na plážích v Jižní Georgii se jich pak v jeden moment vyskytuje najednou více než milion.
„Jižní Georgii přirovnávám k Alpám, kolem kterých je divoká příroda ve stylu Serengeti. Koncentrace divokých zvířat kolem pobřeží je prostě fenomenální – mnoho druhů tučňáků, albatrosů a tuleňů,“ vysvětlil pro BBC News Norman Ratcliffe, ekolog ptáků z British Antarctic Survey.
Pokud by se ptačí chřipka na ostrově rozšířila, znamenalo by to z důvodu vysoké úmrtnosti celosvětový problém. Vysoce patogenní ptačí chřipka existuje již desítky let, ale jižním územím se díky jejich odlehlosti dlouhou dobu vyhýbala. Kmen viru H5N1 může způsobil smrt nespočtu volně žijících i domestikovaných ptáků.
Co je ptačí chřipka
- Influenza drůbeže, známá také jako ptačí chřipka, je virové onemocnění postihující ptáky – jak volně žijící ptáky, tak drůbež, jako například slepice, krůty, kachny a husy. Infikovaná zvířata jsou otupělá a mají načepýřené peří, jsou netečná, odmítají se pohybovat, mají dýchací potíže.
Způsob přenosu ptačí chřipky:
- K přenosu dochází především trusem nemocných ptáků.
- Úhyn ptáka na ptačí chřipku lze potvrdit pouze v laboratoři.
- Lidé se mohou infikovat pouze kontaktem s infikovanými ptáky nebo jejich exkrety (výkaly, peří, uhynulá zvířata apod.).
- Nelze vyloučit přenos ptačí chřipky z nemocných ptáků na drobné savce (kočky, psy apod.).
- Dosud nebyl zaznamenán případ přenosu ptačí chřipky z volně žijících ptáků na člověka. Dosud nebyl prokázán přenos nákazy z člověka na člověka.
Zdroj: Státní veterinární správa
