Článek
Za návaly nevolnosti a zvracení během těhotenství je zodpovědný jediný hormon. Dospěla k tomu skupina vědců z odborných ústavů především z Velké Británie a USA, která svůj objev publikovala ve středu v časopise Nature.
Jedná se o protein, růstový hormon GDF15, který se fyziologicky vyskytuje v nízkých koncentracích v řadě tkání a orgánů včetně jater, ledvin, srdce nebo plic. „Fyziologicky se vyšší koncentrace GDF-15 vyskytují ve vyšším věku a v těhotenství, kdy jsou produkovány placentou,“ přibližuje na svých webových stránkách Štěpán Havránek z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Vědci nyní v Nature píší, že závažnost nevolností během těhotenství se řídí množstvím tohoto hormonu cirkulujícího v krvi ženy. Důležitým faktorem je i hladina GDF15 před vlastním těhotenstvím.
Vědci uvedli, že objev by mohl vést k lepší léčbě ranní nevolnosti, včetně vzácných, život ohrožujících případů.
List The New York Times (NYT) v článku věnovaném objevu píše, že nevolnostmi a zvracením trpí během prvního trimestru až dvě třetiny těhotných. Přičemž zhruba dvěma procentům žen je tak zle, že musí být – kvůli stavu nazvanému hyperemesis gravidarum – i hospitalizovány.
Tento stav způsobuje vytrvalou nevolnost a zvracení, žena není schopna přijímat jakoukoli stravu ani tekutiny. To vede k dehydrataci a podvýživě, hrozí až metabolický rozvrat. Hyperemesis gravidarum celkově ohrožuje život matky a plodu – zvyšuje riziko potratu, krevních sraženin či preeklampsie. (Ve velké zkratce jde o nesprávný vývoj placenty, v důsledku různých změn se nebezpečně zvyšuje krevní tlak matky, pozn. red.)
Dlouho se mělo za to, že hyperemesis gravidarum je spíš psychologického původu. K veřejné osvětě zásadně přispěly světové celebrity, které tímto stavem trpěly. V Česku bude patrně nejznámější Catherine, budoucí britská královna, manželka prince Williama. Ta musela být kvůli vysilujícím nevolnostem hospitalizována opakovaně.
Rozhovor
Vědcům se podařilo vrátit cit v končetinách myším s přerušenou míchou. Dokázali „donutit“ neurony k regeneraci. „Nevím o nikom dalším na světě, komu by se to povedlo,“ říká pro Seznam Zprávy vedoucí týmu Pavla Jendelová.
„Věnuji se této problematice už dvacet let. A přesto se stále objevují zprávy o tom, že kvůli hyperemesis gravidarum ženy umírají, že se s nimi špatně zachází,“ uvedla spoluautorka studie Marlena Fejzo, genetička z University of Southern California Keck School of Medicine.
Pro NYT popsala, že z první ruky ví, jak zle může ženám v tomto stavu být. Během svého druhého těhotenství (v roce 1999) nedokázala bez zvracení ani jíst, ani pít. Rychle zhubla, zeslábla, nakonec už nedokázala ani vstát. Od lékaře slyšela, že to přehání, že se na sebe snaží strhnout pozornost. Skončila v nemocnici, kde v 15. týdnu potratila.
V dalších letech se snažila hyperemezi studovat, ale marně žádala o granty potřebné ke vzniku studie. V roce 2018 poprvé zveřejnila závěry, že stav by mohl souviset s hladinou GDF15.
Ve studii otištěné v Nature se píše, že protein je uvolňován mnoha tkáněmi v reakci na různé podněty, například stres, infekce: „Jeho signál je vysoce specifický: Receptory pro tento hormon jsou seskupené v části mozku, která je zodpovědná za nevolnost a zvracení“.
Vědci zjistili, že ženy trpící hyperemezí měly během těhotenství významně vyšší hladiny GDF15 než ty, které neměly žádné příznaky.
„Zdá se však, že účinek hormonu závisí na citlivosti ženy a expozici hormonu před těhotenstvím. Vědci například zjistili, že ženy na Srí Lance se vzácnou krevní poruchou způsobující chronicky vysoké hladiny GDF15 v těhotenství jen zřídka pociťovaly nevolnost nebo zvracení,“ cituje NYT.
Stephen O’Rahilly, endokrinolog z Cambridge, který vedl výzkum, má za to, že právě dlouhodobé vystavení GDF15 před těhotenstvím by mohlo mít ochranný efekt. Tedy že ženy poté, co otěhotní, budou méně citlivé na prudký nárůst hormonu způsobený vyvíjejícím se plodem.
