Článek
Perzistentní látky označované zkratkou PFAS se hojně využívají pro svou schopnost odpuzovat vodu, oleje a další látky. Je to ale právě jejich odolnost, která způsobuje problémy, když se jich chceme zbavit.
Likvidace těchto látek, kterým se přezdívá „nesmrtelné“ či „chemikálie na pořád,“ není zcela nemožná. Jejich ničení ale vyžaduje extrémně vysoké teploty, a je tudíž drahé.
Tomu by mohl být konec.
Američtí vědci podle BBC hlásí, že našli levný způsob, jak PFAS ničit za nízkých teplot pomocí hydroxidu sodného.
Perfluorované a polyfluorované látky se používají například na potravinářské obaly, kosmetiku, farmaceutické výrobky, pánve, outdoorové oblečení nebo například koberce.
Jsou jich tisíce druhů a u některých se při vysokých koncentracích prokázala spojitost s vážnými zdravotními problémy, jako je například rakovina nebo problémy s početím.
Jak moc škodí chemikálie kolem nás?
T0ma škodlivých chemikálií, které nás obklopují na každém kroku, jsme probrali s environmentální chemičkou Jana Klánovou.
Silné využití a odolnost těchto látek způsobují, že se šíří do životního prostředí. V nízkých koncentracích jsou už nyní přítomné po celém světě – například i v dešťové vodě. Vědci je mimochodem našli už i v odlehlých oblastech Arktidy a Antarktidy.
Jejich celkový vliv na zdraví lidí ještě není úplně jasný. Každý rok se objevují nové studie, které přinášejí další poznatky.
„Některé PFAS jsou považovány za podezřelé lidské karcinogeny. Diskutováno je především zvýšené riziko rakoviny ledvin, vaječníků, varlat a prostaty. Některé PFAS jsou reprotoxické (snižují plodnost u žen),“ shrnuje dosavadní vědecké poznání nezisková organizace Arnika.
Nový objev vědců z americké Severozápadní univerzity by mohl pomoct komunitám žijícím v místech s vysokými koncentracemi PFAS začít se těchto látek efektivně zbavovat. BBC to potvrdila i Elsie Sunderlandová, toxikoložka z Harvardu, která není součástí týmu autorů výzkumu.
Důvodem, proč je historicky tak komplikované zbavovat se PFAS, je množství fluorovo-uhlíkových vazeb, které patří mezi nejsilnější v celé organické chemii. Tyto vazby jsou zároveň podmínkou schopnosti odpuzovat kapaliny, tedy i užitečnosti a využitelnosti daných látek.
Tým vedený chemičkou Brittany Trangovou podle BBC našel nový mechanismus, jak tyto vazby narušit pomocí dostupné chemikálie používané například v mýdle – hydroxidem sodným. Zaměřili se na skupinu slabě nabitých atomů kyslíku na konci vazeb, čímž se jim podařilo oddělit koncovou část vazby od zbytku, načež se PFAS začaly rozpadat.
Tým vědců věří, že by to mohlo vést k průlomu v likvidaci těchto perzistentních látek, a plánují další výzkum, který by metodu aplikoval na filtrování vody a ničení zachycených PFAS.
Britská veřejnoprávní televize k tomu dodává upozornění, že i kdyby metoda skvěle fungovala v oblastech s vysokými koncentracemi, boj proti PFAS sama o sobě nevyhraje.
Metoda totiž funguje jen na 10 druhů široce používaných PFAS. Tyto látky jsou navíc rozšířené nejen ve vodě a půdě, ale i přímo v tělech zvířat a lidí.
Vědci ale věří, že jsou jen na začátku většího objevu. „Jsou i jiné druhy (PFAS), které nemají tu samou Achillovu patu, ale každý určitě má svou slabinu,“ řekl spoluautor výzkumu William Dichtel.
