Vědci našli pádný důkaz, proč nedávat malým dětem cukr

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Trojice amerických výzkumníků nápaditě využila poválečné chudoby ve Velké Británii. Historických údajů z té doby využili k vytvoření studie, která poskytuje nezvykle přesný pohled na vliv cukru na naše zdraví. Není divu, že se nápaditou prací prosadili v prestižním časopise Science.

Práce je založena na historických reáliích poválečné Británie. V zemi – stejně jako v dalších evropských státech – panoval i po ukončení konfliktu nedostatek potravin. Přídělový systém měl zajistit, aby každý obyvatel dostal alespoň minimální množství potřebných potravin, a zároveň měl zabránit plýtvání a zvýhodňování určitých skupin obyvatel.

Británie měla potíže v zajištění dodávek různých potravin a typů zboží a jedním z nich byl i cukr a sladkosti. V případě sladkostí byl přídělový systém v roce 1949, ale lidé je začali nakupovat v takovém množství, že opatření bylo znovu obnoveno.

Množství přiděleného cukru na osobu bylo velmi nízké, aby se omezila spotřeba a zajistila dostupnost pro všechny. Běžně dostávali dospělí asi 40 gramů cukru denně (včetně sladkostí), což je množství zhruba odpovídající doporučeným hodnotám podle dnešních dietních směrnic pro dospělé. Pro děti do dvou let nebyl v přídělovém systému cukr vůbec.

Přídělový systém se vztahoval na celou populaci, takže zahrnoval všechny sociální skupiny, včetně těhotných žen a malých dětí. Nebyly poskytovány žádné speciální výjimky – každý měl nárok jen na příděly podle věku a základních potřeb. Ani těhotné ženy tedy neměly žádný speciální režim.

Přídělový systém na cukru skončil až v roce 1953 (ve stejný rok jako v Československu), byť na některé jiné potraviny (maso, slanina) přetrval až do roku 1954. V září 1953, kdy bylo omezení na nákup cukru zrušeno, se dostupnost cukru i sladkostí prudce zvýšila.

Mnoho rodin začalo sladké konzumovat v mnohem větším množství než dříve – spotřeba se během několika měsíců téměř zdvojnásobila. To mělo za následek nejen vyšší spotřebu cukru mezi dospělými, ale také zvýšený příjem cukru u dětí, v jejichž výživě hrál do té doby podstatně menší roli.

Za běžných okolností je obtížné přímo sledovat dlouhodobé dopady konzumace cukru – nebo jiných potravin – na lidské zdraví. Ve hře je prostě příliš mnoho vlivů a už samo sledování toho, co skutečně jíme, není jednoduché. V tomto případě však měli vědci unikátní příležitost zkoumat dopady situace, ve které jedna konkrétní potravina prakticky nebyla v jeden den téměř k dostání a druhý den byla velmi běžná.

Tento systém přídělů tedy představoval ideální „přirozený experiment“ pro zkoumání dlouhodobého dopadu omezeného přísunu cukru na zdraví. Situace umožnila vědcům přesně rozlišit mezi skupinami lidí, kteří vyrůstali za přísně kontrolovaného příjmu cukru, a těmi, kteří mohli cukr konzumovat bez omezení (i když třeba v menších dávkách, než je dnes obvyklé).

Autoři studie tedy předpokládali, že jedinci, kteří byli počati nebo se narodili těsně před ukončením přídělů, měli v raném věku nižší příjem cukru. Naopak ti, kteří se narodili po ukončení přídělů, žili s cukrem už od svého početí či narození.

Jako „pokusný materiál“ byly vybrány záznamy dobrovolníků z britské databáze UK Biobank, do které se obyvatelé rekrutovali v letech 2006 až 2010. Kritéria splnilo zhruba 60 tisíc osob (respektive jejich zdravotních záznamů), které pak byly rozděleny do dvou skupin. V jedné byli ti, kteří byli počati během přídělového období nebo se narodili těsně po jeho konci (tj. od října 1951 do června 1954). Takových bylo zhruba 38 tisíc. V druhé pak bylo zhruba 22 tisíc lidí, kteří se narodili až po úplném ukončení přídělového systému, kdy už dostupnost cukru nebyla nijak omezena, konkrétně od července 1954 do března 1956.

Pak došlo na porovnání rozdílů ve zdravotních rizicích mezi těmito dvěma skupinami. Protože UK Biobank má velmi detailní data, autoři mohli sledovat mnoho faktorů, včetně rodinné anamnézy (například výskyt cukrovky nebo kardiovaskulárních nemocí u rodičů) a základních demografických charakteristik, které zajistily, že se srovnávaly podobné skupiny (například co se týče majetku atp.).

Výsledky ukázaly, že ti, kdo měli v raném věku kvůli přídělovému systému jen omezený přístup k cukru, měli v dospělosti o 35 % nižší riziko vzniku cukrovky typu 2 a o 20 % nižší riziko problémů s vysokým krevním tlakem.

Tento ochranný efekt byl nejsilnější u osob, které byly minimu cukru vystaveny během těhotenství a prvních měsíců po narození. V případě cukrovky došlo u skupiny z „přídělových let“ k jejímu nástupu průměrně o čtyři roky později a u vysokého krevního tlaku o dva roky později ve srovnání s těmi, kteří mohli cukr volně konzumovat.

Jinak řečeno: I ti, kdo těmito chorobami začali trpět, jimi alespoň začali trpět později a prožili tedy větší část života ve zdraví.

Dalším zajímavým objevem bylo, že i když omezení přístupu k cukru jen v těhotenství mělo také pozitivní efekt, nejsilnější byl vliv v případě, že dítě prožilo během přídělového hospodářství první dva roky života. „Abstinence“ od cukru tedy pomáhá dlouhodobě. Není to tak, že by stačilo se mu vyhýbat v nějakém jediném klíčovém okamžiku na začátku života.

Výzkum tedy naznačuje, že omezení příjmu cukru v raném dětství pomáhá nejspíše dlouhodobě chránit naše zdraví. A díky tomu, jak chytře je studie vymyšlena, obchází některé problémy většiny podobných prací. Dlouhodobé sledování a „hlídání“ stravovacích návyků větší skupiny osob je opravdu náročné a v praxi se téměř neprovádí. Takže jsme odkázáni na krátkodobé experimenty, případně na využití pokusů na zvířatech. A přenášet výsledky z nich na člověka bývá velmi ošemetné – v řadě případů je to možné (s nějakou mírou nepřesnosti), v některých to ovšem může vést k výraznému zkreslení výsledků a špatným závěrům.

Autoři ovšem nevydávají konkrétní stravovací doporučení – to nebyl jejich záměr a ani jejich práce. Výsledky sice celkem jasně naznačují, že omezit příjem cukru je prospěšné, ale neříká jasně o kolik a jak toho v praxi dosáhnout. V době přídělového hospodářství to jinak nešlo. Ovšem v dnešní situaci, kdy se pro naše tělo tak lákavá látka jako cukr nachází prakticky ve všem a výrobci nemají důvod jí šetřit, není omezování zdaleka tak jednoduché.

Aktualizace: V článku jsme vyjasnili informace o přídělovém systému ukončeném v roce 1953 tak, aby bylo jasné, že se týkal cukru a sladkostí.