Článek
Měří až 20 metrů a váží jako 30 slonů afrických dohromady nebo jako tři obrovští dinosauři známí jako argentinosauři. Kolosální pradávná velryba, takzvaný Perucetus, může být podle nové studie publikované v časopise Nature nejtěžším zvířetem v historii.
„Odhadovaná tělesná hmotnost Peruceta je 85 až 340 metrických tun. Plejtvák obrovský, kterého jsme doposud považovali za nejtěžší zvíře na Zemi, váží maximálně 150 metrických tun,“ uvedl autor studie a paleontolog Giovanni Bianucci. Doplnil, že kosterní hmota dávného tvora je těžší i navzdory tomu, že na délku měří o pět až osm metrů méně než plejtvák.
„Jeho kostra mohla mít něco mezi 17 a 20 metry. Celkem měl 13 obratlů, čtyři žebra a jednu kyčelní kost,“ popsal pro CNN obřího živočicha Bianucci. „Jeho kosti ale byly extrémně husté a kompaktní. Tento druh ztluštění a tíhy kostry se nenachází u žádného žijícího kytovce,“ doplnil paleontolog.
Právě kvůli své obrovské tělesné hmotnosti plaval Perucetus velmi pomalu. Aby byl vůbec schopný pohybu, jeho pružné tělo se vlnilo od hlavy až k ocasu.
„To, že byl tak těžký a velký, mohlo být důsledkem evoluční adaptace na život v mělkých a neklidných pobřežních vodách,“ vysvětlil Bianucci. „Obzvlášť těžká kostra mohla působit jako zátěž, pro lepší stabilitu,“ dodal.
Kontroverzní pokusy na velrybách
Norsko povolilo experiment s plejtváky malými, jehož cílem je zjistit, od jaké úrovně může tyto tvory ovlivnit hlukové znečištění. Skupina vědců z celého světa si u premiérky stěžuje na neetičnost pokusu, informuje o tom BBC.
Obr starý 39 milionů let
Perucetus colossus žil podle vědců přibližně před 39 miliony let. Jeho jméno odkazuje na jeho zeměpisný původ (Peru), latinské slovo pro velrybu (cetus) a starořecký výraz pro velkou sochu (kolossós).
„Extrémní kosterní hmota Peruceta naznačuje, že evoluce může vytvářet organismy s vlastnostmi, které přesahují naši představivost,“ poznamenal k objevu Bianucci.
S tím souhlasí i vědci J. G. M. Thewissen a David A. Waugh, kteří se na studii nepodíleli. „Objevy tak obrovských tvorů vytvářejí příležitost k přehodnocení našeho chápání evoluce zvířat,“ napsali podle CNN. „Zdá se, že si jen matně uvědomujeme, jak úžasně mohou velryby vypadat nebo se chovat,“ doplnili.
Autoři studie neměli k dispozici lebku ani zuby zvířete, ze zbylých pozůstatků ale usuzují, že se Perucetus pravděpodobně živil blízko mořského dna a nebyl aktivním predátorem: to je mezi velrybami spíše výjimka.
Nová zjištění také ukazují, že vrcholu tělesné hmotnosti mezi kytovci bylo pravděpodobně dosaženo asi o 30 milionů let dříve, než se původně myslelo.
Obrazem: šedé velryby
Každoročně v tento čas připlouvají do chráněných lagun El Vizcaíno v Mexiku plejtvákovci šedí. Absolvují cestu dlouhou přes devět tisíc kilometrů, aby se z ledových aljašských vod dostali tam, kde se mohou spářit a porodit.
Kostra uvnitř hory
Objev Peruceta je v současnosti nejčerstvějším nálezem skupiny výzkumníků, která prohledává údolí Ica na jihu Peru už od roku 2006. První obratel obřího kytovce přitom peruánský paleontolog Mario Urbina Schmitt našel už před více než deseti lety.
„Vykopávky trvaly několik let kvůli tvrdé hornině, skutečnosti, že se fosilie nacházela uvnitř jádra hory, extrémní velikosti kostí a náročným podmínkám v oblasti,“ vysvětlil Schmitt.
„Určitě budeme pokračovat v prozkoumávání oblasti Ica, abychom našli další fosilie, které nám umožní odhalit ještě více podrobností o mimořádné evoluční historii kytovců,“ slibuje pak Bianucci.
