Tři scénáře pro drancovanou Amazonii: ani ten nejlepší nevěstí nic dobrého

Nelegální odlesňování v amazonském pralese v následujících letech zásadně neustane. Otázkou nicméně je, v jaké míře bude pokračovat. Podle nově publikované studie organizace pro sociálně-ekonomickou udržitelnost Amazonie RAISG (Rede Amazonica de Informacao Socioambietal Georreferenciada) se vývoj v jihoamerické Amazonii může držet třech scénářů.

Ten „nejoptimističtější“ počítá v pětiletém horizontu (2021 až 2025) se ztrátou území o rozloze necelé desítky milionů hektarů. Ten nejčernější naopak se ztrátou až dvojnásobně velkého zalesněného území.

Přestože je podle vědců i ochránců přírody nelegální odlesňování navázané především na zemědělské aktivity, důležitým faktorem je také rozvoj silniční infrastruktury.

Jen v letech 2001 až 2020 zmizelo devět procent z celkové rozlohy amazonského pralesa, která odpovídá velikosti Francie (54,2 milionu hektarů). Podle dřívějších dat žene devastaci „plic světa“ především nelegální odlesňování za účelem chovu dobytka. Ten tak stojí za 84 procenty případů odlesňování v prvních dvaceti letech nového tisíciletí.

Studie RAISG uvádí, že důležitou roli při devastaci Amazonie nicméně hraje i infrastruktura. „Není náhodou, že je úbytek vegetace spojený s různými přístupovými cestami – lesními, vodními, silničními nebo leteckými.“

„Infrastruktura, zejména silnice, je i nadále jednou z hlavních hnacích sil odlesňování…Pokud se podíváme do historie, více než 70 procent kácení se odehrálo v pásmu 50 km po obou stranách silnic a především na asfaltových cestách,“ vysvětluje v kontextu studie výzkumný pracovník z Amazonského institutu pro výzkum životního prostředí (IPAM) Paulo Moutinho.

Právě silniční infrastruktura v Amazonii často místo příležitosti pro zlepšení životní úrovně původních obyvatel představuje naopak možnost pro bujení nelegální činnosti.

Příkladem je v nedávné době hojně medializovaný případ brazilského kmene Janomamů. Jeho příslušníci žili v bídě kvůli tomu, že cesty, kudy k nim mohla putovat pomoc, blokovali tamní nelegální těžaři.

Budované silniční systémy jsou nejen příležitostí pro nelegální činnost, ale jejich existence zároveň vyvíjí tlak právě na komunity původních obyvatel i prales.

Týká se to i vodních toků, které jsou pro původní obyvatele v částech Amazonie jediným způsobem dopravy a podobně i pro pytláky a nelegální těžaře. Vykácená jsou proto často i území kolem toků. RAISG uvádí, že jen mezi lety 2012 a 2020 vzrostla hustota silnic v Amazonii o 50 procent.

Organizace tak na základě geodat odhalila dalších 55 milionů hektarů lesů, které jsou právě kvůli své dostupnosti a územním podmínkám v ohrožení. Tato plocha je stejná jako veškeré území odlesněné v Amazonii v letech 2001 až 2020.

Výstavba silnic například proměnila chráněné přírodní území oblasti San Ignacio de Velasco východobolivijského regionu Chiquitania. Pro oblast s 80 tisíci obyvatel nastala změna po roce 2005 se začátkem výstavby silnic. Následovala „demografická exploze“, která zapříčinila, že se za uplynulých deset let do regionu nastěhovalo kolem 200 tisíc lidí. V důsledku nárůstu zemědělské aktivity pak míra odlesňování vzrostla mezi lety 2001 až 2020 o 352 procent.

Život se změnil i příslušníkům kmene Kakataibo v peruánské Amazonii. Ti sice žijí na chráněném území, kterým ale vede jediná cesta, která spojuje druhé největší město v peruánské Amazonii Pucallpa se zbytkem země. Do oblasti tak mají snazší přístup kriminální skupiny a přibývá v ní nelegální pastvy. Důsledkem toho je právě větší míra odlesňování.

Středem největší části Amazonie – té brazilské – pak měla vést moderní dálnice BR-319 z amazonského Manausu do hlavního města státu Rondônia Porto Velho. V roce 2018 to v kampani slíbil brazilský exprezident Jair Bolsonaro. Blátivá a v části roku nesjízdná cesta se měla proměnit v moderní asfaltovou dálnici. Loni brazilské úřady předběžně schválily její rekonstrukci.

Výzkumníci RAISG pracovali při přípravě tří scénářů s modelem pravděpodobnosti, který zohledňuje nedávný historický proces odlesňování, vybrané kritické oblasti s mírou odlesnění vyšší než 50 procent a malým počtem zbývajících lesů.

V předpovědích byly zohledněny proměnné jako topografie, blízkost řek a lesů, dostupnost po silnicích nebo splavných řekách a blízkost městských center. Podobně i proměnné související s chovem dobytka nebo těžební činností.

Podle „optimistického“ scénáře by mohla míra odlesňování klesnout o 10 procent oproti období let 2016 až 2020, a to na 9,4 milionu hektarů. To je přibližně plocha celého Maďarska.

„Mírný“ vývoj situace ukazuje naopak nárůst odlesňování o 60 procent až k téměř 16,6 milionu hektarů. To zhruba odpovídá rozloze Tuniska nebo, chcete-li, více než dvojnásobku Česka.

„Pesimistický“ scénář, který zohledňuje jen ty nejvyšší přírůstky odlesňování v časovém rozmezí 2001 až 2020, pak predikuje, že by mohla deforestrace vzrůst o 130 procent. To by představovalo vykácené území téměř o rozloze Velké Británie (23,7 milionu hektarů).

„Aby se zvýšila zemědělská produkce, není potřeba více kácet. Jde to i na malém území. Jen v Brazílii se už vykácelo území, které odpovídá dvěma Německům. 63 procent této půdy slouží pro pastvu, která není efektivní – na jednom hektaru se pase v průměru méně než jeden kus dobytka. Dalších 23 procent půdy zeje ladem,“ uvedl před časem pro Seznam Zprávy brazilský koordinátor organizace Saúde e Alegría, která se zaměřuje na udržitelný rozvoj, Caetano Scannavino.

Již vykácená území by se podle něj dala využít efektivněji, zdravěji, bez škod na ekosystému, a přesto by mohla generovat zisky v hodnotách desítek milionů dolarů.

Podobně jako Scannavino i výzkumníci z RAISG uvádějí, že řešením je především plánování v souladu s udržitelným rozvojem, efektivní veřejná politika, větší kontrola a monitoring dodržování environmentálních předpisů a lepší plánování rozšiřování silnic a populace v chráněných lokalitách.