Křesťanská čtvrť Damašku je plná. „Horší než za Asada to nebude“

/Od zvláštních zpravodajů v Sýrii/

Po skončení páteční modlitby se z damašských mešit valí obrovské davy lidí. Na první pohled si člověk všimne velkého množství nových, zeleno-bílo-černých vlajek, na nichž zelená nahradila červenou používanou za bývalého režimu diktátora Bašára Asada. Jako kdyby Sýrie zažívala nové národní obrození.

Jedním z prodavačů vlajek nedaleko Umajjovské mešity je i asi třicetiletý Abdulhamíd. V nabídce má kromě vlajek i dva druhy šál ve stejných barvách - jedna připomíná klasické fotbalové, druhá je lesklá a ušitá z tenké hladké tkaniny.

Na otázku, co se nejlépe prodává, zamává Abdulhamíd vlajkou a ukáže na jednu z šál: „Nejlepší je, když je dáte dohromady,“ směje se a ochotně mává vlajkami před fotografem. „Vítejte ve svobodné Sýrii,“ dodává s tím, že je z Aleppa. Právě nejlidnatější syrské město zažívalo ze strany Asadova režimu, stejně jako od jeho spojenců Ruska a libanonského radikálního hnutí Hizballáh, mnohá válečná zvěrstva.

Euforie, kterou ve velké části země vyvolal Asadův pád, v Damašku i nadále trvá, i když diktátor uprchl do Moskvy už 8. prosince. „Řada věcí je teď úplně stejných, ne-li horších. Inflace trvá, elektřina stále vypadává, ale něco je jiné - Asad zmizel. Když jdu po ulici, nadýchnu se a cítím svobodu,“ říká padesátník Imád, který žil dlouho v Dubaji a Bejrútu a nyní v Damašku provozuje prádelnu.

Euforii zmiňuje i spolupracovnice agentury Reuters Jade Millerová. Vypráví o kopci s vyhlídkou na město v křesťanské čtvrti, kam se lidé chodí večer bavit, procházejí se, popíjejí pivo, v zahradách si hrají děti: „Taková atmosféra tady nebyla roky,“ vysvětluje.

Pokud měl někdo obavy, že vládnoucí islamisté - hlavní skupinou, která vedla ofenzivu proti Asadovi, byla Haját Tahrír aš-Šám, jež figuruje na západních seznamech teroristických organizací - zakážou alkohol, tak je nejspíš překvapený.

Pivo, víno i destiláty jsou v křesťanské čtvrti stále k dostání v řadě podniků. Konkrétně v pátek večer se sem valí davy - ne kvůli alkoholu, ale proto, že si i muslimové chtějí nakoupit či se jít bavit a v jejich čtvrtích je ve sváteční den skoro všude zavřeno.

Do jednoho z podniků nedaleko Tomášovy brány (Bab Tuma) zamířil i mladý dentista Jamín se svou přítelkyní a dvojicí přátel. Na otázku, co říká politickému vývoji, neskrývá obavy. Fakt, že se k moci dostali islamisté, kteří by mohli v budoucnu zavádět přísnější praktiky diktované právem šaría, ho znepokojuje.

Souhlasí s ním i jeho přítel, rovněž lékař, zároveň ale dodává: „Horší než za Asada to už nebude, to je v každém případě jasné.“

Přítomnost nových bezpečnostních složek je vidět například na hlavních tazích, kde postávají na první pohled mladí muži s kuklou na obličeji a kalašnikovem přes rameno.

Když se jednoho z nich fotograf Seznam Zpráv zeptá, zda si ho může vyfotit, mladík ochotně zapózuje. Jméno říci nechce, rychle ale vytahuje mobil a chce, abychom mu snímek nasdíleli. V té chvíli jsme ale ještě neměli syrskou SIM kartu a data, tak odešel s nepořízenou.

Bezpečnost je nicméně otázkou, na kterou upozorňují i stoupenci nového režimu: „V noci raději nikam nechoďte a vyhýbejte se za tmy neosvětleným ulicím. I my se ještě trochu bojíme, bezpečno zatím úplně není,“ přiznává výše zmíněný Imád.

Tajná služba HTS navíc v těchto dnech oznámila, že zmařila teroristický útok proti jedné z damašských šíitských mešit. Čtyři podezřelí muži měli patřit k Islámskému státu, mnozí místní lidé se ale domnívají, že za chystaným útokem stojí ve skutečnosti Írán.

Nový režim se musí potýkat i s mizernou ekonomickou situací. Asad za sebou zanechal spoušť - a miliardy z obchodů s narkotiky, které na konci jeho éry držely slábnoucí režim u moci, zmizely spolu s ním.

Za benzin se tak v Sýrii platí podobné ceny jako v Česku, v ulicích jsou často vidět prodavači s plastovými desetilitrovými lahvemi. Elektřina v Damašku vypadává často, ale obvykle jen na chvíli, není to jako v některých městech, kde mají proud jen dvě nebo tři hodiny denně. Před mnoha obchody ale i tak vrčí benzinové generátory.

Inflace vyhnala ceny vysoko a za jeden dolar dostane nyní cizinec okolo 11 tisíc syrských liber. Ty někdy vyplácejí směnárníci v jedno- či dvoutisícovkách, při směnění většího obnosu tak člověk potřebuje na bankovky batoh.

Odpočítávat třeba padesát bankovek za stotisícovou útratu je bez potřebného cviku dlouhé, syrští obchodníci ale mají praxi a štůsky bankovek jim mezi prsty doslova létají. Horší je nicméně fakt, že výplata v řadě profesí činí třeba jen 25 dolarů měsíčně - a ceny se od těch českých příliš neliší. I tak ale v Damašku panuje euforie a přesvědčení, že bude lépe.