Článek
Ve věku 103 let zemřel americký právník a poslední žijící žalobce z norimberských procesů s čelnými nacisty Benjamin Ferencz. Muzeum holokaustu uvedlo, že svět přišel o „vůdčí osobnost v hledání spravedlnosti pro oběti genocidy“.
O úmrtí amerického právníka informuje s odvoláním na jeho syna zpravodajský list The New York Times (NYT). Ferencz zemřel ve spánku v pátek večer v domě s pečovatelskou službou v Boynton Beach na Floridě.
Ferenczovi bylo pouhých 27 let, když docílil odsouzení 22 čelných nacistů za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Jeho představa o zlu se formovala v době, kdy byl židovským vojákem v Evropě a vyšetřovatelem válečných zločinů v koncentračních táborech Buchenwald, Mauthausen a Dachau, píše NYT.
Po většinu svého života se zasazoval o zřízení mezinárodního trestního soudu, který by stíhal pachatele válečných zločinů. Tento cíl se mu splnil v roce 2002. Byl autorem devíti knih a desítek článků, hovořil plynně anglicky, francouzsky, španělsky, německy, maďarsky a jidiš a vystupoval na světových mírových konferencích.
Ferencz se narodil v roce 1920 v Transylvánii. Nebyl mu ani rok, když jeho rodina emigrovala do USA, aby unikla antisemitismu. Nakonec se usadila v New York. Po absolvování práv na Harvardově univerzitě v roce 1943 narukoval do americké armády a zúčastnil se vylodění spojenců v Normandii a bitvy v Ardenách. Dosáhl hodnosti seržanta a nakonec se stal členem týmu, který měl za úkol vyšetřovat a shromažďovat důkazy o nacistických válečných zločinech.
Tým působil v Německu a vstupoval do osvobozených koncentračních táborů, kde mapoval podmínky a hovořil s přeživšími. Buchenwald, jeden z největších táborů v Německu, líčil jako „pekelný dům nepopsatelných hrůz“.
V pozdějším vyprávění hovořil o tom, jak nacházel těla „navršená jako dříví“ a „bezmocné kostry s průjmem, úplavicí, tyfem, tuberkulózou, zápalem plic a dalšími neduhy, které se v zavšivených lůžkách nebo na zemi svíjely a jen ubohýma očima prosily o pomoc“.
„Nepochybně jsem byl nesmazatelně traumatizován svými zkušenostmi vyšetřovatele válečných zločinů z nacistických vyhlazovacích center,“ napsal. „Dodnes se snažím o těch podrobnostech nemluvit a nepřemýšlet,“ dodal.
Po válce se Ferencz vrátil do New Yorku, kde se věnoval právnické praxi, ale krátce nato byl rekrutován pro stíhání nacistů v norimberských procesech, přestože neměl žádné předchozí zkušenosti se soudními procesy.
Stal se hlavním žalobcem v procesu se členy nacistické operační skupiny Einsatzgruppen, která působila na území Německem okupované východní Evropy a podle odhadů zavraždila více než milion lidí. Z 22 obžalovaných byli všichni odsouzeni, 13 z nich dostalo trest smrti a čtyři byli nakonec popraveni.
Po skončení procesů Ferencz zůstal v západním Německu a pomáhal židovským skupinám získat od nové vlády odškodnění.
V pozdějších letech se stal profesorem mezinárodního práva a zasazoval se o zřízení mezinárodního soudu, který by stíhal představitele vlád, jež se dopustily válečných zločinů. V roce 2002 byl v nizozemském Haagu zřízen Mezinárodní trestní soud, jehož jurisdikce je však omezena tím, že se na něm odmítlo podílet několik významných zemí včetně Spojených států.
Ferenczova žena Gertruda Friedová, kterou potkal ještě jako mladík, zemřela v roce 2019, manželé měli tři dcery a syna.
