Varovný příběh San Francisca. Jak se ze slavného města stalo místo úpadku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Centrum nezávislé kultury Ameriky, symbol Léta lásky, místo, kde se zrodila technologická revoluce. Město San Francisco si v moderní éře získalo řadu přívlastků. Do podvědomí světa a jeho vzletných představ vstoupilo díky jménům z takzvané beatnické generace, jakými byli spisovatelé a bohémové Jack Kerouac, Allen Ginsberg či William Burroughs.

Zpočátku své oslnivé kariéry tu často a rád natáčel režisér a herec Clint Eastwood. Později bylo město spojováno s názvy globálně vlivných firem, které tu v okolí rozbily své hlavní stany. Patří mezi ně takoví giganti jako Google, Twitter, Airbnb, Uber nebo Twitter.

Dnes se ale toto kalifornské město stalo symbolem úpadku a pro americkou pravici oblíbeným politickým terčem. V současných Spojených státech totiž snad neexistuje liberálnějšího města.

Celé léto se do města sjížděli republikánští uchazeči o prezidentský úřad, aby, jak ve svém reportážně-analytickém textu napsal liberální časopis The New Yorker, „postávali na pochmurných nárožích ulic a natáčeli své zděšení do kamer“.

Robert F. Kennedy junior, kterého nastupující prezident Donald Trump navrhl na ministra zdravotnictví, si ve městě například před kamerami posteskl nad tím, že „mnoho Američanů nad propastí skončí na rohu, jako je tento“.

Statistiky jsou opravdu znepokojující. Ve městě roste počet lidí bez domova a uživatelů drog. Na vzestupu je i zločinnost. Z centra se mezitím stává město duchů, opouští ho jedna firma za druhou. Podle dat organizace Commercial Edge, která se zabývá trendy v maloobchodě, je dnes San Francisco společně s texaským Austinem na prvním místě ve statistice prázdných kancelářských budov. Opuštěné jsou tři z deseti.

Magazín New Yorker připomněl, že v posledních několika měsících z města a okolí kvůli atmosféře strachu, nepříjemnému prostředí a s tím spojeným poklesem klientely odešly firmy jako Christian Louboutin, Nordstrom, Old Navy nebo třeba Office Depot a Whole Foods.

Důvody tohoto exodu, který se vedle firem týká i samotných obyvatel „Frisca“, jak se městu slangově říká, shrnul v otevřeném dopise adresovaném radnici majitel luxusního obchodu Gump's. Firma svůj byznys v San Franciscu otevřela už v roce 1861. I tento legendární obchod hrozí, že svou činnost ve městě ukončí a přesune se do jiné oblasti.

John Chachas, majitel Gump's, v dopise napsal, že podnikání znemožňuje „řada destruktivních strategií San Francisca, včetně toho, že bezdomovci okupují naše chodníky, otevřeně distribuují a užívají nelegální drogy, obtěžují veřejnost a znečišťují ulice města“.

New Yorker píše, že urbanisté začali mezitím šířit článek ekonoma Stijna Van Nieuwerburgha, který vysledoval postpandemickou spirálu kolabujícího maloobchodu a rostoucí kriminalitu, která se odrazila ve snížení příjmů města a následném omezení veřejných služeb. Ekonom Van Nieuwerburgh tento fenomén nazval „městskou osudovou smyčkou“.

Vyjádřil pocity mnohých lidí, mezi něž se počítá například i dlouholetý obyvatel města Nick Taylor. Podle svých slov se tam obrazně řečeno v posledních letech cítil „přiškrcen“. Seznam Zprávy s ním mluvily na jeho rozlehlé farmě v odlehlé venkovské oblasti v Arkansasu, kam se odstěhoval se svou ženou a dvěma dětmi.

V San Franciscu se mu zpočátku dařilo. Zatímco se věnoval vaření a toužil po kariéře kuchaře některé „michelinské“ restaurace, pracoval také jako venčitel psů pro majetné.

„Vydělával jsem tisíce dolarů měsíčně. Stávalo se mi, že mi například bohatý klient přivezl svého psa v soukromém vrtulníku,“ vyprávěl Nick na své farmě jednoho brzkého rána, když se kochal výhledem na svůj pozemek. V dálce se lesklo jezero, které lemoval hustý pás lesa. Z nedaleké ohrady k nám dolehlo ržání koní.

Nick ale toho rána nabídl dlouhou litanii ohledně města, kde se podle něj nakonec nedalo žít. „Tisíce bezdomovců v ulicích na drogách, loupeže a nesmyslné regulace. A pak vám město ještě bere třetinu příjmů na nejrůznější sociální programy,“ zlobil se tento 45letý muž.

Do Arkansasu ho přivábila svoboda, prostor, nižší životní náklady a bezpečí. Nick Taylor tvrdí, že mu v San Franciscu několikrát vykradli auto, když se ale snažil dovolat policie, žádná hlídka se neukázala. Odpovědí mu prý bylo, že takových případů je jednoduše příliš a policistů málo.

Není sám, kdo takto mluví. Časopis New Yorker například do svého textu zařadil známého investora Michaela Moritze, který si podle svých slov špatný stav správy San Francisca uvědomil po přijetí takzvaného návrhu C z roku 2018. Návrh uvalil daň na podniky s hrubým ročním příjmem vyšším než padesát milionů dolarů, přičemž výnosy z této daně byly určeny na bydlení a psychiatrickou pomoc pro bezdomovce.

Mortiz svou kritiku shrnul ve svém sloupku pro list Financial Times, který začal větou: „Je to zvláštní město, zakazuje plastová brčka, ale povoluje plastové jehly.“

Investor měl na mysli na jedné straně restriktivní a na druhé straně příliš tolerantní politiku města, když dojde například právě na problém drog a bezdomovectví. Demokratické vedení už dlouho razí filozofii, že drogová závislost je nemoc a neměla by tak být důvodem pro trestní stíhání.

„Více peněz problém nevyřeší! Je to nedostatek léčby šité na míru –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a případně stíhání –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ lidí, kteří žijí na ulici,“ říká investor Mortiz s tím, že za výše uvedeným exodem firem a lidí tedy mohou městští byrokraté. Neboli jak napsal časopis, ve vedení města existují lidé, kteří na schůzích debatují o tom, zdali domy nevrhají příliš velký stín, namísto toho, aby řešili nedostatek bytů.

V San Franciscu podobně jako v řadě dalších amerických městech přitom propukl prodej a konzumace fentanylu. Tento levný a vysoce návykový syntetický opioid je příčinou současného rekordního počtu úmrtí na předávkování, píše list San Francisco Chronicle s tím, že předávkování touto drogou si od roku 2020 vyžádalo více než 2200 životů.

Fentanyl přitom začal do města proudit během pandemie koronaviru.

„Pandemie a fentanyl se střetly,“ řekla New Yorkeru Lydia Branstenová, výkonná ředitelka projektu Gubbio, který se stará o lidi bez střechy nad hlavou.

Branstenová za úpadkem města přitom neviní progresivní politiku vládnoucích demokratů, ale ony vlivné technologické firmy z nedalekého Silicon Valley. Připisování viny za rozklad města bezdomovcům popsala za „odporné“.

Podle ní technologické společnosti přišly do města „těžit bohatství“, aby během pandemie covidu-19 zmizely a nechaly komunitu komunitou. Tento typ firmy je totiž logicky založený na specifickém druhu práce, která se dá jednoduše dělat z domova. Vedení firem si uvědomilo, že tak může ušetřit za nákladný pronájem kanceláří.

S jejich odchodem ustal i veškerý byznys a život v okolí, protože město v posledních letech vsadilo především na toto digitální odvětví, tak jako se kdysi město Detroit zaměřilo pouze na automobilový průmysl a rovněž zažilo velký úpadek ve chvíli, kdy výroba aut dramaticky poklesla.

Časopis New Yorker ve své reportáži o San Franciscu ale nabídl vyvážený portrét. Zmínil všechny sociální a ekonomické problémy. Poukázal však i na vynalézavost a podnikatelský zápal místních obyvatel a nově vznikajících firem.

Podle časopisu si San Francisco tak stále udržuje nejvyšší hodnocení ve schopnosti splácet úvěr, řada tamních čtvrtí je stále čistá, zelená a rušná.

„Procházka San Franciscem je toulkou po bohatém tichomořském městě plném malých knihkupectví, nočních trhů a víkendových festivalů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ až se člověk skoro diví, kde se vzala představa dekadence,“ shrnuje své komplexní pocity autor reportáže New Yorkeru, který zavítal i do chudé, drogami zamořené čtvrtě Tenderloin, kde operují výše uvedení dealeři z Hondurasu.

Nick Taylor na město i tak zanevřel. Z rádia se během snídaně na jeho farmě v srdci Arkansasu ozve píseň skupiny The Mamas and The Pappas s názvem San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair), která se stala jakousi hymnou hnutí Hippies a Léta lásky. Píseň nazpíval Scott McKenzie.

„Nechybí vám to město přeci jenom?“ ptám se Nicka, když se do písně oba na okamžik zaposloucháme.

Rezolutně zavrtí hlavou. „Tam už mě nikdo neuvidí. Nechci, aby mě v životě někdo omezoval a otravoval. Toužím po svobodě a našel jsem ji tady v Arkansasu,“ dodá.