„Vane vítr změn.“ Argentinský prezident hrozí Británii, že jí vezme území

Nejpopulárnější argentinský fotbalový chorál, často zpívaný fanoušky i samotnými hráči reprezentace, má ve svém textu tři věty, které spolehlivě v Argentinci vyvolají velké emoce.

V chorálu se zpívá o tom, jak fotbalový tým bojuje o titul mistrů světa „pro Diega“ a  „naposledy pro Lea“, jde o odkazy na argentinské fotbalové ikony Diega Maradonu a Lionela Messiho.

Zazní tu ale také „za Malvíny“, jak se v Argentině říká Falklandským ostrovům. Kontrolu nad nimi v roce 1982 v krátké válce uhájila Velká Británie. Oběti argentinských vojáků a porážka vnímaná jako národní potupa v mnoha Argentincích dodnes rezonují.

A argentinský prezident Javier Milei teď Falklandy opět vrátil do popředí politické debaty, a vzbuzuje tím vášně ohledně území, které Argentina stále požaduje.

„Po celém světě vanou větry změn, které hrají ve prospěch našeho nároku,“ prohlásil Milei ve čtvrtek v projevu k národu.

„Spojené království čelí celé řadě migračních, demografických a ekonomických krizí, pro které neexistuje jasné řešení. Je zřejmé, že se nachází na cestě k úpadku, zatímco budoucnost Argentiny je slibná a my zvítězíme,“ řekl dále.

Milei k tomu varoval, že uvalí ekonomické sankce na britskou a izraelskou společnost, které těží ropu v blízkosti ostrovů v ropném poli známém jako Sea Lion, protože jejich operace pro Argentinu představují „jasné a bezprostřední nebezpečí“.

Prezident také oznámil nové finanční prostředky na vybudování námořní základny v nejjižnější argentinské provincii známé jako Ohňová země, aby podle svých slov posílil vojenskou přítomnost v blízkosti Falklandských ostrovů.

„Argentina nebude nečinně přihlížet. Jakýkoli další postup na Malvíny bude považován za porušení naší národní bezpečnosti,“ dodal Milei, který ostrovy zásadně označuje argentinským jménem.

Britský list Financial Times (FT) si všiml změny tónu Javiera Mileiho, známého svým obdivem k někdejší konzervativní ministerské předsedkyni Margaret Thatcherové, která se stala jednou z hlavních tváří války o Falklandy, a k britské kultuře vůbec. Milei dokonce letos zvažoval státní návštěvu Británie.

Proč tedy u něj došlo k tak dramatickému obratu?

FT uvádějí hned několik důvodů. Má jít o Mileiho snahu odvést pozornost domácí veřejnosti od jeho klesající popularity a špatných ekonomických podmínek. A pak se tu vynořuje postava Donalda Trumpa.

Americký prezident naznačil, že by mohl změnit dekády starý americký postoj vůči tomuto územnímu sporu. USA zůstávají neutrální, ale formálně uznávají britskou nadvládu nad ostrovy.

Trump nyní říká, že tuto pozici přehodnocuje, s tím, že Spojené království už „není tou zemí, jakou bývalo“.

Argentinského prezidenta měla Trumpova slova povzbudit k vyzývavému tónu vůči Londýnu, soudí Financial Times.

Trump a Milei si jsou politicky blízcí. Americký prezident dokonce poslal Argentině finanční pomoc ve výši 40 miliard dolarů ve snaze pomoci tamnímu hospodářství, jež opakovaně zažívá krachy, odrazit se ze dna.

Oba dva také pojí ochota tvrdě redukovat federální vládu a byrokracii.

Javier Milei si na to symbolicky vzal „motorovou pilu“, s níž se později promenoval i americký miliardář Elon Musk, jehož Trump před více než rokem pověřil vedením dnes už neexistujícího úřadu, který měl bojovat proti plýtvání, korupci a zbytečnému utrácení.

Trump i Milei ale nyní zažívají podobné období, oběma dramaticky klesají preference a ekonomika v obou zemích vykazuje znepokojivá čísla.

Podle nedávného průzkumu agentury Reuters Trumpa podporuje jen 33 procent Američanů, jeho obliba se i podle dalších sondáží propadla pod 40 procent.

Oblíbenost Mileiho se podle čtyř nejprestižnějších společností veřejného mínění pohybuje mezi 30 a 39 procenty, píše argentinský deník Buenos Aires Herald.

Autorka textu Martina Jaureguyová se přitom ptá, jak je to možné vzhledem k makroekonomickým číslům, jež za Mileiho vlády doznala podstatného zlepšení. „(Milei) výrazně snížil inflaci, stabilizoval směnný kurz dolaru vůči pesu, dodržel svůj cíl nulového deficitu a navíc zvýšil vývoz na rekordní úroveň,“ upozornila.

Ďábel se ale skrývá v detailech. Argentinci totiž tyto trendy ani po dvou a půl letech Mileiovy vlády nepociťují ve svých peněženkách.

„Argentinci stále nepociťují dopad tohoto zlepšení ve svém každodenním životě, protože mzdy po většinu Mileiho funkčního období zaostávaly za růstem cen a náklady na základní služby,“ píše novinářka Jaureguyová.

Cituje přitom hned několik ekonomických analytiků, kteří popisují současnou realitu běžného Argentince.

„V květnu 2025 (Argentinci oslovení v sociologické sondáži) říkali, že přestali nakupovat oblečení a chodit do restaurací. Nyní tvrdí, že přestali kupovat hovězí maso a platit za některé služby,“ řekla deníku analytička Lara Goyburuová, ředitelka konzultační formy Management & Fit.

Mnozí se podle ní v Argentině zadlužují. „Sedm z deseti lidí uvádí, že mají nějaký druh dluhu a tyto půjčky si berou na pokrytí měsíčních výdajů nebo na splacení jiných dluhů,“ dodává Goyburuová.

Podobné výroky padají i mezi Američany, kteří si už několik měsíců stěžují kvůli válce v Íránu a celní politice Donalda Trumpa na vysoké ceny za pohonné hmoty, potraviny a základní potřeby.

A pak je tu ještě jedna podobnost mezi vládou Mileiho a Trumpa. Jejich kampaň za vymýcení korupce se v reálné politice ukázala jako prázdné gesto. Administrativy obou státníků provázejí korupční skandály a podezření z neetického jednání.

Argentince podle lokálních médií rozzuřil případ prezidentova tajemníka a mluvčího Manuela Adorniho, který se v úřadu, jak vyplynulo na povrch, obohacoval. Měl být součástí luxusních zájezdů a koupil si dvě nemovitosti, které jako veřejný činitel neuvedl ve svých majetkových přiznáních.

V USA je z obohacování často obviňován Trump a jeho rodina. List The New York Times nedávno ve svém „indexu autokracie“ napsal a na grafu znázornil , že „vydělávání díky úřadu prezidenta“ je tím nejjasnějším varováním, že se USA posouvají od demokracie k autokracii.