Válka z nás udělala digitální velmoc, jste pozadu, říká ukrajinská poslankyně

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když před více než dvěma a půl lety začala plnohodnotná ruská invaze, ukrajinská politička Kira Rudik vzkázala, že sice plánovala sázet na dvorku narcisy a tulipány, místo toho se ale učí střílet ze zbraně. Ukrajince tehdy přes sociální sítě ubezpečila, že nikam neodchází.

Napadené zemi zůstala věrná i více než dva a půl roku od vpádu ruských vojsk. Coby lídryně liberální strany Hlas zasedá v parlamentu, který se zřejmě kvůli válce stane nejdéle působícím parlamentem v ukrajinské historii.

„Uvázli‘ jsme v parlamentu a národ ‚uvázl‘ s tímto parlamentem. A musíme udělat všechno pro to, abychom byli co nejproduktivnější. Musíme hledat cesty, jak pomoci lidem, místo toho, abychom si jim stěžovali,“ popisuje Kira Rudik v rozhovoru, který poskytla Seznam Zprávám v rámci své pražské návštěvy. Účastnila se nedávné bezpečnostní konference Globsec Forum.

Poslankyně, která je první místopředsedkyní parlamentního výboru pro digitální transformaci, popsala, jaká atmosféra v zemi panuje, co nyní Ukrajinci od západních spojenců potřebují nejvíce i jak válka proměnila postavení žen ve vedoucích pozicích.

Ukrajina v uplynulých dnech zažila další sérii masivních útoků ze strany Ruska. Jaká atmosféra mezi obyvateli po více dvou a půl letech od začátku ruské invaze a s blížící se zimou panuje?

Samozřejmě je to složité. Nedávné útoky byly děsivé a cílily na naši kritickou infrastrukturu. Když jsem před dvěma dny opouštěla Kyjev, neměli jsme půl dne elektřinu. Je to frustrující. Počasí je nyní sice dobré, víme ale, že v zimě bude situace mnohem horší.

Bohužel na to neexistuje rychlé řešení. Nejde jen tak přestavět energetickou infrastrukturu. Jedna z věcí, co teď děláme, tedy je, že apelujeme na naše partnery, aby nám poskytli více protiraketové obrany a pomohli nám ochránit zbývající infrastrukturu i náš lid. Včera (v pátek, pozn. red.) raketa zasáhla Charkov a zabila lidi, kteří šli po ulici nebo byli ve svých domovech.

I nyní platí to, co v první den plnohodnotné invaze: Protiraketová obrana, stíhačky a všechno, co nám pomůže zastavit ruské teroristické útoky, jsou pro nás klíčové.

Ukrajinská armáda nedávno odstartovala překvapivou ofenzivu do Ruska. Jak tento krok rezonoval v ukrajinské společnosti? Podařilo se jím posílit morálku v zemi?

Samozřejmě to byla obrovská morální vzpruha. Zároveň to byl vzkaz všem našim spojencům – zpochybnění iluze, že Rusko je neporazitelné. My víme, že není, musíme to ale ukázat světu – Evropské unii, Spojeným státům i globálnímu Jihu, Indi, Číně. Musíme jim ukázat, že s Ruskem se dá bojovat a je možné ho porazit.

Speciální operace v Kursku pro nás nebyla otázkou pomsty, ale obrany. Zatímco na nás Rusové útočí raketami a drony, u hranic probíhají dělostřelecké útoky. Abychom zachránili naše lidi, musíme vytlačit ruské síly co nejdále od nás, aby nás nemohly neustále ostřelovat.

Je to pro nás dobrá zpráva. Znamení, že to v sobě pořád máme, že dokážeme bojovat a přinášet výsledky.

Ukrajina apeluje na Evropskou unii, aby využila svůj vliv a přesvědčila Washington, aby uvolnil restrikce na použití západních zbraní na ruském území. Jak moc je tohle pro další počínání Ukrajiny ve válce klíčové?

Pro nás všechny je tohle jedním z hlavních cílů. Je to čistě otázka přežití.

Ukázalo se, že když Rusové útočí raketami a drony na ukrajinskou energetickou infrastrukturu ze svého území, jsou mnohem úspěšnější. Nedávno také došlo k útoku, kdy se dron dostal na polské území.

Moje otázka na naše spojence proto zní: Je tohle opravdu to, co chcete? Viděli jste, jak efektivní a úspěšní jsme dokázali být se zbraněmi, které jsme dostali. Dovolte nám tedy je používat moudře a ochránit všechny. Nejenom nás, ale celou Evropu.

Na serveru The Kyiv Independent vyšel na jaře článek o rostoucí frustraci uvnitř ukrajinského parlamentu. Někteří poslanci v něm přiznávali, že si přijdou jako obětní beránci nepopulárních rozhodnutí. Máte takový pocit i vy? Mohla byste popsat, jaká atmosféra mezi poslanci panuje?

Pro nikoho to není jednoduché. Na světě neexistuje žádná škola, která by vás naučila, jak být poslancem za války. Všichni proto musíme dělat to, co je v naší situaci nejlepší. Myslím, že jsou mezi námi tací, kteří dokázali najít cestu, jak co nejlépe sloužit své zemi, i ti, kterým se to úplně nepodařilo. A spolu s tím samozřejmě narůstá frustrace.

Na Ukrajině je mnoho věcí, které bychom chtěli, aby se děly jinak. Teď je ale naším hlavním cílem vyhrát válku, přežít.

Na začátku plnohodnotné invaze jsme slíbili, že odložíme své politické ambice a budeme pracovat jako jednotná fronta. Proto kdykoliv uslyšíte mluvit ukrajinského politika – a je jedno, které strany je členem –, bude kopat za tým Ukrajina. Vážíme si jednoty a schopnosti pracovat jako tým.

Máme nějaké problémy, ukrajinský parlament ale dokázal být v dobách války neskutečně produktivní, dělat těžká rozhodnutí a zároveň držet pohromadě a pracovat jako jeden celek.

Nejspíše se z nás stane nejdéle působící parlament v ukrajinské historii. To pro nikoho není jednoduché. Rotování poslanců je pro demokracii nezbytné, to ale teď nejde. „Uvázli“ jsme v parlamentu a národ „uvázl“ s tímto parlamentem. A my musíme udělat všechno pro to, abychom byli co nejproduktivnější. Musíme hledat cesty, jak pomoci lidem, místo toho, abychom si jim stěžovali.

V parlamentu působíte jako první místopředsedkyně výboru pro digitální transformaci. V jaké fázi se Ukrajina v tomto odvětví nachází? A jak důležitý je tento proces pro ukrajinské vítězství a následný poválečný vývoj?

Jsem velmi pyšná na to, že o tomto tématu mohu mluvit. Stejně jako o vývoji situace na frontě a skvělé práci, kterou vykonává naše armáda.

Ukrajina je v oblasti digitální transformace v porovnání s dalšími zeměmi velmi napřed. Počínaje systémem Diia, pod který spadá řada vládních služeb, které byly zdigitalizované a jsou v dobách války klíčové. Lidé musejí často utíkat bez dokladů a je důležité, že všechno mají ve svých mobilech.

Uvedu jeden příklad: Když jsem sem jela, řídila jsem z Kyjeva do Varšavy. Všechna potvrzení pro dopravní kontrolu jsem měla ve svém mobilu ještě předtím, než jsem přijela na hranice, mohla jsem je hned zaplatit a zapomenout na ně.

Důležitou součástí je také digitalizace armády. Naším primárním úkole je zdigitalizovat způsob, jakým se lidé, kteří stále nejsou v armádě, registrují. Zároveň nám jde o to, osvobodit armádu od toho, aby musela psát zprávy, a zajistit to, aby se zadávání veřejných zakázek odehrávalo v online prostoru. Je to pro naši zemi otázka obrovské cti; pracujeme na tom společně.

Čelíme zde mnoha výzvám, od zemědělských problémů a toho, jak pracovat v dobách války, po problémy v oblasti vzdělávání a to, jak zajistit, aby děti, které jsou nyní rozeseté po celém světě, mohly studovat. Digitalizace je jednou z odpovědí na mnoho z těchto problémů.

Zrovna jsem se zde zúčastnila panelu, kde kdosi zmiňoval, že Ukrajina je zemědělskou supervelmocí. A já chci vzkázat, že nejsme jen zemědělskou, ale také digitální a obrannou supervelmocí. Takhle chceme být známí. Po válce budeme ti, kteří vyváží digitální služby do celého světa.

Může progres, který učinila v této oblasti, Ukrajinu přiblížit na cestě do Evropské unie?

Zajisté. Otázkou ale je: Je vůbec Evropská unie na Ukrajinu v oblasti digitalizace připravená?

Unie momentálně pracuje na řadě nových legislativ, my už jsme ale mnohem dále. Nejen co se legislativy týče, ale také její implementace. Budeme tedy muset vymyslet, jak na tom společně pracovat. Jsem ale velmi pyšná na to, že právě tohle je jedna z oblastí, kde jsme tolik napřed.

Další z témat, které je vám blízké, je zapojení žen do vedoucích pozic. Coby politička dlouhodobě usilujete o to, aby ve vedoucích pozicích, nejen v politické sféře, bylo větší zastoupení žen. Jak tuto otázku ovlivnila válka?

Někteří lidé říkají, že války vyhrávají muži a ženy znovuobnovují země. U nás ve válce bojují muži i ženy, ženy ale musejí na svých bedrech nést mnoho dalších povinností.

Naše strana získala v regionálních volbách 350 křesel v místních radách a většinu z nich obsadily ženy. Ve svých radách však byly v menšině. Ale tím, že řada mužů odešla na frontu, si získaly více vlivu a zodpovědnosti na politické a rozhodovací úrovni.

Jsem velmi hrdá na to, že mohu tyto ženy podporovat a přinášet jim tolik příležitostí z Evropské unie. V Alianci liberálů a demokratů pro Evropu, kde jsem místopředsedkyní, máme skvělý program s názvem Její spojenectví. Zde shromažďujeme političky z různých zemí, trénujeme je a spolupracujeme s nimi. Skvělým příkladem našich absolventů je švédská ministryně životního prostředí Romina Pourmokhtari.

Letos jsme poprvé představili tento program na Ukrajině a má to velký úspěch. V prvních měsících jsme dostali okolo 300 žádostí. Je vidět, že je zde od žen velká poptávka po tom, dosáhnout toho více. Vědí totiž, že budou muset převzít více zodpovědnosti. A to mě hřeje u srdce.

Jak jste zmínila, spolu s válkou vzrostl vliv žen v některých institucích. Ženy také s odchodem mužů na frontu začaly čím dál častěji vykonávat práce, které byly do té doby určeny převážně mužům. Proměnilo se spolu s tím postavení žen v ukrajinské společnosti?

Ano. Jestli před válkou existovalo rozdělení na ryze mužské práce, nyní jsou tyto linie naprosto smazané. Hlavní otázka, kterou v zemi řešíme, je, co můžeme osobně udělat pro to, abychom přispěli k vítězství. A ženy na ni odpovídají všemi různými způsoby.

Myslím, že v budoucnu budeme svědky nárůstu počtu žen ve vedoucích pozicích. Mladé ženy, které teď dospívají, rozumí tomu, že budou muset zastat náročnější práce, aby podpořily zemi, dokud nevyhrajeme válku.