Válka v Gaze: Místo radikálů umíraly při náletech často děti

Květnová válka mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás trvala jen 11 dní, vyžádala si ale více než 150 zabitých civilistů na palestinské straně. Britská organizace Airwars, která monitoruje osm ozbrojených konfliktů na Blízkém východě a v Africe, se ve své studii publikované ve čtvrtek zaměřila právě na civilní oběti.

Vzhledem k tomu, že izraelské bombardéry často zasahují i v sousední Sýrii (naposledy zaútočily tento týden na vojenské cíle v přístavu Latákie), se v Airwars rozhodli izraelské nálety v obou zemích porovnat. Výsledkem zjištění je, že poměr Izraelem zabitých civilistů k bojovníkům či vojákům je v Pásmu Gazy mnohem vyšší než v Sýrii.

V Pásmu Gazy se za 11 květnových dní stalo podle údajů Airwars obětí izraelských náletů 151 až 192 civilistů. Dalších 15 až 20 civilistů zahynulo kvůli tomu, že rakety odpalované palestinskými radikály vybuchly předčasně nebo nedoletěly ke svým cílům.

Alarmující zjištění je, že při 70 procentech náletů na Pásmo Gazy, při nichž zahynul alespoň jeden civilista, nebyl zasažen žádný bojovník Hamásu nebo jiné ozbrojené skupiny. V případě Sýrie to bylo pouze ve 30 procentech. Jinými slovy, jedinou obětí v Gaze byli v mnoha případech civilisté, píše deník The Times, který o studii jako první informoval.

O tom, zda má izraelská armáda nějaká vnitřní pravidla týkající se možných civilních obětí, ředitel Airwars Chris Woods neví: „Izrael publikoval několik prohlášení o průběhu květnové kampaně, v nichž trval na tom, že jeho cílem je omezit oběti z řad civilistů. Jaká ale má pravidla, nevíme. Můžeme říci jen to, že množství civilních úmrtí a zranění bylo velmi vysoké, zvláště s ohledem na krátkou dobu operace,“ napsal v e-mailu Seznam Zprávám.

V sousední Sýrii byly tedy izraelské vojenské útoky mnohem přesnější. A to nejen ve srovnání s bombardováním povstalců ze strany Asadova režimu nebo Ruska, ale i při srovnání se Spojenými státy.

Izrael při svém vysvětlování civilních ztrát v Gaze obvykle argumentuje tamní vysokou hustotou populace a také tím, že bojovníci Hamásu se úmyslně skrývají mezi civilisty a odpalují své rakety z rezidenčních čtvrtí města. Vědí přitom, že jako odpověď bude následovat bombardování izraelské strany.

Jak ale říká ředitel Airwars Chris Woods, Palestinci používají tento argument rovněž: „Hamás ve své obhajobě toho, proč útočí na města, říká, že v jejich okolí se nacházejí vojenská zařízení.“

Badatelé z Airwars mluvili při přípravě studie nazvané „Proč nás bombardují?“ s mluvčími Hamásu i izraelské armády, stejně tak i s řadou bývalých vojenských velitelů. Rozpor mezi výroky mluvčího Hamásu a realitou byl ještě jednoznačnější než v případě Izraelců. Mluvčí palestinských radikálů jim na jednu stranu tvrdil, že se bojovníci vždy snaží dodržovat mezinárodní právo a vyhýbat se útokům na civilisty. Sociální média napojená na vojenské křídlo Hamásu ale naopak oběti z řad civilistů oslavovala jako „známky úspěchu“.

Britští investigativci, kteří svou studii připravovali několik měsíců, vidí hlavní rozdíl v počtu zabitých civilistů v Sýrii a v Gaze ve výběru cílů bombardování. V Sýrii už od roku 2013 Izrael pravidelně útočí na vojenské cíle spjaté s Íránem – buď přímo na jeho vojáky a jejich výzbroj, nebo na síly íránského spojence Bašára Asada či jiné spřátelené skupiny. Nálety obvykle míří na letecké základny, vojenské kolony nebo skladiště zbraní, která obvykle bývají mimo centra velkých měst.

V Pásmu Gazy je to naprosto odlišné. Rakety běžně dopadají do hustě obydlených rezidenčních čtvrtí a armáda útočí i na bojovníky, kteří se skrývají v obydlených budovách. Takových útoků, při nichž v těchto domech umírali nebo byli zraněni i civilisté, zaznamenali badatelé hned 17. Zabito bylo při nich 27 až 33 civilistů, stovka dalších utrpěla zranění.

Dalším druhem cílených útoků byly nálety na místa, kde měli bojovníci Hamásu vykopané podzemní tunely. Problémem však je, že nad nimi stály hustě obydlené domy, které se při zásahu mohou zřítit, což se také stalo. Nejvíce obětí proto pochází z jediného útoku, k němuž došlo 16. května. Po izraelském náletu zahynulo nejméně 41 civilistů v ulici al-Wahda. Až 18 obětí tvořily děti.

Studie Airwars cituje 42letého Rijáda Iškontanu, jenž při tomto útoku přišel o ženu a čtyři děti. On sám přitom několik dní předtím rodinu ujišťoval, že je v bezpečí, protože v ulici je spousta obchodů a lidí a že by tam Izraelci nezaútočili. V osudný den vyšel ráno koupit něco k jídlu, jen proto nálet přežil. „Přeju si, abych nikdy neodešel,“ řekl zlomený muž americkému listu The New York Times. Investigaci listu k této události si můžete prohlédnout ve videu pod následujícím odstavcem.

„Izraelská armáda naznačila, že útok v ulici al-Wahda považuje za úspěšný, protože uvádí, že systém tunelů Hamásu byl výrazně poškozen. Armáda rovněž přijímá to, že tam byly civilní oběti, i když ještě musí zveřejnit své vlastní odhady. Naše studie ukazuje, že tato jediná událost způsobila vůbec nejvyšší počet civilních obětí v květnové válce – a my žádáme izraelskou armádu, aby ji přezkoumala a poučila se z ní, aby se při svých budoucích akcích takovým obětem vyhnula,“ odpověděl Woods na dotaz SZ.

Do Pásma Gazy, jedné z nejhustěji obydlených oblastí na světě, přitom za pouhých 11 dní války dopadlo na 1500 izraelských střel a raket. I v samotné oblasti platila jednoduchá přímá úměra – čím hustěji obydlená čtvrť, tím více obětí z řad civilistů.

To samé pravidlo platí i v Sýrii. Tam podle Airwars zabily izraelské nálety od roku 2013 celých 45 procent civilních obětí pouze v metropoli Damašku (celkový počet civilních obětí uvádí Airwars mezi 14 a 42, odhady syrských zdrojů se pak pohybují od 53 do 99). Také palestinské rakety zabily či zranily 17 ze 33 poškozených izraelských civilistů v hustě obydlených oblastech.

Airwars proto mluví o znepokojivém trendu, k němuž dochází i v jiných částech světa, například při válce v Libyi nebo ve výše zmíněné Sýrii: používání zbraní, které mají ničivý efekt na velkém území, v městských oblastech.

Zbraně označované anglickou zkratkou EWIPA (výbušné zbraně s velkým dosahem v obydlených oblastech, pozn. red.) se běžně používají od Gazy po Mosul, od Aleppa po Rakku, od Tripolisu po Kábul, upozorňuje studie Airwars. Mezinárodní společenství se proto snaží tuto situaci řešit a jejich používání zakázat – dohoda mezi státy zprostředkovaná OSN by měla být dokončena v průběhu příštího roku.

„Mezinárodní snahy omezit použití EWIPA jsou v kritickém bodě. Doufáme, že země jako Izrael a Spojené státy ukáží v následujících týdnech svou vůdčí roli a podpoří snížení úmrtí a zranění mezi civilisty v městských oblastech,“ napsal Seznam Zprávám Woods.

„Naše poslední studie rozvíjí to, co už jsme zjistili při konfliktech v Iráku, Sýrii a jinde: dokonce i technologicky vyspělé armády zabíjejí velký počet civilistů, když útočí v centrech měst,“ odůvodňuje ve studii Woods mezinárodní snahu o omezení možností válčících stran.