Článek
Zprávy o nedostatku munice do artilerie, která se ve válce na Ukrajině spotřebovává závratným tempem, v posledním zhruba měsíci prosakují na povrch víc než kdy dřív. Vysocí představitelé USA i Velké Británie uvádějí, že Rusko už používá desítky let starou munici a současnou spotřebu nemá šanci dlouhodobě pokrýt. Problém s tenčícími se zásobami má ale zjevně i Ukrajina, potažmo její západní spojenci.
Ač toho v poslední době o nedostatku munice na jedné či druhé straně zaznělo mnoho, z otevřených zdrojů prakticky není možné posoudit, jak na tom Rusko a Ukrajina se zásobami munice ve skutečnosti jsou. V budoucnu se ale dá očekávat, že Rusko bude zřejmě muset spoléhat na starou a nepřesnou munici (které by ale mělo mít stále dost), zatímco Ukrajina by nedostatek munice mohla kompenzovat naopak moderní naváděnou municí.
Jisté je nicméně jen to, že kdo vyhraje boj o munici, bude mít podstatně větší šance i v boji přímo na frontě.
Proč by měla Rusku docházet munice?
O problémech s municí do artilerie promluvil například v půlce měsíce veřejně představitel americké armády. Rusko podle něj používá tak velké množství, že není možné, aby ho dokázalo vlastní produkcí doplňovat. Velmi brzy proto zřejmě bude muset sáhnout po staré, nepřesné a nespolehlivé munici, která leží ve skladech až 40 let.
Používání takové munice podle brigádního generála amerického letectva Patricka Rydera znamená, že artilerie bude méně přesná a častěji bude docházet k úplnému selhání, tedy k pálením granáty, které nevybuchnou. Zároveň ale Ryder poznamenal, že podle informací amerického velení má Rusko této munice opravdu velké zásoby.
K věci se souběžně vyjádřil i britský náčelník štábu obrany Tony Radakin. „Dovolte mi Putinovi vzkázat něco, co se pravděpodobně jeho vlastní generálové a ministři bojí vyslovit: Rusko čelí kritickému nedostatku munice do artilerie. Jeho schopnost podniknout úspěšnou ofenzivu pozemních sil se rapidně snižuje,“ řekl.
Jak v nedávno vydané analýze píše server Task & Purpose, tyto a podobné výroky západních vojenských představitelů velmi pravděpodobně nejsou vycucané z prstu. Množství dělostřeleckých granátů, které Rusko každý den vypálí, je zkrátka příliš velké.
Například v létě to podle západních odhadů bylo až 60 tisíc kusů munice denně. V listopadu se odhady snížily na 20 tisíc, což sice možná svědčí o tom, že Rusko zřejmě muselo začít „šetřit“, ale pořád jde o závratná čísla. Pro srovnání - když USA nedávno oznámily zvýšení produkce 155mm munice, uváděly, že dosud vyráběly 14 tisíc kusů za měsíc, přičemž do jara se chtějí dostat na 20 tisíc a do roku 2025 na 40 tisíc kusů měsíčně.
Čísla z Ruska nejsou známá, je ale velmi nepravděpodobné, že by tamní průmysl dokázal tak masivní spotřebu pokrýt. Zmiňovaný článek Task & Purpose uvádí, že Rusko sice od roku 2000 asi sedminásobně navýšilo svůj obranný rozpočet na zhruba 75 miliard dolarů v roce 2022 a v příštím roce má výdaje ještě zvýšit na 84 miliard. Jen samotná munice a rakety, které Rusko letos použilo, ale podle odhadu analytika Hliba Parfonova z think tanku Jamestown Foundation má hodnotu přes 92,7 miliardy dolarů.
K tomu všemu ještě musíme dodat, že Rusko nic takového neplánovalo ani se na to nepřipravovalo. Jak známo, Kreml totiž evidentně nečekal, že „speciální operace“ přeroste do války, která se potáhne měsíce.
Co to ale znamená? Těžko říct.
Předešlé odstavce jsou totiž spíš výčtem důvodů (ač možná dobrých), proč by Rusku munice docházet mohla, nikoliv seznamem neprůstřelných důkazů, že to tak je. Ty totiž neexistují. Z otevřených zdrojů prostě není možné zjistit, kolik mělo Rusko na skladě, jak silnou má produkci, jak se na ní podepisují nové sankce a kolik munice dokáže obstarat ze zahraničí (např. od Severní Koreje).
Dobře to svým otevřeným vyjádřením pro Newsweek shrnula analytička Marina Mironová z Katedry válečných studií na King's College v Londýně, když odpovídala na otázku, jestli Rusku dochází rakety dlouhého doletu. To je sice trochu jiná kategorie než munice pro artilerii, protože tou se myslí především granáty do houfnic, případně rakety do salvových raketometů, princip je ale stejný.
„Tyto výroky (o docházejících raketách) se objevují už od dubna a vypadá to, že jednoduše neexistuje spolehlivý odhad, kolik raket Rusko má,“ řekla Mironová. Analytička sice sama nepochybuje o tom, že Rusko už využilo „velké množství“ raket i munice pro artilerii a „bude mít zřejmě problémy zásoby doplnit“. Kolik ale Rusku zbývá, se podle ní prostě nedá říct.
Ukrajina nemá dost od začátku
Podobný problém je i s vyhodnocováním zásob Ukrajiny. I když okolnosti jsou hodně rozdílné.
Kyjev je závislý na pomoci západních států a především USA. Zatímco informace o tom, kolik Spojené státy mají a vyprodukují munice (zmínili jsme je výše), jsou o něco dostupnější než u Ruska, chybí zásadní díl skládačky v podobě toho, jak hluboko do svých zásob je Washington ochotný sáhnout.
Ukrajinci podle posledních odhadů denně vypálí asi čtyři až sedm tisíc kusů munice. To je sice podstatně méně než Rusko, ale stále jasněji se ukazuje, že to je pro NATO i tak příliš mnoho. Na konci listopadu z různých zdrojů (podrobněji jsme psali zde) vyplulo na povrch, že zásoby západních států jsou už hodně vyprázdněné a kdo chce Ukrajinu podporovat dál, musí brát ze svých „kritických zásob“.
Západ tak stejně jako Rusko čelí velké výzvě - musí zvýšit produkci a shánět munici jinde (například v Jižní Koreji).
Zvýšení výrobních kapacit přitom není vůbec snadný úkol, a to i přesto, že tomu na rozdíl od situace v Rusku nebrání sankce. Důvod minulý měsíc dobře shrnul americký deník The New York Times. NATO podle něj po konci studené války uvěřilo, že konflikt z velké části založený na artilerii, tancích a dalších těžkých konvenčních zbraních už v Evropě nevypukne. Jenže on přišel, trvá už deset měsíců a konec je v nedohlednu.
Nejde navíc jen o to, že země v posledních dekádách snižovaly obranné rozpočty a nemají tolik zbraní, munice a tak dále. Podstatné je, že se tomu samozřejmě přizpůsobil i celý zbrojní průmysl, jenž typicky vyrábí jen na zakázky a kontrakty, které jsou měřítkem války na Ukrajině malé, byl zvyklý je plnit v horizontu několika let.
Jestli a jak se toto podaří změnit, je otázkou.
Jak funguje na Západě zbrojní průmysl
Problémy, kterým čelí zbrojní průmysl ve snahách navýšit produkci, jsme rozebrali v analýze:
Z nedávných zpráv se zdá, že USA možná chtějí problém zmírnit taktikou využívání naváděné munice. Tu, včetně naváděných 155mm granátů do houfnic, už USA Ukrajině dodávají a jde o způsob, jak snížit spotřebu. Když se totiž s jistotou trefíte každou ranou, nemusíte jich vystřílet tolik.
Že chce Washington v tomto pokračovat, naznačuje zpráva Reuters, podle níž USA zvažují Ukrajině poskytnout zcela nový zbraňový systém se zkratkou GLSDB (Ground-Launched Small Diameter Bomb) s dostřelem až 150 kilometrů. Mělo by jít o levné a dostupné rakety od firmy Boeing s rovněž dobře dostupnými výbušnými hlavicemi. V prosinci také do amerických médií prosákla zpráva, že se USA zřejmě chystají Ukrajině dodat tzv. „chytré bomby“ čili naváděcí soupravy, které dokážou různé druhy obyčejných nenaváděných bomb přetransformovat na naváděné.
Tohle samo o sobě ale nedostatek nevyřeší, protože, jak napsal uznávaný americký expert Michael Kofman, naváděné střely a granáty mohou potřebu kvant munice snížit, „ale jen do určité míry“.
Závěrem tedy ještě jednou - problém mají očividně obě strany a ten, komu se povede je lépe vyřešit, dramaticky zvýší své šance na vojenské úspěchy.
