Válka o Tchaj-wan zasáhne Evropu. Nejen ekonomicky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mělo skončit v neděli, pokračovat ale nakonec bude až do poloviny srpna. Řeč je o čínském vojenském cvičení, které již od minulého týdne probíhá kolem Tchaj-wanu. Podle oznámení čínské armády jsou na programu i protiponorkové útoky, manévry budou nadále zasahovat do vzdušného prostoru ostrova.

Cvičení odstartovalo poté, co Tchaj-wan navštívila předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. Čína již předem avizovala, že v případě uskutečnění návštěvy nebude armáda nečinně přihlížet a věc bude mít těžký dopad na americko-čínské vztahy.

Peking totiž od zbytku světa vyžaduje tolerování „politiky jedné Číny“, podle které je Tchaj-wan její neoddělitelnou součástí. Země považuje ostrov za svou vzbouřeneckou provincii a dlouhodobě se snaží omezit jeho mezinárodní aktivity. V tichomořské oblasti pak spolu dokonce soupeří o vliv.

Na vypuknutí další války to prozatím nevypadá, přesto se však rozpředla diskuse o tom, co by takový konflikt pro zbytek světa znamenal.

Jak Seznam Zprávy informovaly již dříve, utrpět by mohla například Ukrajina, která se nyní sama nachází uprostřed války. Ohrožena by jím ale mohla být celá Evropa.

„Tchaj-wan je důležitý ze tří různých důvodů. Nejvíce se skloňuje ekonomická část, jelikož jde o osmnáctou největší ekonomiku světa a je tam alokováno 61 % světové výroby polovodičů,“ vysvětlila pro Seznam Zprávy Ivana Karásková, analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Na to, že by odříznutí ostrova mělo velký dopad na evropskou ekonomiku, upozornil redakci během rozhovoru i výzkumný pracovník Peace Research Center Prague při FSV UK Vojtěch Bahenský. Podle experta je ovšem obtížné přesně nastínit, co by kompletní blokáda Tchaj-wanu udělala například s výrobními kapacitami, dodavatelskými řetězci a cenami.

„Až do války na Ukrajině prakticky nikdo nevěděl, že se tam vyrábí kabelové svazky pro automobilový průmysl. Je velmi obtížné správně předpovědět, kdo co nebude schopen vyrábět, protože jeho dodavatel či subdodavatel jeho dodavatele je na Tchaj-wanu,“ upozornil bezpečnostní analytik.

O čem se podle Karáskové hovoří o něco méně než o ekonomických problémech, jsou strategické cesty, které kolem Tchaj-wanu vedou a které jsou klíčové například i pro Japonsko. V případě pokračování blokády a efektivního ostřelování okolí ostrova bude nabírat na síle i narušení dopravního řetězce.

Lodě by v takovém případě totiž nemohly plout jak Tchajwanskou úžinou, tak ani v blízkosti Tchaj-wanu samotného. Objíždět oblast delší trasou je ovšem finančně výrazně náročnější. Zároveň se zvyšuje například i pojistné na plavidlech, jež jsou během plavby regionem vystavena riziku.

„Pro Japonsko, které je závislé na dovozu všeho možného, by tohle mohlo být velkým problémem a mohlo by dojít k úplnému narušení jeho zásobování. Je to ale také něco, co zajímá i Evropskou unii,“ upozornila Karásková. „Možná bychom se nezapojovali – nebo bychom ani nebyli schopni se zapojit – do vojenského zastrašování Číny, mělo by to však na nás dopady hospodářské.“

Třetím faktorem, který je třeba brát společně s ostatními v potaz, je podle české analytičky symbolický význam ostrova.

„Pro nás, respektive pro Evropskou unii, v posledních letech význam Tchaj-wanu vzrostl a je gestem, že se Evropská unie nenechá zastrašovat ze strany Číny.“

Jménem Česka vyslal tento signál například šéf tuzemského Senátu Miloš Vystrčil, jenž v roce 2020 ostrov navštívil. Jeho cestu na Tchaj-wan tehdy podpořily desítky světových politiků, kteří podepsali prohlášení odsuzující tlak čínské strany jak vůči Vystrčilovi, tak i vůči jeho předchůdci Jaroslavu Kuberovi a českým firmám.

Cesta byla podle Vystrčila úspěšná; mimo jiné i pro narovnání páteře České republiky a potvrzení, že je suverénní a samostatnou zemí.

Pokud by časem bylo nutné vojensky pomoci Tchaj-wanu, evropské státy vůči němu nemají formální závazky, jako je tomu v případě USA.

Jak ale upozorňuje Franz-Stefan Gady z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) v textu pro web The Diplomat, je pravděpodobné, že se dostanou pod značný tlak, aby v případě vojenské konfrontace s Čínskou lidovou republikou přispěly ke kolektivní obraně ostrova.

Hlavní břemeno jakéhokoli takového příspěvku pravděpodobně dopadne na relativně malý počet evropských armád. Momentálně by jeho podobu ovšem ovlivnilo zejména dění v blízkém zahraničí EU: ruská agrese vůči Ukrajině a s ní spjaté volání po zastrašení Ruska nebo povstalecké a džihádistické násilí v Sahelu a na Blízkém východě.

Z vojensko-operačního hlediska jsou navíc nejužitečnějšími schopnostmi a silami ve scénáři tchajwanského konfliktu v podstatě tytéž, které by hrály klíčovou roli i v konfliktu vysoké intenzity s Ruskem na východě Evropy. V důsledku toho by tak podpora USA a Tchaj-wanu v konfliktu s Čínou do určité míry oslabila evropskou schopnost se v případě potřeby vypořádat s ruskými jednotkami.

„Snad nejnáročnějším problémem by pro evropské vojenské stratégy v případě tchajwanského konfliktu nebylo generování vlastních sil pro nasazení, ale pravděpodobné snížení dostupných amerických posil pro simultánní pohotovost v Evropě nebo jejím blízkém zahraničí,“ přiblížil ve svém textu další možnou komplikaci Gady.

Tu ostatně s kolegy zmiňuje také v obsáhlé studii z března 2022. Evropští politici by tak podle nich neměli podceňovat dopady možného konfliktu v západním Pacifiku na evropskou bezpečnost, i když se jednotlivé státy svou účast rozhodnou omezit.

Jak v USA, tak v Evropě jsou totiž kapacity pro vedení intenzivních vojenských operací omezené.

Jiná rovina, ve které by Evropa na eskalující napětí kolem Tchaj-wanu také mohla reagovat, je rovina ekonomická.

Ani zde však nelze nalézt snadné řešení, jelikož Čína a EU jsou vůči sobě významnými ekonomickými partnery a vzhledem k aktuální situaci není ekonomický konflikt s Čínou pro řadu evropských zemí právě lákavý.

„Primárně můžeme Číně hrozit ekonomickými sankcemi, které by pro ni samozřejmě byly bolestivé. Zároveň jsme si ale již vyzkoušeli, že pokud sankce mají mít nějaký dopad, bolí obě strany,“ uvedl pro Seznam Zprávy bezpečnostní analytik Bahenský. „Nejsem přesvědčený, že by dnes – vzhledem k ekonomickým problémům – byla v Evropě chuť výrazně omezit obchod s Čínou.“

Podobně mluví i Karásková, podle níž by si tím evropské státy pod sebou podřezávaly větev. Evropská unie totiž již počítá s tím, že vstoupí do období omezení růstu a zvyšování inflace. Jako problém ovšem analytička vidí také samotné odsouhlasení potenciálních sankcí napříč jednotlivými vládami.

„Sankce na Rusko, které, jak víme, bylo složité vůbec prosadit, z hlediska ekonomiky nehrály zas až tak velkou roli, protože ruská ekonomika má HDP přibližně stejné jako Itálie. Není to významná ekonomická moc,“ vysvětlila odbornice s přirovnáním k aktuálním odvetným opatřením, jež souvisí s nyní probíhajícím konfliktem v Evropě. „Čína je ale druhou největší světovou ekonomikou a obávám se, že tady by dosažení jakéhokoliv konsenzu ohledně sankcí bylo velice náročné. Jednak jde o úplně jinou váhu propojení ekonomik a vzájemná závislost evropské a čínské ekonomiky je také samozřejmě vyšší,“ uzavřela Karásková.