Válka na Ukrajině? Svých problémů máme dost, zní z Afriky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Afrika se od začátku ruské agrese na Ukrajině vyhýbá silným prohlášením. I po více než 100 dnech konfliktu jsou tamní země stále velmi opatrné v tom vyjádřit podporu jedné či druhé straně.

Že jejich přístup bude více než rezervovaný, bylo možné odvodit už v prvních dnech války. Z kraje března se ve Valném shromáždění OSN hlasovalo o rezoluci, která volala po okamžitém zastavení „vojenské operace“ na Ukrajině. Tehdy se pro vyslovilo 141 zemí z celkově 193. Jak informuje výzkumný think-tank Brookings, africké země ani v tom neměly jednotný postoj. Zatímco 28 zemí (z 54) hlasovalo pro, 17 se zdrželo, včetně Alžírska, Angoly nebo Jihoafrické republiky. Dalších osm zemí nehlasovalo vůbec. A proti se postavila Eritrea.

Důvodů je podle analytiků hned několik: Afričané mají svých problémů dost, hlídají si vlastní zájmy. A především: Nelíbí se jim dvojí metr Západu.

„Jelikož Západ již několikrát intervenoval do afrických záležitostí, existuje určitá podezřívavost vůči Severoatlantické alianci, kterou velice dobře přiživuje ruská propaganda,“ uvedl pro Seznam Zprávy afrikanista a politolog z Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové Jan Prouza.

Jako příklad zmiňuje vměšování Západu do svržení libyjského vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011, které následně vedlo k destabilizaci celého regionu a posílení teroristických skupin.

„Vnímám jako zásadní (faktor) i zkušenost ze studené války, kdy se v afrických státech odehrávala konfrontace mezi západním a východním blokem skrze zástupné konflikty v těchto zemích a ochromila je na desítky let. Afrika za to vždycky trpěla,“ vysvětluje politolog další možný motiv, proč je přístup některých afrických zemí ke konfliktu na Ukrajině spíše vlažný.

Postoj navíc v některých zemích ovlivňuje i ekonomická, vojenská a diplomatická provázanost s Ruskou federací. „Rusko se snaží (v Africe) navazovat vztahy a je například velice významným vývozcem obilí, kukuřice. Za posledních 5 let také téměř pětina ruského zbrojního exportu šla do Afriky, což je velký podíl,“ dodává Prouza.

Provázanost států s Ruskem navíc v posledních letech posiluje.

Podle analýzy několika výzkumných institutů (Institute for the Study of War, The South African Institute of International Affairs, Stockholm International Peace Research Institute) z letošního února má určitou formu vojenské spolupráce s Ruskou federací podepsanou přes 16 států Afriky.

Rusové se zde angažují i v rámci velkých projektů včetně státního Gazpromu či Rosatomu. Ruské společnosti po celém kontinentu staví vodní elektrárny, podílejí se na těžbě ropy nebo budují chemický průmysl.

Dále pronikají i do mediální sféry. Například v téměř polovině všech afrických zemí působí ruská vysílací společnost RT. V dalších se možný kontrakt zvažuje, nebo existuje spolupráce s místními médii, zveřejnil závěry svého pátrání server Africa Confidential.

Získat přízeň afrických zemí se snaží i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. O svolení promluvit před Africkou unií žádal zatím bez úspěchu několikrát.

„Pro Zelenského je možnost promluvit před africkými státy najednou nejefektivnější způsob, jak promluvit ke všem místo toho, aby je obvolával jednotlivě,“ říká politolog Prouza.

Pokud by k unii nakonec přece jen promluvil, nemá čekat zázraky. „Myslím, že při nejlepším by se mohlo stát, že by (Zelenskyj) pár neutrálních států v jejich neutralitě znejistil,“ říká.

Uspět by podle něj mohl ukrajinský lídr v případě, že se mu podaří najít s africkými státy spojitost. Například že podobně, jako byly africké státy „napadeny“ v historii koloniálními mocnostmi, teď se to samé děje Ukrajině. „Tento způsob by mohl v Afričanech zarezonovat,“ přibližuje možnou taktiku Prouza.

Africká unie pak dle jeho názoru s přijetím Zelenského váhá kvůli obavě z toho, že by mohla být interpretována jako vyjádření podpory. Otázkou pak je, jak by se k situaci postavila Ruská federace.

Pokud se Zelenskému přece jen před africkými lídry podaří promluvit, měla by ukrajinská hlava státu zvolit jiný přístup než před lídry ze Západu. Mimo jiné i proto, že morální apel a emoce Zelenského, by v kontextu mnoha konfliktů po Africe, které nejsou v očích světa tolik vidět, nemusely vyznít vhodně.

Pro mnoho zemí by navíc odsouzení Ruska mohlo znamenat problém, především pak ohledně vojenské spolupráce nebo potravinového zásobování, uvádí server The African Report.

Mnoho Afričanů navíc v souvislosti s válkou na Ukrajině poukazuje na dvojí metr Západu. „Proč musíme mít názor na Ukrajinu a ne na konflikty v Kamerunu a Etiopii?“ ptá se například v článku pro britskou BBC z 6. března alžírsko-kanadský novinář Maher Mezahi.

„My Afričané jsme v nevýhodě. Nemáme stejné prostředky. Války tady probíhají odnepaměti, ale nejsou tolik mediálně vidět jako válka na Ukrajině,“ řekl pro portugalskou mutaci serveru Deutsche Welle mladý architekt z Mozambiku Leopold Timana.

O dvojím standardu promluvil v televizi KTN News i významný keňský intelektuál, poradce a politický stratég Peter Kagwanja. „Je to věc 21. století. Vidíme kontrasty ve vyjádření přízně Ukrajině a dehumanizaci například Syřanů, kteří se stěhují do Turecka. Je důležité říct, že my v Africe nesnášíme dvojí metr,“ řekl.

Politolog Prouza možnému motivu rozdílného postoje Afričanů rozumí. „Africe se nikdo nemůže divit. Když byly občanské války v Demokratické republice Kongo, zahynulo zde až do roku 2003 5,5 milionu lidí. V Evropě se o tom vůbec nemluvilo a nikoho to nezajímalo. Když byla genocida ve Rwandě, zemřelo 800 tisíc lidí a podle Rady bezpečnosti, kde to blokovala Francie, o genocidu nešlo. A kdo v dnešní době řeší Jemen?“ dodává pro kontext.

Skutečnost, že Evropu a Západ zajímá více konflikt na Ukrajině než ty v Africe nebo na Blízkém východě, nicméně Prouza považuje za přirozené. Válka na Ukrajině je pro Evropu zásadnější kvůli bezprostřední blízkosti, ale i kvůli možnému užití jaderných zbraní, které by z lokální hrozby mohly vytvořit hrozbu globální, tvrdí.

Dění na Ukrajině má nicméně dopady i na africké země. O rostoucích ekonomických problémech v souvislosti s válkou jednali členové Africké unie na summitu v Rovníkové Guineji poslední víkend v květnu.

3. června pak téma zablokovaných ukrajinských přístavů s obilninami a hnojivy odjeli řešit na setkání s prezidentem Vladimirem Putinem předseda Africké unie a prezident Senegalu Macky Sall a předseda komise AU Moussa Fakim Mahamat.

Putin „by si měl uvědomit, že se naše země, i když jsou daleko od místa dění, staly ekonomickými oběťmi“, uvedl Sall. „Všechno, co zahrnuje potraviny, obilí a hnojiva, by mělo být odejmuto ze sankcí Západu,“ řekl také a varoval před vážnými hrozbami, kterým africké státy čelí.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov před setkáním uvedl, že Putin situaci kolem ukrajinského obilí vysvětlí.

„Prezident řekne našim afrických přátelům skutečný stav věcí. Znovu vysvětlí, co se tam děje, kdo zaminoval přístavy, co je potřeba pro to, aby se obilí mohlo vydat na cestu a že nikdo na ruské straně to neblokuje,“ cituje jeho slova agentura Reuters. Putin následně před novináři řekl, že Rusko „vždy stálo na straně Afriky“.

Afričtí lídři před cestou do ruské Soči, kde k setkání došlo, uvedli, že cestu na Ukrajinu zatím neplánují, uvedl server RFI.

Ve středu informoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov o obnovení přepravy obilí z okupovaného přístavu Berďansk v řádu několika dnů. Stále je nicméně potřeba koridor odminovat, dodal na setkání se svým tureckým protějškem Mevlütem Çavuşoğlu.

Turecko, které od začátku války na Ukrajině slouží jako prostředník mezi Ruskem a Ukrajinou, nicméně poukazuje na nutnost vzájemné dohody, aby mohly lodě proplouvat bezpečně.

„Byly předloženy různé nápady na vývoz ukrajinského obilí na trh a nejnovější je plán OSN (včetně) mechanismu, který by vznikl mezi OSN, Ukrajinou, Ruskem a Tureckem,“ řekl Çavuşoğlu. „Považujeme ho za rozumný,“ dodal.