Válka na Ukrajině ničí i místní přírodu, vědci volají po tvrdších trestech

Koncem května se z chemičky v Severodoněcku na východě Ukrajiny vyvalil velký oblak růžového dýmu, který následně stoupal nad tamní obytné domy. Kouř byl toxický, pocházel totiž z nádrže s kyselinou dusičnou, kterou zasáhly ruské okupační síly.

Nešlo přitom o první případ, kdy ruská armáda zasáhla některou z chemiček na území Ukrajiny. Pro obyvatele od února okupovaného státu se tak podobné ohrožení stává každodenní realitou, uvádí server Vox. Stejně jako civilní obyvatelstvo pak válkou trpí také tamní životní prostředí.

Ekologické dopady konfliktu je nicméně zatím poměrně obtížné vyčíslit, vliv na tamní obyvatelstvo, živočichy i rostliny ale budou mít ještě desítky let po skončení války. Ozbrojený konflikt je dokazatelně jednou z hlavních příčin úbytku živočichů a také velmi významným zdrojem emisí skleníkových plynů, s válkou navíc roste také pravděpodobnost onemocnění jako je rakovina nebo různé vrozené vady.

Ukrajinské organizace zabývající se ochranou životního prostředí mezitím monitorují veškeré škody, které jsou následkem ruské invaze. Dosud zaznamenaly přes 270 takových případů, a to od zničených chemických závodů až po úmrtí mořských živočichů v Černém moři.

Ukrajina totiž sice pokrývá méně než šest procent rozlohy Evropy, je ale domovem více než třetiny biologické rozmanitosti starého kontinentu. Zároveň jde ale o zemi, kde jsou stovky chemických závodů, okolo 150 uhelných dolů a také na patnáct jaderných reaktorů v celkem čtyřech jaderných elektrárnách.

Stále větší počet ukrajinských chemických závodů ale čelí ruskému ostřelování. V březnu v severoukrajinském městě Novoselycja způsobily ruské střely únik čpavku v továrně na hnojiva, což ohrozilo místní obyvatele kontaminací podzemních vod a půdy. Opakovaně pak došlo ke zmíněným explozím nádrží s kyselinou dusičnou.

Stejně tak jsou problémem ostřelované uhelné elektrárny, kde došlo například k poškození vodních čerpadel, následkem čehož se kontaminovaná voda dostala do půdy a znečistila podzemní vodní zdroje. Podle stanice Al Džazíra k tomuto došlo například v roce 2014 na Donbase, kdy vyčištění vody a obnovení jejích dodávek vyšlo podle OSN na 70 milionů dolarů (1,6 miliardy korun).

Životní prostředí pak poškozuje i obsah raket, tvrdí ukrajinská organizace Center for Environmental Initiatives (Ecoaction). Při výbuchu se totiž do okolí dostane velké množství škodlivých látek včetně par kyanovodíku nebo také plynů, které mají podle organizace za následek kyselé deště.

V dubnu pak ukrajinská armáda sestřelila ruskou raketu a část trosek dopadla na zemědělskou půdu. Do země i vody podle CNN začaly z rakety unikat toxické látky a místní úřady vyzvaly okolní obyvatele, aby nepili vodu ze studní a nepoužívali vodu z blízké řeky, kde bylo nalezeno větší množství mrtvých ryb.

„Už teď a i v budoucnu budou v našich podzemních vodách a půdě těžké kovy,“ řekla neziskové organizaci Global Citizen Jevgenija Zasjadková z organizace Ecotain. „Jsme zemědělská země a i když už by tu nebyla probíhající válka, tak nevím, jak něco takového obnovíme, protože to bude znehodnocené,“ dodala Zasjadková.

V souvislosti s tím se tak na Ukrajině začíná mluvit o případných ruských reparacích za škody na životním prostředí. Právě poškození životního prostředí totiž zahrnují i Ženevské úmluvy. Stejně tak považuje cílené ničení životního prostředí za válečné zločiny také Mezinárodní trestní tribunál, připomíná server Vox.

O reparace za nevratné poškození životního prostředí tak například požádal Kuvajt po válce v Perském zálivu v roce 1991, kdy irácké síly zapálily stovky ropných vrtů a do vod v zálivu vylily miliony barelů ropy.

Škody byly obrovské. Do ovzduší podle mezinárodních pozorovatelů unikly desítky tisíc tun oxidu siřičitého, které místním obyvatelům způsobily respirační onemocnění a poškodily také zemědělskou úrodu. Těžce zasažená byla také místní fauna, především vodní ptáci.

V reakci na to Organizace spojených národů nařídila Iráku zaplatit Kuvajtu reparace v hodnotě přibližně tří miliard dolarů (necelých 69 miliard korun) jako součást mnohem většího reparačního balíčku.

Podle odborníků ale šlo spíše o výjimku, jinak je dokázání podobných přečinů velmi komplikované. „Ukrajina by musela prokázat, že ničení bylo rozsáhlé, dlouhodobé a velmi vážné,“ řekla Voxu odbornice na mezinárodní právo Shireen Daftová z Macquarie University v Austrálii.

Navíc ani poté by podle ní nebylo jednoduché Rusko stíhat, protože Mezinárodní trestní tribunál soudí jednotlivce, nikoli celé země, a před žalobci by tak stála řada překážek. I proto tak vědci stále více tlačí na změnu Ženevských úmluv, aby konkrétněji a přísněji postihovaly ničení životního prostředí.