Článek
Ještě 6. října večer plánovala Palestinka Noor Hammadová se svým manželem vše, co potřebovali zajistit na blížící se narození jejich prvního dítěte. Potomka očekávají v lednu a tehdy zrovna zařizovali ložnici pro miminko.
Ložnice už ale dnes nestojí, jak přibližuje britský deník Guardian. Jejich domov byl zničen při ostřelování jen pár dnů poté, co se 9. října – dva dny po útoku teroristů z organizace Hamás na izraelské civilisty a začátku izraelského odvetného ostřelování Pásma Gazy – rozhodli nastávající rodiče uprchnout na jih palestinského regionu.
Těhotná Hammadová v současnosti přežívá v dvoupokojovém bytě ve městě Chán Júnis, kde s dalšími 25 členy rodiny přespává na zemi. Místo radosti, že na svět již za několik týdnů přivede dceru, prožívá úzkost a bojí se o vlastní bezpečí i zdraví svého nenarozeného dítěte. Připravuje se také na scénář, který nechce zažít žádná nastávající matka.
„Nemám tušení, kde dceru porodím a jak ji přijmu na svět bez přístřeší a oblečení…Nemám nic,“ svěřuje se s obavami reportérce britského deníku. Nemůže chodit ani na kontroly k lékaři.
Hammadové ale aspoň může zůstávat naděje, že během několika týdnů zbývajících do porodu, se situace v Pásmu Gazy o něco zlepší. Reham Ahmed Al Sadiové ale už žádný čas nezbývá, je v devátém měsíci těhotenství. Zatímco se snaží s rodinou přežít, připravuje se tak i na skutečnost, že bude rodit ve válce. Její příběh přiblížila americká stanice CNN.
O dodávkách humanitární pomoci
„Chybí zkrátka všechno,“ hodnotí zásobování Pásma Gazy humanitární pracovník Lékařů bez hranic Zdeněk Müller. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje i své zkušenosti z tamních nemocnic. Podle něj pod nimi nebyly základny Hamásu.
Osmadvacetiletá žena se ve zprávách, které získala CNN od palestinské nevládní organizace Palestinian Medical Relief Society, svěřila, že ji na blížícím se porodu v těchto podmínkách děsí úplně všechno. Příprava potřeb pro dítě, cesta do nemocnice, až začne rodit, i odchod z nemocnice s novorozencem. „Válka mi zničila radost z těhotenství,“ říká.
Každý den 180 porodů
V devátém měsíci je také Palestinka, kterou CNN z bezpečnostních důvodů uvádí jen pod přezdívkou Amal. I ona utekla z Gazy do města Chán Júnis.
„Co když budu potřebovat císařský řez? Jak budu rodit? V nemocnici nejsou žádné generátory. Co když vypadne zbývající proud? Ještě nebezpečnější je, že není k dispozici žádné anestetikum. V nemocnicích není žádná zdravotní péče. Neexistuje žádná hygiena,“ vyjádřila své obavy.
Žen v podobných situacích jako Hammadová, Al-Sadiová nebo Amal je v Pásmu Gazy podle odhadů kolem 50 tisíc. Každý den jich v průměru porodí 180. U 15 procent z nich se pravděpodobně vyskytnou komplikace spojené s těhotenstvím nebo porodem a budou potřebovat další lékařskou péči, jak minulý týden vypočítala Světová zdravotnická organizace.
Podmínky pro rodičky, které nebyly snadné ani před začátkem války, se přitom nadále zhoršují. Humanitární organizace CARE například na konci října upozornila na případy žen, které rodí císařským řezem bez léků proti bolesti nebo musí z kapacitních důvodů opustit porodnici někdy i tři hodiny po porodu.
„Některé ženy musí rodit v nouzovém ubytování, doma, na ulicích uprostřed trosek nebo v přetížených zdravotnických zařízeních, kde se zhoršují hygienické podmínky a roste riziko infekcí a zdravotních komplikací,“ uvedly ve společném prohlášení Dětský fond UNICEF, Světový potravinový program, WHO a Populační fond OSN.
Podle mezinárodních agentur tak s největší pravděpodobností bude přibývat případů úmrtí matek. Kvůli stresu těhotných žen bude přibývat potratů, předčasných porodů a úmrtí plodů před porodem nebo miminka při porodu.
Kvůli chybějícím potravinám, vodě a velké míře stresu se rodičky také potýkají s obtížemi při kojení nebo s ním ani nedokážou začít.
„Máte štěstí, když dostanete kbelík plný vody… (Matky) dávají svým dětem mléko pro dospělé. Převařují ho. Nebo (aby nakrmily miminka) rozdrtí nějaké sušenky, přidají k nim vodu a pak je smíchají dohromady. To je jídlo,“ popisuje realitu mnoha žen Palestinka Amal.
Menstruace jako překážka
Ještě větší míru potíží ale ve válce pro ženy nepředstavuje jen těhotenství. Zásadní problém může být i běžná menstruace. Spousta z nich totiž sdílí sociální zařízení s desítkami lidí, nemá přístup k čisté vodě a základním hygienickým potřebám.
„Zatím jsem tento měsíc dostala menstruaci dvakrát, což je pro mě velmi neobvyklé, a trpěla jsem silným krvácením,“ popisuje svou zkušenost pro zpravodajský server Al-Džazíra Palestinka Salma. Podle ní se tak mimo jiné projevila skutečnost, že od začátku války žije v neustálém strachu, nepohodlí a depresi.
Vložky a tampony v lékárnách a obchodech podle Salmy chybějí. V podmínkách, ve kterých přežívá, navíc nemá možnost dodržovat ani tu základní hygienu právě proto, že má omezené zdroje vody a žije v domě s velkým počtem příbuzných. Na toaletu tak musí mít rozpis a sprcha na každého vychází jen jednou za pár dní.
Stres může navíc menstruační symptomy zhoršit. „Vystěhování způsobuje extrémní stres, který ovlivňuje tělo ženy a její hormony… Může také dojít k nárůstu fyzických příznaků spojených s menstruací, jako jsou bolesti břicha a zad, zácpa a nadýmání… Ženy mohou pociťovat nespavost, neustálou nervozitu a extrémní napětí,“ vysvětlila serveru možné projevy psycholožka a sociální pracovnice působící ve městě Gaza Nevin Adnanová.
Pokud se nerozhodnou například místo vložek a tamponů používat jako dříve kusy látky, mnoho tamních žen, včetně Salmy, zvolí možnost léků na posun menstruace.
Norethisteron, jak uvádí Al-džazíra, se v běžných podmínkách užívá až po konzultaci s lékařem proti silnému menstruačnímu krvácení, endometrióze a bolestivé menstruaci. Na to ale v současných podmínkách není prostor ani čas. Pro tamní ženy se často stává jediným možným prostředkem, jak se s tímto pro mnoho žen nekomfortním obdobím v extrémních podmínkách vypořádat.
Není to ale bez rizika. Užívání těchto léků má vedlejší účinky, včetně vaginálního krvácení, nevolnosti, změn menstruačního cyklu, závratí nebo výkyvů nálady.
„Mohou ovlivnit přirozené hormonální změny ženy, datum menstruace v následujícím měsíci, množství krve, kterou ztratí,“ popisuje dále Adnanová.
Samira Al-Saadiová proto zvažuje, zda vůbec své patnáctileté dceři dovolit tyto léky v krizové situaci brát. Dívka se stále vzpamatovává ze skutečnosti, že začala menstruovat teprve před pár měsíci, a teď navíc musí řešit, jak se s nepříjemnou záležitostí vyrovnat v přeplněné škole OSN západně od Chán Júnis. Vložky a voda jsou i tam nedostatkovým zbožím.
Právě pobyt v přeplněných táborech pro vnitřně vysídlené osoby bez dostatku čistých a bezpečných toalet a s omezeným přístupem k tekoucí vodě a soukromí, může vést k šíření infekcí. Humanitární pracovníci oslovení CNN zmiňují například hepatitidu B nebo syndrom toxického šoku.
