Článek
Izraelská vojenská ofenziva v Gaze způsobila prozatím nejsmrtelnější měsíc pro novináře. Vychází to ze statistik, které se začaly shromažďovat před více než třemi desetiletími. Dalším velkým problémem je následná cenzura a omezený přístup k informacím pro obyvatele v regionu, informuje deník The Guardian.
Od 7. října, kdy Hamás zaútočil na Izrael, zaznamenal Výbor na ochranu novinářů (CPJ) smrt 48 reportérů. Výbor označil první měsíc za nejsmrtelnější pro novináře od roku 1992. Tedy ještě před tím, než o víkendu v Gaze zemřelo dalších šest palestinských novinářů, píše ABC News.
Stoupající počet mrtvých během šesti týdnů je srovnatelný se 42 novináři zabitými na celém světě za celý rok 2022. Včetně 15 novinářů, kteří zahynuli při pokrývání ruské invaze na Ukrajinu, jež je obecně považována za velmi nebezpečný konflikt pro zpravodajská média.
Nedostatek informací pro lidi hledající pomoc
CPJ uvádí, že nejnovější statistiky novinářských obětí ve válce v Izraeli výrazně převyšuje počet 30 novinářů, kteří byli zabiti v době vrcholící občanské války v Sýrii. Tu dříve veřejnost považovala za nejsmrtelnější válečnou zónu pro novináře v posledních letech.
Nyní organizace vydala naléhavou výzvu Izraeli a jeho západním spojencům, aby reformovali předpisy používané Izraelskými obrannými silami (IDF) a zakázali použití smrtících prostředků proti akreditovaným novinářům s označením „press“.
Šerif Mansúr, koordinátor výboru pro Blízký východ a severní Afriku, uvedl, že rostoucí počet smrtelných případů v médiích v kombinaci s postupným přerušováním internetových a telefonních sítí a zpřísňující se cenzurou fakticky v Gaze způsobuje informační výpadek. To znamená nedostatek informací pro obyvatele, kteří zoufale potřebují vědět, kde získat potraviny, palivo a čistou vodu.
„Izraelská armáda odmítla převzít jakoukoli odpovědnost za zabíjení a mezinárodním mediálním organizacím vzkázala, že nemůže zaručit bezpečnost médií ani jejich zaměstnanců,“ poznamenal Mansúr.
Devadesát procent zabitých novinářů byli Palestinci, s výjimkou čtyř izraelských reportérů zabitých při útocích Hamásu a jednoho libanonského reportéra. Většina zabitých Palestinců byli nezávislí novináři a fotoreportéři. „Ti jsou nyní nejpotřebnější, ale také nejzranitelnější,“ dodal Mansúr.
Dalších devět se zranilo během pokrývání konfliktu a tři se pohřešují. Třináct novinářů zatkli v rámci tzv. izraelského „cenzurního režimu“, který vláda zavedla na základě výjimečných právních předpisů, podle nichž je poškozování „národní morálky“ nebo „národní bezpečnosti“ trestným činem.
Obvinění novinářů pokrývajících útok Hamásu
Není jasné, kolik novinářů v době své smrti o konfliktu informovalo. CPJ však vyšetřuje jednotlivé případy, aby zjistila, zda se reportéři dostali do křížové palby, když se snažili dělat svou práci.
Tato chmurná bilance přiměla výbor k obnovení výzev, které původně zazněly před vypuknutím posledních bojů. Izrael by měl reformovat svá pravidla boje tak, aby byli jasně identifikovaní novináři chráněni.
Výzva k ochranným opatřením následuje po tvrzení izraelské skupiny na ochranu médií HonestReporting, která tento měsíc uvedla, že některá mezinárodní média věděla o útoku Hamásu ze 7. října předem, přičemž se odvolávala na zveřejnění fotografií pořízených místními novináři.
Organizace HonestReporting následně obvinění stáhla, ale až poté, co úřad izraelského premiéra Benjamina Netanjahua vydal prohlášení, v němž označil novináře, kteří akci fotografovali, za spolupachatele „zločinů proti lidskosti“.
Benny Ganc, člen izraelského válečného kabinetu, prohlásil, že by s nimi měli zacházet jako s teroristy a měli by je stíhat.
Několik dní po této zprávě byl dům Jásira Kudíha, fotografa na volné noze, který poskytl agentuře Reuters snímky z útoku Hamásu, zasažen čtyřmi raketami. Kudíh zásah přežil, ale osm členů jeho rodiny zemřelo. Není jasné, zda útok provedl Izrael.
Mansúr označil tvrzení HonestReporting za „pomlouvačnou kampaň“, která ohrožuje životy palestinských novinářů. „V Gaze nepotřebujete hodiny ani génia, abyste věděli o operacích izraelské armády nebo Hamásu. Mluvíte o dvacetikilometrovém pásmu, které je široké šest kilometrů. Existuje tolik způsobů, jak mohou být novináři na místě - není třeba mít žádné interní znalosti, abyste otevřeli okno, podívali se na oblohu a zjistili, kde probíhá operace,“ míní Mansúr.
