Válka iluzí a lstí. Rusové a Ukrajinci u Chersonu sami nevědí, co je pravda

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na roztřeseném videu natočeném mobilním telefonem z okna autobusu vypadá ruské kontrolní stanoviště v ukrajinské Chersonské oblasti opuštěně. „Prázdné,“ hlásí někdo v pozadí a cestující jásají.

Je to znamení, že se Rusko z oblasti stahuje? Nebo jde o lest, která má ukrajinské vojáky vlákat do pasti?

Neví se, kdo a proč video natočil. Začalo se hojně šířit na sociálních sítích. Už jen jeho existence ale přispívala k dalším podezřelým zprávám přicházejícím z okolí strategického města Cherson.

Ruští okupanti jej obsadili hned na samém začátku války. Dodnes jde o jediné provinční hlavní město na Ukrajině, kterého se Rusko po únorové invazi zmocnilo. Co víc: Celou Chersonskou oblast označil ruský prezident Vladimir Putin na konci září za „součást Ruské federace“, spolu s dalšími třemi oblastmi Ukrajiny ji nelegálně připojil k Rusku.

Jenže když Kyjev potvrdil ofenzivu v chersonském směru a ukrajinští vojáci začali den po dni ukrajovat vzdálenost k hlavnímu městu, okupační správa nemobilizovala. Naopak – už z kraje týdne začaly prosakovat zvěsti o stažení ruských vojsk.

Ve středu večer tyto zprávy dostaly punc z oficiálních míst. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu nařídil stažení ruských vojsk z pravého břehu Dněpru. Tedy odchod z Chersonu.

Dá se tomu věřit?

Podle Ukrajinců ne. Jak prohlásil poradce ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak, ukrajinská špionáž zatím nenašla žádné známky toho, že by se Rusové skutečně stahovali. A Ukrajina se nenechá vtáhnout do pasti: „Území osvobozujeme na základě zpravodajských údajů, nikoli zinscenovaných televizních prohlášení,“ napsal Podoljak.

Ruská válka na Ukrajině není jen přehlídkou dělostřeleckého bombardování, leteckých úderů a pěchotních útoků. Je i bitvou důvtipu.

Generálové mezi sebou vedou válku, během které vysílají signály na zmatení a oklamání nepřítele. Je to souboj úskoků, kliček a neustálých snah vlákat protivníka do pasti, upozorňuje americký deník The New York Times. Právě Cherson listu posloužil jako modelová ukázka, jak mohou matoucí zprávy zamlžit reálný obraz bojů.

„Podvody jsou staré jako válka sama,“ řekl pro NYT vedoucí výzkumný pracovník norského vojenského think tanku Defense Research Establishment a odborník na ruské speciální jednotky Tor Bukkvoll.

Podle něj je praktikují všechny armády, Rusové však na vojenskou doktrínu klamání kladou zvláštní důraz.

Zprávy z bojiště říkají, že v Chersonu a jeho okolí, na západní straně široké řeky Dněpr, ruské pozice v posledních týdnech oslabovaly. Ukrajinská armáda pomocí přesných raket dodaných Západem zničila většinu mostů přes řeku a připravila tak půdu pro možnou porážku vojáků, kteří zůstali na západním břehu.

Ukrajinští velitelé i vojenští analytici, s nimiž americký list mluvil, však mají za to, že signály, které dostávají od svého protivníka, jsou manipulativní. Že nesou známky ruské psychologické válečné operace. Cílem je přimět je k překotné ofenzivě. Která by se mohla krutě nevyplatit.

Z čeho tak – v hodinách předcházejících oznámení Sergeje Šojgua, ať se vojska stáhnou – usuzovali?

Ruské vojenské a civilní vedení již nejméně měsíc provádělo kroky podporující tezi, že z Chersonu ustoupí. Stáhlo vojenskou techniku, vyzvalo civilisty, aby oblast opustili, dokonce odstranilo předměty vnímané Rusy jako kulturně významné – například kosti knížete Grigorije Potěmkina, ruského šlechtice a milence Kateřiny Veliké, který se zasazoval o připojení této oblasti k říši.

Rusové si dali tu práci a evakuovali Potěmkinovy kosti z krypty katedrály v Chersonu. Udělali tak gesto naznačující, že skutečně věří, že město brzy padne do rukou postupující ukrajinské armády. Rusko do bezpečí uklidilo i sochy dvou ruských prominentů. Ruští vojáci vyrabovali domy i obchody.

Jejich počínaní nenechalo ukrajinské jižní vojenské velení bez komentáře. Dle něj Rusové rozmístili další síly na západním břehu a chystají se na boj ve městě.

„Záměrně se nás snaží přesvědčit, že se stahují, aby Ukrajinu nalákali k předčasné ofenzívě na město,“ uvedla o víkendu ve zpravodajství ukrajinské televize Natalia Humeniuková, mluvčí jižního velení.

„Vidíme objektivní údaje, že zůstávají na místě,“ řekla Humeniuková a naznačila, že je bezprostřední ukrajinský útok nepravděpodobný, což ale může být další možný příklad vojenského klamání – tentokrát z ukrajinské strany.

Je také možné, že Ukrajinci Rusům prostě jen natolik nedůvěřují, že vidí zradu na každém rohu. Klidně by mohlo jít jen o každodenní realitu válečného zmatku a chaotický ruský ústup, nikoli ruský mistrovský tah psychologické války.

Ruská armáda, stejně jako před ní sovětská, se dlouhodobě zajímá o operace lstí a maskování. Za desetiletí si zvládla vytvořit celý repertoár triků, které se vyučují na vojenských akademiích a které vojáci uplatnili například v Afghánistánu, Čečensku, Sýrii a na Ukrajině.

Téměř každé ruské a sovětské nasazení v uplynulém půlstoletí, s výjimkou letošní invaze na Ukrajinu, začalo tím, že se vojáci nejprve objevili v civilním oblečení nebo neoznačených uniformách. V roce 1983 vyslal Sovětský svaz během občanské války v Libanonu do Sýrie vojáky převlečené za turisty. Lest se stala známou pod názvem „soudruh turista“.

Ruská pověst lstivého hráče však ve válce na Ukrajině poměrně narazila. Ukrajinci se totiž Rusy nenechávají zahanbit.

V září ukrajinská armáda zaskočila ruské síly bleskovou ofenzívou v severovýchodní Charkovské oblasti poté, co několik měsíců vypouštěla zprávy o tom, že hlavně hodlá zaútočit na jihu – u Chersonu.

„Nyní mě zaráží, jak nehezky se sami nechali ve válce na Ukrajině obelstít,“ řekl Bukkvoll o ruské armádě. „Myslím, že se cítí podvedeni, a to by byl také motiv k tomu, aby se pokusili o další vlastní lest.“

Součástí válečného umění se tak napevno stala i interpretace ruských veřejných vyjádření. Vždy je třeba předpokládat skrytý motiv.

Minulý měsíc kolaborantský gubernátor Chersonské oblasti Volodymyr Saldo oznámil plán evakuace 70 tisíc civilistů ze západního břehu řeky Dněpr s tím, že ukrajinská armáda hodlá vyhodit do povětří nedalekou přehradu Kachovka a zaplavit města a obce. Ruská televize ukazovala záběry na davy civilistů nabalených na trajekty překračující řeku.

Ukrajinští představitelé však okamžitě odmítli ruské obavy o bezpečnost obyvatel, kteří jsou v první řadě obětmi nevybíravého ruského bombardování, při němž umírají civilisté. A během několika dní ruská armáda obrátila a řekla, že ti, co se rozhodnou ve městě zůstat, budou považováni za kolaboranty. V tom poznali lest Ukrajinci, podle kterých chtěly vyhodit přehradu do povětří ruské síly.

Americká analytická skupina Institut pro studium války interpretovala Saldovo tvrzení jako připravení půdy pro operaci pod „falešnou vlajkou“, trik, při kterém by ruské síly zničily přehradu, ale zároveň by to vypadalo, že za to mohou ukrajinské síly.

Ukrajinští velitelé, kteří nedávno z frontové linie poskytli rozhovory, uvedli, že ruským veřejným prohlášením nevěnují příliš pozornosti, protože si neustále dávají pozor na možné úskoky. Místo toho staví bojové plány na zpravodajských odhadech síly ruských jednotek, které získávají díky bezpilotním letounům a od špionů.

Ukrajinská armáda veřejně představila své další kroky: postup vojsk na dostřel houfnic k ruským pontonovým mostům přes Dněpr a jejich nepřetržité ostřelování, aby důkladněji přerušila zásobovací linie, než bude riskovat pozemní útok. To spíš naznačuje vleklou bitvu než bezprostřední útok.

Souboj veřejných prohlášení velitelů a představitelů obou stran nabízí odpovědi jen těžko.

Když se ale podíváme na to, co předcházelo povelu k odchodu od Sergeje Šojgua, lze pochopit ukrajinskou nedůvěru.

Tak třeba: velitel ruských invazních sil generál Sergej Surovikin v auře sklíčenosti a zmaru minulý měsíc prohlásil, že je „situace v Chersonu napjatá, nevylučujeme obtížná rozhodnutí“. A Kirill Stremousov, nyní již zesnulý zástupce šéfa ruské okupační vlády v Chersonu, o ruské armádě prohlásil na rovinu: „S největší pravděpodobností naše síly odejdou na východní břeh v Chersonské oblasti.“

Na ukrajinské straně vyzdvihl sílu protivníka ředitel vojenské rozvědky země Kyrylo Budanov. Rusové „vytvářejí iluzi, že je vše ztraceno,“ řekl. „Ale je to právě naopak, rozmísťují nové vojenské jednotky a připravují ulice města k obraně.“

Deník NYT se telefonicky spojil s obyvatelem Chersonu jménem Ihor. Podle něj se v ulicích prohánějí ruské obrněné transportéry a na střechách hnízdí skupiny vojáků s puškami. S žádostí, aby z bezpečnostních důvodů nebylo použito jeho celé jméno, dodal, že vojáci rabují obchody s elektronikou a soukromé byty a odnášejí spotřebiče.

Ať už jsou záměry Rusů jakékoli, pořádek se podle něj rozpadá. „Je to všechno velmi drsné, velmi napjaté,“ řekl. „Je to děsivé.“