Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Společné výlety do přírody, chytání ryb a lov zvěře. Společné aktivity a vřelé snímky charakterizovaly dlouholeté přátelství ruského prezidenta Vladimira Putina a ministra obrany Sergeje Šojgua.
Muž číslo dva invaze na Ukrajinu ale za měsíce války nasbíral řadu neúspěchů, byl i jedním z důvodů vzpoury vagnerovců a v neposlední řadě se ocitl uprostřed řady korupčních skandálů, které prosákly na veřejnost. To vše znamenalo dostatek důvodů pro to, aby ruský lídr po téměř 12 letech Šojgua z ministerstva obrany stáhnul.
Po jedné z hlavních tváří ruské války se najednou slehla zem. Šojguovým jediným televizním výstupem od jeho jmenování do čela Rady bezpečnosti byl rozhovor s relativně neznámým novinářem, což je oproti pravidelným setkáním s předními propagandisty viditelný propad, jak upozornil server The Moscow Times.
Ani nový ministr obrany Andrej Bělousov už ale nezáří ve světle reflektorů tolik, jako tomu bylo v případě Šojgua. Vojenské uniformy a velkolepá prohlášení nahradil technokrat v obleku, který svá veřejná vystoupení omezil zejména na zahraniční cesty a oficiální setkávání.
Šojguův nedobrovolný odchod z obrany dopadl i na dalšího z letitých věrných, Nikolaje Patruševa, který se musel na jaře poroučet právě z vedení Rady bezpečnosti.
Profil Sergeje Šojgua
Do nejužšího okruhu „prezidentových mužů“ patří už přes dvacet let. Do nejvyšších politických pater ho ale vytáhl už Boris Jelcin.
Byť se nepochybovalo o Patruševově vlivu, konkrétní pravomoce plynoucí z funkce halí tajemství. Někteří pozorovatelé Radu bezpečnosti označují za Putinovo odkladiště nepříjemných bývalých spojenců, jiní zas myslí, že jde o orgán, který opravdu tahá za nitky v případě vedení války.
„Šojgu se přesouvá do vážené a mocenské pozice, protože je loajální a s Putinem jsou přátelé. Je to signál, že Putin naslouchá řečem a chápe, že Šojgu musel opustit ministerstvo obrany, kde ho ministerstvo a další úřady jen tolerovaly,“ napsala expertka na Rusko Dara Massicotová.
S ministrovým koncem nicméně zmizela v ústraní další z výrazných tváří války a pozornost se ještě více upnula na samotného prezidenta.
Škrtání nastalo i v nižších patrech, která dříve znamenala stabilitu. Kvůli obviněním z korupce, o kterých už dávno předtím psal například Navalného fond, začaly ruské úřady stíhat náměstka ministerstva obrany Timura Ivanova.
Sergej Šojgu a Vladimir Putin na jednání v Kremlu, 17. dubna 2023.
Konsolidace kolem Putina
Okruh Putinových spojenců prošel za poslední téměř tři roky turbulentními událostmi i nečekanými manévry.
Jedněmi z nejviditelnějších byla v úvodu zmíněná vzpoura šéfa žoldnéřské Vagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina. Dvaašedesátiletý oligarcha původem z Petrohradu se roky těšil prezidentově přízni. Coby vlastníkovi sítě restaurací a cateringové společnosti se mu přezdívalo „Putinův šéfkuchař“, proslulý byl ale právě kvůli svým žoldákům. Jeho vliv navíc díky zapojení vagnerovců do války na Ukrajině sílil.
Po neúspěšné vzpouře v červnu 2023 a záhadném úprku do Běloruska nicméně i jeho potkal podobný osud jako mnoho z těch, kteří se ruskému lídrovi postavili – zemřel při pádu letadla dva měsíce po pochodu na Moskvu.
Jinak si ale Putin upevňoval pozici, ať už drtivým vítězstvím ve zmanipulovaných volbách či potlačením jakýchkoliv nesouhlasných hlasů.
Režim je dobře známý tím, že v něm neustále probíhají mezielitní boje. Pomyslné šachové partie na jednotlivých pozicích doprovázely i předchozí Putinova prezidentská období, přesto válka na Ukrajině znamená největší otřesy.
Konflikt, který měl být pro režim rychlou akcí, trvá už téměř tři roky a nejistota mezi elitami roste. A pokud se je Putinovi nepodaří přesvědčit, že zůstává silným vůdcem s jasnou představou, kam zemi vede, může to být významné politické riziko pro jeho režim.
Co znamená potvrzení Putina ve funkci
Ruské prezidentské volby skončily podle očekávání. „Výsledky ukazují, že se Putinovi podařilo mobilizovat ruské občany a potvrdit v jejich očích, že je ve své pozici pevný,“ říká pro Seznam Zprávy politolog Thomas Graham z Yaleovy univerzity.
Nutno ale podotknout, že podle expertů zatím podobnému vývoji nic nenasvědčuje.
„Potenciálně tvoří elity pro Putina nebezpečí, ale podle toho, jak věci vypadají nyní – ne,“ řekl Seznam Zprávám Sergej Suchankin, vedoucí pracovník nadace Jamestown Foundation.
„Elita je (relativně) primárně jednotná, protože všichni jsou zločinci a pravděpodobně ponesou kolektivní odpovědnost. Zároveň neexistují absolutně žádné opoziční síly (ani domácí, ani sídlící mimo Rusko), které by se mohly postavit do čela a usilovat o skutečnou změnu,“ dodal.
Neznamená to ale, že se vše obejde bez řady menších neshod. Například co se týče domácí politiky a sociálních záležitostí, kde se vize vládnoucí strany Jednotné Rusko příliš neshodují s kabinetem kolem Putina. To se ukázalo zejména při plánování rozpočtu na další rok, kdy byly výroky politiků z vládní strany v rozporu s cíli administrativy prosadit válečné výdaje na úkor těch sociálních.
Putinův spojenec Nikolaj Patrušev, listopad 2023, tehdy byl šéfem Bezpečnostní rady.
Rozkol se projevuje i v energetických tématech, kdy probíhají třenice mezi společnostmi Rosněfť a Gazprom, které spadají pod Putinovy blízké oligarchy. A ve výsledku se liší i přístup k vedení války mezi elitami, kdy někteří zastávají tvrdší přístup k Ukrajině a jiní se vyslovují pro mírnější postup.
Samotné odvolání i dřívější spekulace kolem Šojgua dokládalo podle některých pozorovatelů stupňování neshod mezi vlivnými skupinami soupeřícími uvnitř Kremlu o moc (někdy nazývanými jako klany).
Není známo, jestli se elity přou o to, zda bylo Putinovo rozhodnutí rozpoutat válku správné. Buď se k tématu vyjadřují velmi omezeně, nebo volí rétoriku režimu, který rámuje konflikt jako nutnou obranu země.
Kdo tvoří elitu kolem Putina?
Putinův nejbližší okruh je dlouhodobě stabilitou, která se tvořila už během jeho prvního prezidentství. S mírnou nadsázkou se dá říct, že pouze tato hrstka lidí zasahuje do řízení země.
Většina politické elity má svůj původ ve vládní byrokracii v Moskvě a Petrohradu, případně se na vlivné pozice dostala prostřednictvím osobních vazeb na Putina, ať už právě v jeho rodném městě nebo bezpečnostních službách.
Pouze deset procent se dostalo k moci prostřednictvím volební politiky; dalších deset procent jsou podnikatelé, kteří vydělali své peníze nezávisle na jakémkoli spojení s Putinem, jak ukázala analýza německého think tanku George C. Marshall European Center for Security Studies.
Například technokraté (včetně premiéra Michaila Mišustina, moskevského starosty Sergeje Sobjanina a šéfky centrální banky Elviry Nabiullinové) se rozhodli válku respektovat a nijak zvlášť se k ní nevyjadřovat, což se jeví jako nejjednodušší a nejbezpečnější strategie přežití.
Jiní se pragmaticky postavili za válku a hájí její vedení (jako bývalý premiér Dmitrij Medveděv a šéf Jednotného Ruska Andrej Turčak), aby získali politickou váhu a zajistili si politickou budoucnost.
Třetí a poslední strategií je válku skutečně podpořit v její nejtvrdší a nejkrvavější podobě, zapojit se do ní a přinést Putinovi vítězství (to dělá například čečenský diktátor Ramzan Kadyrov), jak upozornila v komentáři pro Foreign Policy Tatjana Stanovaja, analytička z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír.
Elity jako klíč k pádu režimu
Pozorovatelé upozorňují, že pro významnou část ruské elity značí válka a s ní související sankce znepříjemnění života.
Konflikt už navíc nevypadá tak vzdáleně, jak se zpočátku mohlo zdát. Ukázalo se to zejména po vyhlášení mobilizace a zasetí strachu z odvedení na frontu, což vedlo i k útěku statisíců Rusů ze země.
Nejistotu a blízkost války letos posílily ukrajinské útoky hluboko na ruské území. Elitu znervózněl i ukrajinský vpád do Kurské oblasti, který by byl dříve nemyslitelný.
Zásahy do Putinovy legitimity sice zasévají pochybnosti, ale řada představitelů elity má sama krev na rukou a případný pád režimu by znamenal ohrožení i pro ně.
Jak Rusko postupuje proti kritikům režimu
„Přiznávám vinu: Nepodařilo se mi přesvědčit dost lidí o tom, jak velkým nebezpečím pro svět je současný kremelský režim,“ řekl v závěrečné řeči ruský disident Vladimir Kara-Murza. Pak ho odsoudili k 25 letům vězení.
„Můj případ je politický. Proto o sobě neuvažuji jako o někom, kdo je souzen za spáchání trestného činu. Přiznat vinu je pro mě stejné, jako když učitel přizná, že je učitel, nebo lékař, že je lékař.“ Tato slova zazněla v závěrečné řeči 41leté ruské opoziční političky Lilii Čanyševové před obvodním soudem v Ufě na východě Ruska. Žena, která stála v čele štábu Navalného protikorupčního fondu, byla odsouzena k sedmi letům a šesti měsícům vězení za vyzývání k extremismu a vytvoření extremistické organizace.
Nezbývá jim tak, než společně s prezidentem trvat na tom, že Rusko dosáhne své podoby vítězství, i když je nyní velmi těžké určit, co si pod tím ve skutečnosti Kreml představuje.
Nesouhlas a kritika vedení války, patrné právě pod taktovkou Jevgenije Prigožina, který minulý rok zemřel při pádu letadla, zmizely. V okruhu ruského lídra nejsou žádné známky jakékoli výzvy vůči jeho vedení. Většina elit drží hlavu skloněnou a pokračují ve své práci s přesvědčením, že nemohou ovlivňovat události, napsala s odvoláním na své zdroje agentura Bloomberg.
Přesto jsou elity podle některých klíčem k pádu Putinova režimu, jakákoliv opozice ze země totiž téměř vymizela a její schopnosti z exilu jsou velmi omezené.
Kreml zavedl nejtvrdší represe za poslední desetiletí, aby potrestal i jakýkoliv mírný projev nesouhlasu vězením nebo velkými pokutami. Ruská střední třída, která dříve tvořila základ opozice vůči Putinově vládě ve velkých městech, z velké části uprchla ze země.
