Vagnerovci dobývají Afriku. Pálí vodku, těží suroviny a trénují brutalitu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„I když bojují pro peníze a na smlouvu, je to výrazně patriotická skupina. Pracuje jen v situacích, kde věří, že pracuje ve prospěch ruského státu.“ Těmito slovy už v roce 2020 shrnula princip fungování Vagnerovy žoldnéřské skupiny profesorka a odbornice na Rusko a Sovětský svaz Kimberley Martenová z Kolumbijské univerzity na zasedání zahraničního výboru americké Sněmovny reprezentantů.

A od té doby se mnoho nezměnilo.

Uskupení založené ruským podnikatelem Jevgenijem Prigožinem stále významněji rozšiřuje své pole působnosti na území afrického kontinentu.

Vagnerovci se soustředí především na státy destabilizované, s nefungující infrastrukturou a bohatými zásobami nerostných surovin. Důvodů je několik – snaží se získat vliv a přístup právě k nerostnému bohatství, ekonomicky z něj těžit ve vlastní prospěch a naklonit si na svou stranu místní vlády protizápadní rétorikou.

Vagnerovci se v těchto zemích zavážou poskytnout vládě bezpečnostní asistenci a využívají skutečnosti, že tamní lídři mají pocit, že pro ně západní země neudělaly dost v otázkách bezpečnostní spolupráce, prodeje vojenského materiálu nebo protiteroristických operací, tak vysvětluje možnou motivaci pro narůstající spolupráci americký think-tank Foreign Policy Research Institute (FPRI).

Na skutečnost, že se vagnerovci snaží svůj vliv nadále posilovat v Africe, upozornili na začátku ledna i nejmenovaní vysocí představitelé USA citovaní serverem Politico.

Jejich přítomnost především v zemích Sahelu ale není novinkou. Již několik let působí například v Súdánu, Středoafrické republice, Mali, Libyi nebo Madagaskaru. O jejich přítomnosti se dále spekuluje i v Demokratické republice Kongo nebo v Burkině Faso.

Mimochodem Francie minulý týden potvrdila stažení svých vojáků právě z Burkiny Faso. Tamní armáda se rozhodla, že se země bude proti islamistickým skupinám bránit sama. Země také popřela zprávy, že by se do boje proti džihádistům zapojili vagnerovci. Podle agentury AFP k setkání zástupců Burkiny Faso se zástupci žoldnéřů nicméně došlo.

„Vagnerovci dokážou některým africkým režimům poskytnout základní bezpečnost, aby přežily,“ říká pro Seznam Zprávy politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vysvětluje, že jejich pomoc africké země upřednostňují i proto, že Prigožinova soukromá armáda na rozdíl od Západu nepožaduje na oplátku politické změny v zemi – demokratizaci, liberalizaci, dodržování základních lidských práv.

Zadarmo to ale není. „Africké státy vagnerovce vyplácejí ekonomickými a diplomatickými koncesemi, na které autoritářské země dokáží přistoupit,“ uvádí Doboš.

Podle FPRI se dá v postupu Vagnerovy skupiny v Africe vypozorovat jednotný vzorec, který spočívá ve třech fázích.

V první je vedena dezinformační nebo provládní informační válka, která zahrnuje například falešné průzkumy veřejného mínění a protidemonstrační techniky. Ve druhé si zajistí platby za své služby prostřednictvím koncesí v těžebním průmyslu (drahými kovy). Ve třetí fázi se pak vagnerovci přímo zapojí do vojenských aktivit země a ta naváže vztahy přímo s ruskou armádou za účelem výcviku, poradenství, osobní ochrany nebo řízení protipovstaleckých operací.

Zemí, se kterou jsou vagnerovci v poslední době často spojováni, je Středoafrická republika (SAR). Už v roce 2017 s nimi tamní vláda navázala bezpečnostní spolupráci, jejímž cílem byla především údajná stabilizace země. Prigožinova skupina výměnou získala přístup k zlatým a diamantovým dolům.

Podle zjištění novináře Mathieua Oliviera ze serveru Jeune Afrique tak například od roku 2018 Prigožinova skupina ovládá důl Ndassima, jehož zásoby zlata mají podle odhadu hodnotu na 2,5 miliardy dolarů. Provozovaná je tam zároveň i tavírna.

Server Politico zase uvedl, že jen v této zemi by se podle nejmenovaných amerických diplomatických kruhů mohly zisky vyšplhat na téměř miliardu dolarů. Tyto finanční prostředky by skupina pravděpodobně využila k získání nových zbraní a bojovníků, a podpořila by tak své další akce na Ukrajině. Byznysem s drahými kovy její působnost ale nekončí.

V SAR se vagnerovci dále zaměřují na obchod s cukrem, kávou nebo pálí vlastní vodku. Podle Oliviera mají v plánu obchodně proniknout i do sousedního Kamerunu.

V metropoli Bangui pak vznikl „Ruský dům“, mimo jiné kulturní centrum, kde mají děti například možnost se projet na kolotoči a dospělí chodit na lekce ruštiny nebo se účastnit promítání filmů, jak popsal novinář Roger Cohen z The New York Times, který navštívil město loni na podzim.

Místní tak mohou zhlédnout například v zemi úspěšný ruský film z roku 2021 Touriste. Server Financial Times ho popisuje jako příběh „ruských žoldnéřů a nezištných hrdinů, kteří zachraňují chudou africkou zemi“.

„Ve Středoafrické republice se podařilo zajistit hlavní město, což je to, co vagnerovci potřebují, aby měli podporu vlády. Metropoli si potřebuje udržet i samotná vláda, protože správa celé země je kvůli její rozloze nemožná. V SAR nefunguje infrastruktura a má málo obyvatel, kvůli čemuž je správa země složitá. Vagnerovci tak mají při těžbě volnou ruku,“ vysvětluje Doboš, v čem je přítomnost vagnerovců v metropoli a podpora vlády zásadní.

Prigožinovu skupinu si v roce 2021 pozvalo kvůli boji proti islamistickým skupinám a nespokojenosti s francouzskými jednotkami i Mali. Francouzům se od roku 2013, kdy přijeli malijským vládním jednotkám na pomoc, zásadní úspěch nepodařil. V zemi také v posledních letech stále více sílí protifrancouzské tendence živené právě ruskou propagandou. Přítomní vagnerovci tak za příslib pomoci (výcvik vojáků, participaci na ochraně vládních představitelů) s potlačením povstalců získali přistup k uranovým, diamantovým a zlatým dolům, uvádí americký think-tank Brookings.

Přítomni jsou i na Madagaskaru. Přístup k pro zemi klíčové těžbě chromu tam získali za to, že tehdejšímu prezidentovi Herymu Rajaonarimampianinovi pomohli ovlivnit v jeho prospěch volby. Aktivní jsou také v Súdánu, kde si Prigožinova skupina v roce 2017 zajistila lukrativní pozici pro těžbu zlata výměnou za vysoké částky plynoucí na konto tamní armády.

Kolik ruských žoldáků se v afrických zemích nachází, co přesně mají v popisu práce a jaké jsou obchodní dohody s jednotlivými státy, je nicméně těžké přesně určit. Podle experta Doboše vagnerovcům záleží na krytí vlastních obchodních zájmů.

Od začátku ruské invaze se především elitní členové skupiny působící v Africe museli přesunout na Ukrajinu. Pro kontext – aktuálně na Ukrajině bojuje kolem 20 tisíc ruských žoldáků. Podle dat britské vlády reprezentují kolem 10 procent veškerých ruských sil bojujících na Ukrajině. Před začátkem války bylo vagnerovců kolem pěti tisíc, jak uvádí britská BBC.

„Do Afriky tak sice míří větší počet jednotek pod hlavičkou vagnerovců, jedná se ale o ty hůře vycvičené nebo méně schopné. Výsledkem je, že dosahují menších cílů, co se týká například ochrany režimů. Dokážou sice nabídnout výcvik, ale spekuluje se o tom, jak moc je kvalitní,“ popisuje aktuální situaci Doboš.

Skutečná pomoc africkým zemím je podle expertů navíc minimální a většinou vede jen k dalšímu prohloubení destabilizace státu. „Vagnerovci tak v podstatě s co největší brutalitou zasahují proti komukoliv, kdo může nepodporovat vládu, a výsledkem je, že to vede k obrovské destabilizaci, k růstu násilí,“ vysvětluje dále český odborník.

Fiaskem skončilo například zapojení Prigožinovy skupiny v Mozambiku. Kolem 200 nasazených vagnerovců se z této východoafrické země stáhlo tři měsíce poté, co měli tamní vládě pomoci v boji proti islamistickým milicím. Vojenskou spolupráci předtím dohodl samotný prezident Filipe Nyusi při návštěvě Moskvy, kde podepsal energetickou a bezpečnostní dohodu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Muži, kteří operovali na severu země v oblasti Cabo Delgado, kde byla u pobřeží nalezena obrovská ložiska plynu, nicméně neobstáli. Maputo proto tehdy upřednostnilo jiné kontraktory, kteří hlídají nerostné bohatství, a to jihoafrickou soukromou armádu Dyck Advisory Group, uvedl server The Africa Report. Výrazný vojenský úspěch se zatím nekoná ani například v Mali.

„Vagnerovci obecně moc úspěšní v afrických konfliktech nejsou na to, kde všude jsou zapojení. Není to nicméně moc vidět, protože se často přímé konfrontaci s povstalci vyhýbají. Kde se do nějaké rozsáhlejší operace pustili, tam pohořeli,“ tvrdí politolog Doboš.

S příchodem vagnerovců se podle nezávislých pozorovatelů prohloubila i míra násilí na civilistech. Dlouhodobě ho monitoruje například lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Na území SAR monitoruje na základě svědectví místních případy mučení, poprav nebo bití.

V souvislosti s působením vagnerovců v dolech s vzácnými nerostnými surovinami se také často hovoří o otrocké práci a nebezpečných pracovních podmínkách. Násilí páchané v afrických zemích ze strany ruských žoldnéřů dlouhodobě odsuzuje i OSN nebo Evropská unie.

Jen v Mali připojení vagnerovců k vládním jednotkám znamenalo nárůst civilních obětí od roku 2021 o 71 procent. V případě SAR se míra násilí od roku 2018 zvýšila o 52 procent. Skupina také v zemi čím dál častěji operuje sama bez účasti vládních jednotek. V takových případech se k násilí uchyluje častěji, než pokud operuje s místními bezpečnostními složkami, uvádí tým analytiků z datového projektu zaměřeného na analýzu násilí a konfliktu ve světě ACLED.

„Některé z těchto aktivit jsou přinejmenším na první pohled oportunistické,“ řekl pro Business Insider analytik ACLED Timothy Lay. V jiném kontextu by podle něj nebyly vnímány jako akce nedisciplinované vojenské síly (nebo záměrně brutální, i když profesionální), ale jako „druh kriminálního násilí“, kdy vagnerovci rabují domy, obchody, a dokonce i doly,“ dodal.

Přes sociální sítě nebo skrze lokální média, která mohou být ovlivněná ruskou propagandou, se ale může zdát, že se vagnerovci v jednotlivých zemích přízni místních těší. Podle politologa Doboše ale může jít o promyšlenou strategii.

„Rusko dokáže poměrně efektivně mobilizovat falešné demonstrace všude po kontinentu, kdy zaplatí pár lidí, aby chodili s ruskou vlajkou. Pak zaplatí pár novinářů, aby o tom poreferovali a natočili videa, aby to vypadalo, že je na místě víc lidí,“ vysvětluje.

Odpor proti vagnerovcům, který v zemích také existuje, tak často není tak hlasitý a v tendenčních médiích se mu nedostává prostoru.