V USA si vzala život další nadějná sportovkyně, vzorec se opakuje

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Arlana Millerová navštěvovala první ročník Southern University v Louisianě. Původem byla z Texasu, na vysoké škole studovala obor zemědělství a působila v univerzitním cheerleadingovém týmu.

Na první pohled mohla působit jako spokojená devatenáctiletá žena – minulou středu ale na instagram napsala příspěvek o tom, v jak mizerném stavu je její duševní zdraví a zprávu pojala jako dopis na rozloučenou. Pak spáchala sebevraždu.

„Nechť mi tento den přinese pokoj a klid. Bojovala jsem s tímto nutkáním už od raného dospívání… Bojovala jsem za tento život, jak jsem mohla. Jsem vděčná všem, kteří do něj vstoupili, a mohu si jen představovat, jak se tohle dozvíte. Byla jsem obklopená lidmi, kteří si možná upřímně mysleli, že jsem ok, ale v pořádku jsem nebyla už nějakou dobu,“ napsala mimo jiné Arlana v příspěvku.

„Za svůj život jsem napsala tolik dopisů na rozloučenou, nakonec jsem ale dosáhla svého konce,“ uvedla studentka. V příspěvku, který mezitím ze sociální sítě zmizel, mladá žena zmínila své zdravotní problémy i to, že se jí nedařilo ve škole. Poděkovala v něm své matce a zároveň se omluvila svým blízkým.

Trenér cheerleadingu na Southern University Floyd Sias na Millerovou vzpomínal jako na pevnou součást univerzitního týmu: „Arlana náš tým během krátké doby ovlivnila. Byla svému sportu extrémně oddaná, šlo o neskutečného dříče a vřelou a sympatickou mladou ženu. Bude nám chybět.“

Sebevražda Arlany Millerové otřásla nejen jejím okolím, ale i celými Spojenými státy. Nejde totiž o ojedinělý případ – za posledních pár měsíců si v USA život vzalo více lidí z prostředí univerzitního sportu. A americká veřejnost v těchto úmrtích začíná vidět opakující se vzorce.

Od začátku března se do amerických médií dostaly případy dalších tří mladých žen-atletek, které ukončily svůj život. Katie Meyerová, Sarah Shulzeová i Lauren Bernettová platily ve svých týmech za hvězdy – zdálo se, že před sebou mají zářnou budoucnost, na hřištích i stadionech byly neporazitelné. Mimo ně ale bojovaly s psychickými problémy.

Rodiny zemřelých žen se ve svých vyjádřeních shodovaly v jedné věci. Na mladé studenty, kteří zároveň dělají sport na vysoké úrovni, je toho příliš. Trpí úzkostmi a neustálou potřebou být perfektní, jak uvedla matka dvaadvacetileté Katie Meyerové.

S tím ostatně souhlasí podle americké zpravodajské stanice NBC News i odborníci. Pocit, že je toho na ně moc, není mezi studenty-atlety neobvyklý. Sami na sebe přitom vyvíjejí obrovský tlak, aby podávali ty nejlepší výkony. Což je něco, co je může ve sportu pohánět k lepším výsledkům, zároveň ale taková vlastnost může vést k nerealistickým očekáváním od sebe samých.

„Perfekcionismus se může v případě studentů-atletů pojit se zvláštní houževnatostí,“ uvedl sportovní psycholog Tommy Fritze ze zdravotního a poradenského centra při Univerzitě v Denveru. „Nároky jsou vysoké a když se je snaží dokonale naplnit nebo podávat perfektní výkony ve všech oblastech, může jít o skutečně problematický postup,“ podotkl Fritze.

Podle statistik Národní vysokoškolské atletické asociace (NCAA) je sebevražednost mezi sportovci – tedy podle studie z let 2009 až 2014 – nižší než v obecné americké populaci.

Odborníci nicméně upozorňují, že přes mnoho benefitů, které sport duševnímu zdraví přináší, s ním souvisí také mnoho rizik. Současná série sebevražd v prostředí univerzitního sportu může na komunitu navíc působit traumaticky, doplnila podle listu The Boston Globe sportovní a klinická psycholožka Julie Amatoová.

Americká organizace The American College of Sports Medicine došla v rámci svého výzkumu k tomu, že „atleti nejsou ‚nějakým způsobem‘ imunní či odolnější vůči depresím“. A že čelí unikátním rizikovým faktorům: zraněním, nedobrovolnému ukončení kariéry, požadavkům na výkon i možnému přetrénování. I kvůli tomu jim pak častěji než jiným hrozí, že budou trpět depresemi.

Většímu riziku čelí podle citovaného výzkumu zejména sportovkyně.

Spojení nízkého věku a sportu vytváří zvláštní koktejl uzavřenosti a impulzivity. „V tomto věku jste tak trochu na křižovatce. Děti si nejsou vědomy svých možností – a pokud je nevidí, vezmou si život velice rychle. Pokud neexistuje cesta ven, (sebevražda) je pro ně možností. Neuvědomují si příliš ani to, jak konečná ta možnost je. Děti jsou navíc velice impulzivní, čelí tedy většímu riziku spáchání sebevraždy,“ vysvětlil dětský psychiatr Tim Wilens z Massachusetts.

Psycholožka Julie Amatoová zároveň doplnila, že atleti jsou často vnímaní jako „jiní, silnější, schopnější“ jedinci.

„Ti, kteří si nestěžují, nefňukají, jsou tvrdí a prosadí se. Jedním z problémů sportovní kultury je, že odhalení vlastní zranitelnosti je vnímáno jako slabost,“ dodala podle The Boston Globe.

S tím nakonec rezonuje i případ lakrosové hráčky Morgan Rodgersové, která působila v týmu Dukeovy univerzity. V roce 2019 se zotavovala ze zranění a v červenci téhož roku spáchala sebevraždu.

„Vždy říkáme, že nejsilnější lidé zakrývají svou bolest úsměvem – a Morgan se vždycky usmívala,“ řekla Meaghan Birnieová o své zesnulé kamarádce.

Na její památku pomohla založit nadaci Morgan’s Message. „Vybízí nás to k povzbuzení ostatních, aby zkontrolovali své nejsilnější přátele. Někdy jsou to ti, kteří to potřebují nejvíce,“ dodala Američanka.