Článek
Škodlivé částice vdechnuté těhotnými ženami se skrze krev dostávají do teprve vznikajících orgánů jejich dosud nenarozených potomků. Definitivně to prokázala čerstvě publikovaná studie vycházející z analýzy plodů z Belgie a Skotska. Autoři mluví o „přelomovém“ a „velmi znepokojivém“ zjištění.
Vědci zkoumali tkáň z téměř stovky plodů ve fázi prvního až druhého trimestru. Ty pocházely z dobrovolně ukončených a normálně probíhajících těhotenství. Součástí nebyly plody matek, které uvedly, že kouří, nebo v minulosti kouřily.
Hlavním výsledkem je potvrzení dlouho tušeného problému. „Našli jsme důkaz o přítomnosti částic černého uhlíku v pupečníkové krvi a potvrdili jsme, že se tyto částice mohou přenášet přes placentu do oběhového systému plodu,“ pojmenovali ho autoři.
Černý uhlík vědci našli přímo ve vznikajících játrech, plicích a mozcích nenarozených dětí. Vypozorovali také „silnou korelaci“ mezi množstvím částic u matky a plodu i koncentrací černého uhlíku v ovzduší v místě pobytu během těhotenství.
Kde všude potkáváme toxiny?
Chemické znečištění se podceňuje. Běžný Evropan má kolem sebe tisíce chemických látek, jejichž působení není dobře prozkoumané, řekla Seznam Zprávám environmentální chemička Jana Klánová.
Na to, že nečistoty z ovzduší se skrze těla matek dostávají k novorozencům a způsobují jim různé zdravotní potíže, upozornila už dřív řada korelačních studií. Dosud ale nikdo nepřinesl přímý důkaz.
Zmiňované starší studie podle environmentální chemičky Jany Klánové vysledovaly asociace mezi jednotlivými zdravotními problémy a znečištěním většinou na základě testů krve matek. „Těhotným matkám se odebere krev a moč a zjistí se, jaké v ní jsou škodliviny. Když se pak u některých dětí projeví problémy, zjišťuje se, jestli to koreluje s vysokými expozicemi škodlivých látek u matek,“ popsala zjednodušeně proces odbornice z centra RECETOX.
Klánová s autory souhlasí v tvrzení, že studie pro obor znamená průlom. „Jde hlavně o to, že autoři měli k dispozici tkáně samotných plodů. Oni se mohli podívat přímo do mozku, do jater a do dalších orgánů a opravdu tam ty částice našli,“ vysvětlila vědkyně.
Už dříve vědci částice podle Klánové našli také v placentách matek, což byl ale pořád nepřímý důkaz. Práci se vzorky z krve nebo tkání nenarozených dětí podle ní komplikovala etická otázka.
Co je černý uhlík?
Černý uhlík vzniká při spalování fosilních paliv a patří mezi velmi malé atmosférické částice, menší než PM 2,5 (tedy 2,5 mikrometrů). Ty podle Klánové kvůli svým titěrným rozměrům nezůstávají na sliznici, ale pronikají hluboko do plic. „Mohou se zachytit na plicním epitelu a zůstat tam. Když je na nich navázaná nějaká chemická látka, má dost času se rozpustit,“ uvedla profesorka environmentální chemie.
Studie podle odbornice zmiňuje zejména částice menší než PM 1. „To znamená, že jsou úplně malinké, což jim umožňuje penetrovat přes cévy,“ uvedla Klánová. „V plicích se tedy dostanou do krve a pak odtečou do krevního oběhu a dostávají se do tkání,“ dodala.
Vliv takových částic je podle vedoucí odborného ústavu Masarykovy univerzity dvojího druhu – mechanický a chemický.
Mechanický aspekt vědkyně přirovnala k „zaprášení“ plic částicemi, což může vyvolat například zánět, astma a podobné problémy. „Pak je tu ale další problém, který souvisí s tím, co je na ty částice navázané,“ upozornila Klánová.
Černý uhlík je podle ní v čisté formě de facto saze, která není sama o sobě toxická, škodliviny se na ni ale často lepí. „Uhlí je v podstatě sorpční materiál, má tedy schopnost navázat všechno možné, proto se ostatně podává lidem s průjmem. Stejně funguje i atmosférický uhlík – naváže na sebe kdeco, včetně těkavých látek. A ty mají další efekty,“ vysvětlila vědkyně.
Následky se mohou objevit hned i za mnoho let
Právě v prenatálním vývoji, kdy se buňky rychle dělí, je člověk navíc vůči těmto látkám (stejně jako všem ostatním stresorům) nejcitlivější.
„O tom ten článek celý je, a proto autoři studie bijí na poplach. Látky s potenciálem negativního působení se dostávají do těla už ve velmi raných stadiích těhotenství,“ řekla Klánová.
Dopad se podle ní může projevit ještě v těhotenství například předčasným porodem, nižší porodní váhou dítěte či vývojovou poruchou. „Epidemiologické studie však ukazují, že se to s dětmi může táhnout. Spousta vývojových problémů se může projevit v mladším školním věku, nebo v pubertě,“ uvedla odbornice s tím, že mezi typické následky v pozdějším věku patří například narušení hormonální rovnováhy.
O tom, jestli se zdravotní problémy dostaví, či nikoliv, podle Klánové nerozhoduje jen množství samotných škodlivin. „Děti, které mají dobrý genetický základ, mají zdravou matku, která není ve stresu a neměla žádné infekce či jiné problémy, mají větší šanci, že se s působením látek vyrovnají,“ řekla vědkyně.
