Vozí zboží z Mexika a říká: Sousedi Ameriku oškubávají

/Od zvláštního zpravodaje v USA/

Z banky je vidět na přilehlou dálnici, která vede až do San Antonia. Čtyřproudová silnice je plná aut, přesto nejsou v tlumeném, klimatizovaném prostoru tohoto honosného finančního domu slyšet.

Naopak stěny „prorazí“ troubení lokomotivy. Projíždí po jednokolejce přímo vedle budovy, za sebou táhne stovku vagonů naložených kdečím: stavebním materiálem, pohonnými hmotami, dobytkem.

Vítejte ve čtvrtmilionovém pohraničním městě Laredo, největším celním přístavu pro západní hemisféru. Přes nedaleký most Mezinárodního obchodu, spojující USA s Mexikem, konkrétně města Laredo a Nuevo Laredo, denně projede na 20 tisíc kamionů. Přes most Kolumbie další tisíce osobních vozů a po železnici zdánlivě nekonečné vlakové soupravy.

Město stejně jako celý region jižního Texasu je jednoduše s Mexikem provázán a na vzájemném obchodu staví svou prosperitu.

Nejinak tomu je i v případě farmáře Alonza Péreze, který kultivuje skot a do banky si dnes ráno přišel vyřídit některé své finanční záležitosti.

„Prezident to sice zatím zastavil, ale…“ říká mi muž v tradičním širokém klobouku. Na sobě má tričko s nápisem „Víra, rodina, svoboda“, který je doplněný obrázkem zbraně.

Obává se, že Donald Trump nakonec k vyššímu clu přistoupí (viz infobox), což se odrazí na vyšší ceně například krmiva a Pérezův byznys by tak utrpěl. Vzrostly by mu náklady, jež by byl nucen započítat do ceny za daný skot.

Pérez souzní s celou řadou ekonomických expertů, kteří v tomto dynamickém městě s převládající mexickou kulturou (95 procent obyvatel má být mexického původu) žijí a pracují.

„Cla na mexický dovoz představují významnou hrozbu pro severoamerický obchodní ekosystém, kde jen bilaterální obchod mezi Mexikem a USA dosáhl v roce 2023 historické úrovně přesahující 800 miliard dolarů. Zamysleme se nad tím. To je obrovské číslo,“ říká pro Seznam Zprávy Daniel Covarrubias, ředitel Texaského centra pro hospodářský a podnikatelský rozvoj na hranicích.

„Toto celní opatření by mohlo vyvolat nákladnou obchodní válku s negativními dopady na obě ekonomiky, zejména s ohledem na provázanost dodavatelských řetězců mezi Mexikem a Spojenými státy,“ dodává.

Jeho organizace sídlí stranou ruchu města na úplném kraji Lareda, odkud opuštěnou krajinou, kde nestojí žádné obchody ani benzinové pumpy, vede desítky a desítky mil dlouhá silnice. Řidiči se naskýtá jen pohled na kaktusy, stromy mesquite a sloupy telegrafního vedení.

V dáli se rýsuje bariéra, která odděluje Spojené státy od Mexika. Staví ji samotný stát Texas. Toto pohraničí se přitom musí vyrovnat s dalším citelným zásahem Donalda Trumpa – se zátahy na nelegální imigranty.

„Jsme teď tak trochu v oku Trumpova hurikánu. Imigrace a cla. To vše se nás dotýká,“ podotkne farmář Pérez, který svůj ranč převzal po svém otci a dědovi. Netají se tím, že pokud by o své zaměstnance přišel, musel by zřejmě najmout dražší pracovní sílu, což by opět jeho podnikání poškodilo.

Trumpovo tvrdé jednání ale řada lidí podél hranice schvaluje. Jednoho brzkého večera se dávám do řeči s řidičem kamionu, který čeká na náklad ovoce a zeleniny – společně s auty a elektronikou jedné z nejvíce z Mexika dovážených komodit.

„Bylo načase, aby se do toho někdo opřel. Mexiko nás oškubává už dlouho. Trump na ně chce vlastně uvalit daně. Vždyť když k nám teď například dovážejí deky, my Američané z toho nic nemáme, protože cla jsou minimální,“ zlobí se muž, který se představuje jako Chris Travis.

Rychle přejde k dalšímu důvodu, který podle něj Trumpa přiměl k eskalaci celní politiky – nelegální imigraci. „Mexiko dlouho na své straně hranice nic nedělalo a teď slibuje tisíce gardistů. Ono to tedy jde, musíte jenom přitlačit, což Trump přesně dělá,“ pokračuje Chris s vášní v hlase.

Tvrdí, že ho firma pro náklad do Lareda začala posílat kvůli tomu, že jeden z řidičů „nemá v pořádku papíry“ a bál se na hranici objevit. „A tihle lidi nám berou práci,“ dodává řidič nákladního vozu. Za ním se už stačily srovnat desítky dalších kamionů.

Jeden z nich poveze i krmivo pro krávy a býky farmáře Péreze. Jeho postoj k imigraci je mnohem tolerantnější. Kvituje například bariéru, kterou stát Texas před lety začal na hranici stavět. „To s nelegálními přechody dost pomohlo,“ míní.

Při cestě podél hranice je ale snadné objevit zcela nechráněná místa. Dělníci tam musejí zhruba desetimetrové na sebe úzce přiléhající ocelové trámy, které mají mezi sebou jen nepatrnou mezeru, teprve zasadit do země. Například u městečka Roma bariéra končí, aby se o pár desítek kilometrů dál trámy opět objevily.

V místech, kde zábrana není, lidé živě diskutují o tom, kdy a hlavně kudy povede. Pokud totiž má vést přes soukromý pozemek, což je v tomto kraji běžným jevem, stát Texas takovému majiteli nabízí vykoupení pozemku.

O něčem takovém uvažuje Claudia Garcíaová, která žije jen pár mil za městem Rio Grande City. Od Texasu dostala dopis, kde jí úřady nabízejí odkoupení její parcely právě za účelem stavby bariéry.

„Nevím, jestli to přijmu. Žiju tady celý život a s imigranty jsem nikdy neměla žádný problém. Horší jsou spíš moji sousedé tamhle u řeky. Ti se snaží skupovat zdejší pozemky, aby na tom všem vydělali. Jsou dost agresivní,“ říká mi Claudia, která pracuje ve městě Weslaco jako zdravotní sestra. Denně musí dojíždět téměř 100 kilometrů.

„Asi bude lepší se tam přestěhovat,“ zamyslí se. Zaposlouchá se přitom do zpěvu desítek ptáků, kteří se usadili v korunách stromů na její zahradě. Údolí Rio Grande je považováno za jejich útočiště, má tu žít na 500 druhů. „Nádhera, že? Dávají mi tady ve stínu zahrady zapomenout na všechno to napětí kolem.“