V Mariupolu je možná až 50 tisíc mrtvých

Počet obětí v jihoukrajinském Mariupolu je alarmující. Poradce ukrajinského starosty Petr Andrušenko odhadl, že během bojů, které se ve městě odehrávaly přes dva měsíce, zemřelo asi 22 tisíc Ukrajinců. Osoba, která má v oblasti na starosti koordinaci pohřbívání a mluvila pod podmínkou anonymity, však uvedla, že se domnívá, že celkový počet obětí se blíží 50 tisícům, píše The Guardian.

Mnoho z nich bylo pohřbeno ve spěchu anebo vůbec. Z toho důvodu vznikla zvláštní skupina na sociální síti Telegram, kterou hojně používají Ukrajinci za účelem komunikace a sdílení rozličných zpráv. Skupina, která má již přes 26 tisíc členů, má jediný cíl: zajistit řádný pohřeb tisícům lidí, kteří zemřeli během ruského útoku na město Mariupol. Často se však jedná nejprve o nalezení ostatků obětí.

Julia, která opustila Mariupol již před několika lety, uvedla, že se díky své bývalé spolužačce dozvěděla na Telegramu, že její otec zemřel ve svém bytě na konci března. Jeho soused ho prý zabalil do deky a položil ven k domu.

„Nepohřbil ho, jelikož to nebylo bezpečné. Snad nějaké záchranné složky později vzaly jeho tělo. Viděla jsem i videa, na nichž psi ožírají mrtvoly. Bojím se jen o tom přemýšlet,“ uvedla Julia. Podle nově nastoleného vedení města se tělo Juliina otce stále nenašlo. Sama doufá, že se bude moci do města vydat co nejdříve, aby mohla po ostatcích pátrat.

Lidé, kteří hledají ostatky či hroby svých blízkých, používají rozličné způsoby. Někteří tráví dny listováním ve skupinách na sociálních sítích, kde ostatní zveřejňují fotografie a videa označených hrobů a také fotografie ručně psaných seznamů mrtvých, příležitostně s místy pohřbu, napsaných neznámými autory.

Někteří nacházejí zmínky o svých zesnulých příbuzných na dalších sociálních sítích, jako je např. Twitter. Jedním z nich je Serhij Perebyjnis, který se o smrti své rodiny dozvěděl tak, že poznal svou zesnulou ženu a dvě děti na fotografii na Twitteru. Jejich evakuační vozidlo z města Irpin bylo zasaženo ruskými střelami. Perebyjnis také s pomocí fotografie lokalizoval jejich těla a mohl později svou rodinu řádně pohřbít.

Hledání přirozeně neprobíhá pouze v přístavním městě Mariupol, ale na mnoha místech Ukrajiny. V městečku Buča, které čelilo masakru ze strany ruské armády, sbírá tým lékařů od místních, kteří postrádají své blízké, vzorky DNA, které jsou následně porovnány se vzorky z márnic.

Po týdnech exhumací je v márnici v Buče stále více než 200 těl, která nebyla identifikována. Někteří byli pohřbeni bez dokumentů a čekají, až je někdo pozná, ale mnohá těla jsou příliš znetvořena, aby je bylo možné od pohledu identifikovat, píše The Guardian.

V Mariupolu, jenž čelil ruskému obléhání přes dva měsíce, však stále zůstávají těla uvězněná pod sutinami nebo v bytech nebo pohřbená v provizorních či hromadných hrobech – řada z nich se zdá být špatně označena nebo dokonce není označena vůbec. Těla byla také často ponechána na ulicích, kde podlehla rozkladu, jelikož přes silné a nepřetržité ruské ostřelování nebylo možné mrtvé přesunout či pohřbít.

Členové zmíněné telegramové skupiny vytvořili seznam čítající již přes 1 200 lidí, který uvádí u zemřelých příčinu smrti a většinou také místo pohřbu. Uváděné příčiny smrti evokují hrůzy, jimiž si museli obyvatelé obklíčeného města projít: zemřel hladem, zemřel pro nedostatek léků a zdravotní péče, zemřel v bombardovaném bytě, zasažen střelou na cestě pro vodu, umrzl atd.

Vzhledem k tomu, že neustálé ruské bombardování téměř znemožňovalo pohyb, dvory mezi obytnými bloky se začaly plnit provizorními hroby, které obyvatelé vykopali během ostřelování. Některé cedule na hrobech jsou ručně vyrobené, jiné lidem předala záchranná služba, která je vzala z místního pohřebního ústavu.

V mnoha případech však nebylo možné zřídit ani provizorní hrob. Jedna z fotografií ve skupině na Telegramu ukazuje dveře bytu, na nichž je barvou načmáráno jméno zemřelého a datum úmrtí, pravděpodobně napsané sousedem, který chtěl zanechat záznam pro toho, kdo by později tělo našel.

Od dubna, kdy Rusko ohlásilo ve městě vítězství, se Mariupol dostal pod kontrolu tzv. samozvané Doněcké republiky, což je ruská zástupná autorita vytvořená v roce 2014 pro dohled nad okupovanou východní Doněckou oblastí.

Nové vedení města tvrdí, že pohřbívání a identifikace zesnulých je v procesu a že každé tělo bude pohřbeno odděleně humánním způsobem. Na Telegramu se však množí příspěvky lidí, které ukazují, že proces se zdá být plný problémů.

Vedení oblasti uvádí, že příbuzní mohou poskytnout vzorky DNA k identifikaci, což teoreticky naznačuje, že jsou odebírány vzorky z těl. Osoba koordinující pohřby však uvedla, že o takové praxi nebo databázi neslyšela.

Satelitní snímky společnosti Maxar, jež byly pořízeny poté, co Rusko získalo nad oblastí kontrolu, ukazují masové hroby, které ruská armáda vykopala na okraji města. Hroby jsou očíslovány, což naznačuje spojitost s databází zemřelých, kterou okupanti údajně vytvářejí. Ukrajinská strana však obvinila Rusko, že používá masové hroby k zakrytí svých válečných zločinů.

Místní a někteří novináři také vyjadřují pochybnosti. Korespondentka britského Guardianu Isobel Koshiwová na Twitteru napsala: „Tisíce mrtvých leží všude po městě, na ulicích, v bytech, pod troskami. Nezdá se, že by ruské zástupné vedoucí orgány sbíraly vzorky DNA. Je možné, že se nikdy nedozvíme pravdu o tom, co se stalo v Mariupolu.“

Videa zveřejněná oficiálními televizními kanály samozvané Doněcké republiky ukazují záchranáře, jak vykopávají těla z provizorních hrobů a vytahují těla z trosek. Podle jejich vyjádření jsou v procesu obcházení města s cílem pohřbít nebo znovu pohřbít všechna těla. Ta jsou odvážena do jediné dosud funkční márnice ve městě, márnice Metro, kde jsou ohledána a zaregistrována, pokud je to možné. Fotografie z márnice ukazují navršené hromady těl. Lidé na Telegramu varují před nesnesitelným zápachem.

„Je to tak: stojíte na dvoře ve frontě na úmrtní list a vedle vás jsou jen velké hromady těl,“ uvedla Daria, která opustila Mariupol na konci března, avšak vrátila se v květnu na dva týdny, aby na žádost příbuzných pohřbila blízkého přítele.

Pokud nejsou těla do dvou týdnů vyžádána či identifikována, vedení města je nechá pohřbít v očíslovaných hrobech.