Ukrajina bude cítit zradu, varuje Lipavský

/Od zvláštního zpravodaje ve Vilniusu/

Největší otázkou zahájeného summitu NATO ve Vilniusu je otázka cesty Ukrajiny do Severoatlantické aliance. I v Kyjevě jsou si vědomi toho, že před skončením ruské války je přistoupení země k organizaci nereálné. Všichni členové jsou totiž povinni bránit napadenou zemi.

Kyjev ale s podporou některých členů, jako jsou Británie, Polsko nebo pobaltské státy, usiluje o příslib urychlení procesu po konci války. Ani toho by se ale nemusel dočkat kvůli zdrženlivosti například USA nebo Německa.

„Pokud jednoho dne Ukrajina bude v Severoatlantické alianci, tak to přinese do Evropy mír,“ řekl ve Vilniusu v rozhovoru pro Seznam Zprávy český ministr zahraničí Jan Lipavský z Pirátů s tím, že Rusko si netroufne na Alianci zaútočit.

„Dveře jsou otevřené, řekli nám, ale neukázali nám, kde ty dveře najít a jak se dostat dovnitř. A my jsme připravení,“ řekl před summitem NATO ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov. V pondělí ukrajinský ministr zahraničí Kuleba napsal, že se po intenzivním jednání povedlo odstranění podmínky Akčního plánu členství, což má cestu Ukrajiny do NATO zkrátit a apeloval na pozvání Ukrajiny do Aliance. Kyjev se před summitem netajil velkými očekáváními. Co se stane, když se taková očekávání nenaplní?

Rozhovor vedeme v momentě, kdy politická jednání ohledně finální deklarace ze summitu ještě nejsou uzavřena a jednání stále probíhají a dá se očekávat, že ještě nějaký čas během summitu, jenž začíná zhruba za hodinu (summit začal v úterý ve 13 hodin, pozn. red.), pokračovat budou. Těžko tedy odhadovat, jaká bude ukrajinská reakce, pokud zatím nevíme, k čemu summit dojde.

Pozice Česka je jako vždy konstruktivní. My zastáváme postoj, aby Aliance dokázala otevřít dveře pro Ukrajinu, aby dokázala i nasměrovat Ukrajinu k těm dveřím. To vše se musí dít za podmínek, které platí pro členství v Alianci.

Není neobvyklé, že se ty závěry summitu ladí až do posledního okamžiku, protože většinou se už stvrzují předem domluvené závěry. Neznamená to, že panuje v Alianci nesoulad?

Není to poprvé, na druhou stranu Putin rozpoutal v Evropě brutální válku, která je neobvyklá, takže to přináší zpět tradiční geopolitiku, kdy do posledních momentů záleží i na lídrech a jejich stanovisku.

Summit má ale velmi pozitivní vliv na Alianci a její jednotu. Přivítal jsem prohlášení tureckého prezidenta, že pošle k ratifikaci smlouvy o přistoupení Švédska. Stejně tak jsme zaznamenali jiné posuny. Je to opravdu moment, kdy Aliance má a musí ukázat svoji sílu a jednotu, protože v opačném případě by to vrhlo špatné světlo na naši schopnost odstrašit nepřátele, v tomto případě odstrašit Rusko.

Říkáte, že se tradiční geopolitika vrací. Roste taky význam politických signálů, což se odráží i v tom, že se v závěrech ladí každé slovíčko…

To je práce vyjednavačů ladit každé slovíčko. Politický svět a jeho realita budou s tím textem pracovat, budeme se k němu vracet a naplňovat ho. Proto opravdu záleží na každém slovíčku, není to pouze kus papíru.

Teď jsme v situaci, kdy není prostor váhat a musíme si uvědomit, že Rusko NATO respektuje, Rusko se Aliance vnitřně obává, i když nemá důvod. Rusko se chová způsobem, že nezaútočí na státy NATO, a to je naše velká síla. Pokud jednoho dne Ukrajina bude v Severoatlantické alianci, tak to přinese do Evropy mír.

Mluvíme sice ještě před samotným začátkem jednání lídrů, ale prezident Petr Pavel dnes na veřejném fóru NATO řekl, že Ukrajina potřebuje nějaké ujištění a povzbuzení, aby viděla „světlo na konci tunelu“ a aby měla motivaci a cítila, že do „rodiny NATO“ bude jednou patřit. Myslíte si, že tenhle summit jí takové povzbuzení dokáže poskytnout? S trochou předjímání…

Od druhé světové války neobětoval žádný jiný národ pro euroatlantické hodnoty víc než národ ukrajinský. Oni již 500 dnů bojují na život a na smrt, aby se ubránili proti ruskému nájezdu, aby ubránili hodnoty demokracie a svobody, aby ubránili ukrajinskou svrchovanost.

Rozumím tomu, že prezident Zelenskyj potřebuje i Ukrajincům, kteří jsou unaveni válkou, dát jasný cíl a jasnou vizi toho, že boj za nezávislost a svobodu má smysl a že boj za nezávislost a svobodu umožní Ukrajině se svobodně rozhodnout, zda chce být součástí Evropské unie a NATO. Ukrajinci si to už dokonce vepsali do ústavy a dnes za to musí doslova bojovat v zákopech.

Bylo by hrubou chybou, kdyby Západ jako celek, kdyby Evropská unie a NATO, Ukrajinu odmítly a nedokázaly jí nabídnout tuhle perspektivu. Neříkám, že ji musíme přijmout hned, což ani není technicky možné. Ukrajina musí splnit všechny podmínky, musí si to odpracovat, v případě Evropské unie musí provést všechny reformy právního státu a boje proti korupci. V případě NATO víme, že to nebude dříve, než skončí na Ukrajině válka.

Pokud bychom ovšem Ukrajinu odmítli a zavřeli jí dveře, může se opakovat hrubá chyba, kterou jsme v evropských dějinách mnohokrát viděli, a ukrajinský národ se potom bude cítit zrazen Západem. To by přineslo zásadní rizika pro bezpečnost Evropy.

Zmínil jste jako podmínku možného vstupu Ukrajiny do NATO konec války, mluvilo se ale o vícero věcech – příměří, klidu zbraní apod. Nejsou takové podmínky pobídkou pro Rusko a ruskou propagandu, aby v té válce dál pokračovaly?

Motivy Vladimira Putina, proč šel do války proti Ukrajině, se opírají pravděpodobně o jeho zcela chybné vidění světa optikou sovětského impéria. My neznáme realitu vnitřní dynamiky ruského vedení. Vidíme šílenosti jako Prigožina a hádky mezi různými vojenskými skupinami a generály. Vidíme také celou sadu propagandistů, kteří libovolnou věc dokáží překroutit tak, aby to odpovídalo tomu ruskému narativu.

Pro nás je ale důležité, že Rusko a jeho imperiální ambice přes noc nezmizí a neodejdou s Vladimirem Putinem. Nevíme, jestli Vladimir Putin zůstane u moci, nebo jestli bude někdy vystřídán. Každopádně víme, že Rusko bude pro Česko a pro Evropu představovat další desítky let bezpečnostní riziko a stejně tak pro Ukrajinu, stejně tak pro Pobaltí, stejně tak pro Polsko a celou řadu dalších zemí.

Podle toho se musíme zařídit a podle toho musíme pracovat na bezpečnosti v Evropě a bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu.

Vojensky vyhrát, vytlačit nepřítele ze svého území, obnovit územní celistvost Ukrajiny v hranicích z roku 1991, to jsou zásadní věci k tomu, aby Rusko už nemohlo vytvářet další šedá území, „pseudorepubliky“, a aby se Rusko vrátilo k principu, že hranice platí. To přinese ve svém důsledku do Evropy klid a jednoho dne se možná dočkáme i demokratického Ruska – na to bych ale nyní nespoléhal.

Jakou roli hrála nedávná cesta ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského do Bulharska, do Česka, Slovenska a do Turecka? Konala se těsně před summitem.

Nemyslím, že cesta samotná měla přímý vztah k dynamice vyjednávání v Severoatlantické alianci. Česká pozice se nijak neproměnila, protože je dlouhodobě pevná.

V Turecku jsme byli svědky opravdu až dojemných scén, kdy Zelenskyj vládním speciálem zpátky přivezl zpátky vojáky zajaté v Azovstalu. Jsme velice rádi, že jsme mohli prezidentu Zelenskému český letoun na tu cestu zapůjčit. Je pro nás čest, že náš vládní speciál mohl pana prezidenta Zelenského svézt do čtyř zemí a zpátky i s pasažéry navíc.

Zmínil jste, že je teď NATO semknuté, ale dynamika tam jde znát. Zatímco pobaltské státy a Polsko razily politiku pozvání Ukrajiny do Aliance, západní státy – Německo a USA takovou aktivitu brzdí a oddalují. Jaká je tam atmosféra?

Nechci komentovat vnitřní dynamiku jednání v Severoatlantické alianci. To jsou všechno nepotvrzené informace, které vycházejí z různých útržků, z vnitřních jednání. V každém momentě se ta situace trochu proměňuje. Jednání se navíc vede v utajovaném režimu. Klíčový bude výsledek.

V pondělí nastal přelom v postoji tureckého prezidenta k přihlášce Švédska. Zbývá tedy Maďarsko. Čím hraje Viktor Orbán?

My opakovaně vyzýváme Maďarsko, aby na tom také zapracovali. Myslím si, že Švédsko bude velkým přínosem k bezpečnosti celé Severoatlantické aliance a že bude zásadním přínosem k bezpečnosti Baltského moře. Věřím, že k ratifikaci přistoupí brzy i Maďarsko.

Co bylo tím průlomem u Turecka? Čekalo prostě na poslední chvíli, aby mělo silnou pozici, ukázalo ramena, nebo tam byl nějaký neveřejný handl?

Můžeme spekulovat o neveřejném handlu… Já jsem o něm v tuto chvíli neslyšel, ale politika se dělá ve více vrstvách, je tam i ta veřejná a neveřejná část mezinárodních vztahů.

Ani na loňském summitu NATO v Madridu jsme do poslední chvíle neznali postoj Turecka k podpisu mezinárodních smluv o přístupu Švédska a Finska do NATO. A pak těsně před summitem nebo na summitu turecký vůdce Erdogan dal s podpisem souhlas… Řekněme, že turecká strana má cit pro choreografii a pro získávání pozornosti na mezinárodní scéně. Ale pro mě je podstatné, že ten souhlas dali.

Maďarsko má taky cit pro choreografii, nebo to už Viktor Orbán trochu přepálil?

Přál bych si, aby bylo Švédsko co nejdřív v NATO. Přál jsem si, aby vstoupilo na summitu ve Vilniusu a teď věřím, že se toho dočkáme v řádu měsíců.

Mluví se hodně o Ukrajině, ale patrný je tu i důraz hlavně západních států na situaci v Indopacifiku. Jak se to promítá do litevského summitu NATO?

Severoatlantická aliance na tématu Indopacifiku a Číny velmi intenzivně pracuje. Je nutné si uvědomit, že celá řada událostí, které probíhají v Indopacifiku nebo tam mohou proběhnout, má potenciál dopadu na globální ekonomiku a bezpečnost. Bavíme se i o nastupujících technologiích, umělé inteligenci, o závodech ve zbrojení nebo otázkách narušení světového obchodu a bezpečnosti dodavatelských řetězců.