Už žádný „blackface“ ani trapné vtipy. Diváci reality show jsou citlivější

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

O sledování reality show často, alespoň někteří z nás, mluví jako o takzvaném guilty pleasure –⁠ něčem, co si užíváme, ale stydíme si to přiznat.

Chtělo by se říct: není se čemu divit. Žánr reality TV se do jisté míry vyžívá v uměle vyvolávaných dramatech a konfliktech, které se navíc nezřídka kdy opírají o stereotypy a předsudky všech druhů.

Tvůrci některých českých i světových reality show se ale snaží v poslední době z tohoto vzorce vymanit. Pro své soutěžící i diváky chtějí vytvořit více respektující prostředí a být jednoduše feel-good, tedy přinášet radost.

Jako příklad může posloužit soutěžní pořad The Great British Bake Off, který se stal předobrazem české verze Peče celá země. Jeho tvůrci v září slíbili, že nová řada bude „vřelejší“ a „laskavější“ než ty předchozí, a na diváky z ní dýchne dobrá nálada.

Z už 14. řady proto vyřadili speciální díly s národní tematikou, které v poslední době diváci čím dál častěji kritizovali za to, že jsou kulturně nepřesné, podporují stereotypy a jsou plné nevhodných vtipů hraničících s rasismem.

V roce 2020 byl součástí soutěže „japonský týden“, o rok později „německý“ a loni „mexický“. V posledním zmíněném si moderátoři show oblékli sombrera, v rukou třímali perkuse a mluvili se španělským přízvukem.

„Nechtěli jsme nikoho urazit, svět se změnil a vtip se nezdařil,“ uvedl v rozhovoru pro britský deník The Guardian vedoucí produkce pořadu Kieran Smith.

Podle serveru The Huffington Post působily kontroverzní národní speciály v celé show trochu jako „pěst na oko“. Pořad se totiž dlouhodobě pyšní tím, že do televizní zábavy vnáší rozmanitost. Mezi jeho soutěžícími se v minulosti objevili lidé s tmavou barvou pleti, pekaři z řad LGBTQ+ (leseb, gayů, bisexuálů, translidí a dalších queer osob) i lidé se zdravotním postižením.

Své fungování po kritice změnila i pěvecká show Tvoje tvář má známý hlas. Česká verze pořadu před lety na přání majitele konceptu, pod který spadá, zakázala použití blackface, tedy barvení obličeje tmavým make-upem, kterou soutěžící využívali k napodobení černošských umělců a čím dál častěji kvůli tomu čelili obvinění z rasismu.

„Časy se mění a s tím i pohled na to, co naše civilizace považuje za přijatelné,“ vysvětlil v roce 2021 serveru Expres Vojtěch Boháček, PR koordinátor české verze, kterou vysílá televize Nova.

Podobně to vnímá i publicistka Jana Patočková, která se zabývá popkulturou. Podle ní jsou dnes diváci citlivější a tvůrci reality show se tomu snaží přizpůsobit. „Posunuli jsme se. Doufám a jsem za to ráda,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Podle ní se v českém prostředí daří navodit respektující atmosféru právě zmíněné kuchařské soutěži Peče celá země i podobně laděnému MasterChefovi.

„Kromě výzev, které jsou pro diváky atraktivní v tom, jak si s nimi tvůrci dokážou poradit a udělat z pečení nebo vaření dechberoucí olympiádu (a tady opravdu stačí jen umný střih), se snaží ukazovat soutěžící jako lidi s příběhem a také jako součást kolektivu, který se dokáže navzájem podržet,“ vysvětluje Patočková.

Na MasterChefovi oceňuje také „snahu o pestrost, která neuráží, ale naopak je inkluzivní“. Ta se podle ní projevuje například v castingu i samotných výzvách, které měla v minulosti na starosti ukrajinská i romská kuchařka.

O podobnou pestrost se dlouhodobě snaží i Big Brother, reality show sledující skupinu lidí, kteří jsou po několik týdnů zavření pod jednou střechou.

Mezi soutěžícími britské verze pořadu se letos objevila třeba padesátiletá Asiatka Farida, která chce dát světu najevo, že muslimové nejsou utlačovaní a šátek, který nosí na hlavě, ji nijak neomezuje, čtyřicetiletý Kerry, který trpí roztroušenou sklerózou a stal se prvním soutěžícím Big Brothera na vozíku, i devětatřicetiletý Dylan s umělou končetinou.

Zatímco někteří diváci si stěžují na to, že se pořad stal v posledních letech příliš „woke“ (dalo by se volně přeložit jako politicky korektní), server Pink News, který se věnuje LGBTQ+ tematice, namítá, že Big Brother byl takový vždycky.

Upozorňuje, že v letošním ročníku britské verze pořadu i v těch minulých se objevila řada queer lidí i soutěžících s tmavou barvou pleti. Pořad podle něj byl už od svého začátku průkopnický, což se projevilo například v roce 2004, kdy se vítězkou pořadu stala transgender žena.

Podle Patočkové se něco podobného daří i české verzi pořadu Big Brother, který taktéž do castingu v letošním roce zahrnul transgender ženu. „Právě díky takové reprezentaci se podobná témata mohou snáze dostat přirozeně mezi mainstream a možná i dokážou bourat předsudky,“ vysvětluje.

O důležitý průlom v této oblasti se podle deníku The New York Times zasloužila streamovací platforma Netflix, která v letošním roce představila Ultimátum: Queer láska –⁠ první „manželskou reality show“ zaměřující se výhradně na queer páry.

Pořadu se podle listu podařily hned dvě zásadní věci. Nabídnout LGBTQ+ lidem show o lásce a závazcích, ke které se mohou lépe vztáhnout, a zároveň přiblížit heterosexuálním divákům specifické způsoby, jakým queer ženy a nebinární osoby (lidé, kteří se neidentifikují s ženskou ani mužskou identitou) navazují vztahy.

Jak ale pro BBC upozorňuje socioložka Danielle Lindemannová z americké Lehigh University, nejde jen o to, kdo je v pořadu zastoupen, klíčovou roli hraje také, jak je v něm prezentován. „Je důležité věnovat pozornost i tomu a neříkat jen: ‚Dobře, splnili jsme kvótu‘,“ domnívá se.

Právě na to v minulosti upozorňovali soutěžící s tmavou barvou pleti, kteří se přihlásili do reality show Survivor, v Česku známé jako Trosečník. Stanici BBC se svěřili, že když se na pořad po jeho odvysílání dívali, zarazilo je, jakým způsobem je tvůrci vykreslovali. Často prý sázeli na stereotypy a rámovali je jako agresivní nebo líné.

Podle socioložky Ellen Lamontové, která publikovala článek pro server NBC News, stereotypy přetrvávají také ve dvou oblíbených pořadech z dílny streamovací platformy Netflix –⁠Love is blind a Too hot to handle.

Ve druhém zmíněném pořadu tráví skupina mladých a atraktivních lidí, kteří dávají před dlouhodobými vztahy přednost známostem na jednu noc, několik týdnů společně ve vile u moře. Jejich jediným úkolem je vyvarovat se sexuálním praktikám.

Podle socioložky Lamontové je pořad problematický v tom, že soutěžící kritizuje za to, že neprojevují dostatečný sexuální stud, který je však uměle navozen společností, a zostuzuje je jako zkažené a promiskuitní.