Útok na Izrael zdůraznil světu i věci, které si odmítal připouštět

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sedmého října se obyvatelé jihoizraelských kibuců a měst probudili do děsivé noční můry. Do jejich domovů pronikali teroristé z Hamásu, kteří je nemilosrdně vraždili, případně je jako rukojmí unášeli do Pásma Gazy. Izraelští politici v prvních reakcích mluvili o „11. září“. Počet obětí ještě není jasný, izraelské zdroje mluví asi o 1300.

V Pásmu Gazy se brzy nato rozeběhla odvetná akce izraelské armády. Letecké útoky si zatím vyžádaly více než 2800 obětí, kterých bude nepochybně přibývat, zvláště se zahájením předpokládané pozemní invaze.

Válka v Izraeli vyvolala řadu otázek, ať už na to, jak mohl Hamás navzdory blokádě Gazy útok vůbec uskutečnit, nebo kdo za něj nese politickou odpovědnost.

Konflikt osobně řeší přední světoví státníci, včetně amerického prezidenta Joea Bidena, který právě ve středu dorazí do Izraele. Zdá se, že konflikt může poznamenat mezinárodní politiku na dlouhou dobu.

Seznam Zprávy přinášejí osm tezí, které z útoku Hamásu a následného vývoje můžou vyplývat. O komentář k nim jsme požádali odborníky na izraelsko-palestinský konflikt.

Když jsem před několika lety dělal rozhovor s tehdejším izraelským velvyslancem v Praze Garym Korenem, přišla řeč i na to, jak moc zásadní hrozbou je konflikt s Palestinci pro židovský stát. Diplomat tehdy argumentoval podobně jako premiér Benjamin Netanjahu, podle něhož je existenční hrozbou pro Izrael Írán. Konflikt s Palestinci naopak poněkud bagatelizoval.

„Když tedy uzavřeme s Palestinci mír, znamená to, že se abú Bakr Bagdádí zaraduje a rozpustí teroristický chalífát?“ položil řečnickou otázku s odkazem na šéfa Islámského státu. Bagdádí by sice chalífát nerozpustil, ignorování dlouholetého konfliktu s Palestinci se ale nyní Izraeli krutě vymstilo.

Politolog Jakub Záhora z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se domnívá, že řešení konfliktu s Palestinci by pro Izrael mělo být tím nejdůležitějším úkolem.

„Ukazuje se, že Izrael nemůže pokračovat v okupaci palestinských území bez toho, aby se to jeho obyvatel dotklo tímto hrozným způsobem. Vysoce nedemokratické praktiky, které chtěla nyní izraelská vláda justiční reformou zavádět, nejdou oddělit od okupace. Následky okupace nejsou jenom bezpečnostní, ale naleptávají samotnou politickou strukturu Izraele,“ poukazuje na politiku vlády premiéra Benjamina Netanjahua.

Na severu Izraele sice proběhlo několik přestřelek s Hizballáhem, zatím se ale zdá, že Írán, který šíitské hnutí sponzoruje a řídí, se chce držet stranou. „Největší obava nyní panuje z toho, zda v okamžiku, kdy Izrael zahájí pozemní invazi, nenastane eskalace ze strany Íránu. Zatím je ale vývoj v tomto směru pozitivní,“ říká Záhora. „Zásluhu na tom nesou Spojené státy, které Írán velmi hlasitě odstrašují,“ dodává.

Íránští představitelé sice v minulých dnech Izrael varovali a vyzývali k ukončení bombardování Pásma Gazy, přesun americké válečné lodi do regionu ale zřejmě zapůsobil. Ostřelování farem Šibá ze strany libanonského Hizballáhu se dá považovat za běžný kolorit, Hizballáh jinak disponuje větším zbrojním arzenálem než Hamás a v případě eskalace by mohl ostřelovat i Tel Aviv.

Napjaté vztahy mezi vládou Benjamina Netanjahua a posledními dvěma americkými prezidenty nejsou žádným tajemstvím. Vztah Donalda Trumpa k izraelskému premiérovi se výrazně zhoršil, když Netanjahu uznal vítězství Joea Bidena ve volbách. Od současného prezidenta pak Netanjahu nedostal pozvánku do Bílého domu, která přitom v minulosti do Tel Avivu chodila takřka automaticky.

Přesto Bidenova politika sklízí u části Izraelců uznání: „Biden to přesně vystihl, z izraelské perspektivy bych jeho projevu dal deset bodů z deseti. Izrael má štěstí, Biden je k němu přátelský a nejsem si jistý, jestli by to dokázal Donald Trump. Ten měl sice velké řeči, ale činy chyběly. Nejsem si ale jistý, jestli by ihned přesunul americké lodě k Perskému zálivu,“ hodnotí politiku demokratů a prezidentovy první reakce na útok Hamásu politolog Jonathan Rynhold z Bar-Ilanovy univerzity.

V podobném duchu se vyjádřil i Jakub Záhora: „Politiku Bidenovy administrativy hodnotím pozitivně, samozřejmě jednoznačně odsoudila útoky Hamásu a morálně podpořila Izrael. Zároveň ale prosakuje varování Izraele před válečnými zločiny - Biden ani jeho administrativa to takto explicitně nezmínili, ale řekli, že se Izrael musí řídit humanitárním právem,“ vysvětluje Záhora. I pro něj je zásadní, že se Američané postavili tvrdě proti Íránu.

Názory na to, jak přistupovat k palestinskému radikálnímu hnutí, které figuruje na západních seznamech teroristických organizací, se dlouho lišily. Například bývalý šéf Mosadu Efraim Halevy mi kdysi řekl, že Hamás je sice krutý, ale drží slovo, a proto by s ním jednal.

Bylo to v době, kdy Hamás kromě teroristů s kalašnikovy reprezentovali i poslanci v oblecích, kteří si dávali velký pozor na zvolená slova a vystupovali jako „lidská tvář“ islamistů.

Nyní se to ale změnilo a po ohavném teroristickém útoku si s Hamásem už k jednacímu stolu nikdo nesedne. „Dříve zaznívaly hlasy, že část Hamásu v Gaze se umírňuje, a to i od představitelů izraelského bezpečnostního establishmentu. Teď už si neumím představit, že by nějaký izraelský politik nebo politička jednali s Hamásem, a nedivím se jim. Otázkou samozřejmě je, co se stane v Gaze po skončení izraelské vojenské operace,“ říká politolog Záhora s tím, že jedním z cílů operace je právě odstranění vlády Hamásu.

Navzdory tomu, že byl Izraelem, USA a velkou částí Západu Hamás formálně označen za teroristickou organizaci, premiér Netanjahu od poslední velké izraelské pozemní invaze v roce 2014 do značné míry ignoroval vojenské provokace této skupiny a současně umožnil, aby do Gazy proudily obrovské sumy peněz, napsal tento týden britský deník Telegraph.

„V izraelských médiích kolují zprávy o tom, jak Netanjahu v roce 2019 na uzavřeném jednání kabinetu řekl, že Hamás vyhovuje Izraeli. V Izraeli to rezonovalo už tehdy, v kontextu posledních událostí je pro to slovo skandální slabé,“ připomíná Záhora.

Tato politika podle něj vyhovovala nejen Netanjahuovi, ale celé izraelské pravici. Další kritika podle něj směřuje na Netanjahua kvůli připravenosti armády, která z politických důvodů dávala před ochranou obyvatelstva na jihu přednost ochraně osadníků na Západním břehu Jordánu.

Místo Netanjahua tak zatím politickou odpovědnost vyvodil šéf tajné služby Šin bet Ronen Bar, který v pondělí složil funkci a veřejně řekl, že je to jeho odpovědnost.

Oslovení odborníci se shodují, že ochromit Hamás na 50 let, jak o tom mluví izraelská vláda, nejde. „To je úplný nesmysl. Možná se po tom výroku bude někdo cítit na pět minut lépe, to je tak všechno,“ říká politolog Jonathan Rynhold z Bar-Ilanovy univerzity.

„Izrael bude usilovat - a do velké míry myslím i uspěje - o fyzickou likvidaci předáků Hamásu a nemalé části jeho členů. Hamás se potom může změnit v čistě podzemní teroristickou organizaci, může se i spojit s nějakou jinou organizací, tohle se těžko předpovídá,“ říká Jakub Záhora. Že by ale organizace zcela zanikla, si ani jeden z odborníků nemyslí.

Počet palestinských obětí dosavadního bombardování Pásma Gazy se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) vyšplhal už na 2800. Je přitom jasné, že s chystanou pozemní invazí izraelské armády se zněkolikanásobí. A jak budou stoupat počty obětí mezi civilisty, poroste mezinárodní kritika Izraele kvůli nepřiměřené odvetě. I Američané vzkázali, že by vojenská operace neměla být pouhou pomstou.

„Útok Hamásu proti Izraeli měl sice podporu Palestinců, nyní ale brutální bombardování vede k semknutí se Palestinců proti Izraeli. A Hamás je na rozdíl od Palestinské samosprávy vnímán jako aktér, který dokáže alespoň nějak Izraeli vzdorovat,“ připomíná Záhora.

Seznam Zprávy krátce po sobotním útoku Hamásu informovaly o propalestinských demonstracích v západní Evropě, které teroristický čin oslavovaly, článek si můžete přečíst zde.

Nepřijatelné chování části západoevropské levice pozoruje i politolog Záhora: „Podpora útoku Hamásu je opravdu velká jak v propalestinských hnutích, tak i obecně v části levice. Nekritická adorace útoku se objevila i v prostředí akademiků a intelektuálů, přerůstá to do antisemitismu. Neříkám ale, že každý, kdo podporuje Palestinu a kritizuje Izrael, je antisemita. Míra antisemitismu je znepokojující.“

Česko pak stojí přesně na druhé straně, názory zde jsou ale podobně extremistické: „Hlavní problém je, že po roce 1989 neproběhla debata, která by téma Izraele a Palestiny řešila. Máme sice svobodu, můžeme říkat, co chceme, ale jen dokud bude náš pohled stejný jako pohled většiny. Pokud si někdo dovolí kritizovat Izrael, bude označen za nacistu či komunistu,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy odborník na extremismus Jan Charvát.

„Antiislamismus jsme viděli v roce 2015, kdy se prakticky celá společnost postavila na odpor proti migraci. Vlna nenávisti vůči muslimům u nás začne znovu. Mnohem pravděpodobněji než proti Židům,“ odhaduje. 

Nad českým postojem k současnému dění se pozastavil i Jakub Záhora: „Reakce v Česku jsou šílené, výzvy k vyhlazení Gazy jsem viděl na sociálních sítích už mnohokrát,“ podotýká s tím, že islamofobie panuje i v jiných zemích. Připomíná také ubodání šestiletého chlapce v americkém Chicagu právě kvůli tomu, že to byl muslim. „Takových incidentů bude bohužel přibývat,“ obává se.

V původní verzi článku vyšla chyba. Chlapec v Chicagu byl ubodán, ne zastřelen. Za chybu se omlouváme.