Spása byla blízko, jenže Čína na zoufalého uprchlíka dosáhla i za hranice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Deset týdnů pobýval mezi vysokými zdmi s ostnatým drátem v Thma Da v Kambodži. Pracoval s ostatními vězni, se kterými se obchodovalo. Brutální trestní systém ho bitím nutil podílet se na internetových peněžních podvodech.

Když do zařízení, kde ho drželi, přijížděli kambodžští policisté, Abdureqip Rahman doufal v záchranu. Ujišťovala ho v tom Organizace spojených národů (OSN), jejíž zástupci si s ním v době uvěznění vyměňovali zprávy. „OSN a další partneři jsou zapojeni a žádají pro váš případ mezinárodní ochranu,“ psali mu.

Spása ale nepřišla. Kambodžské úřady ho 13. ledna letošního roku poslaly zpátky domů do Číny. „Myslel si, že unikl ze spárů Pekingu, jen aby zmizel zpět do Číny,“ shrnuje Rahmanův příběh americký deník The Washington Post.

Návrat do Číny je pro Rahmana obzvlášť nebezpečný. Patří totiž k převážně muslimskému etniku Ujgurů, které komunistická diktatura systematicky pronásleduje, vězní, týrá a brání jim udržovat vlastní kulturu. Po 30. lednu novináři nenašli po Rahmanovi žádné stopy.

Rahman se narodil ve městě Kchu-čcha v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny. Ve dvanácti letech nastoupil do školy a domů chodil o víkendech pouze se svolením. Vystudoval střední školu v Urumči, hlavním městě Sin-ťiangu, pak šel na univerzitu v Chang-čou na východě Číny.

V době jeho studií čínské úřady urychlily shromažďování sinťiangských Ujgurů v tzv. reedukačních táborech a věznicích. Podle některých odhadů jich tam zadrželi až milion.

Rahman se už do rodného regionu nechtěl vrátit, protože se k němu dostávaly zprávy o mizejících lidech. Názor změnil v roce 2019 z rodinných důvodů, které nespecifikoval. Jeho otec ale byl od roku 2015 ve vězení.

Vysokou školu nedostudoval. Po návratu do Sin-ťiangu prošel důkladnou prohlídkou, jeho údaje byly zaneseny do databází, které Čína využívá k pronásledování Ujgurů.

Poté si ho vyhlédlo čínské ministerstvo spravedlnosti a zaměstnalo ho na pobočce v Kchu-čcha. Možná mu pomohly jeho znalosti počítačů a mandarínštiny. Nejdřív měl za úkol administrativu, ale od konce roku 2021 pracoval v zadržovacím středisku v rodném městě.

Rahman vzpomínal, že jeho úkolem bylo sledovat aktivity zadržených. Pozoroval je při spánku, zpěvu vlasteneckých písní, výsleších či tom, jak si povinně zapisovali myšlenky o čínském systému do svých deníků.

Nejhorší podle Rahmana byly právě výslechy. Od vězňů se očekávalo, že se přiznají ke „zločinům“, což znamenalo hlavně náboženskou činnost jako skupinové modlení, studium islámu, čtení koránu a předávání těchto zvyků dětem. I to stačilo, aby úřady někoho považovaly za extremistu.

Kdo se nepřiznal, skončil podle něj ve stísněné tmavé cele, kde mohl sotva stát. Případně ho nutili sedět v tzv. tygřím křesle, což je zařízení pro znehybnění podezřelých. Trestem mohlo být i zadržení jídla.

Rahman z práce v březnu 2022 odešel s odůvodněním, že se musí postarat o rodinu. Úřady nebyly spokojeny s jeho vysvětlením, i kvůli tomu, že jeho otec byl ve vazbě, a označily ho za „osobu dvojí tváře“.

Zadržely ho a odsoudily k roku ve vězení. Poslední část trestu si odbyl v Urumči, v zařízení, kde předtím sám pracoval.

„Žiju život, jaký jsem kdysi sledoval. Pěju vlastenecké čínské písně, sleduju nekonečné propagandistické smyčky v televizi a píšu každodenní úvahy o velikosti čínského systému,“ vyprávěl Rahman.

V srpnu 2023 ho z vězení propustili a hned začal plánovat útěk ze Sin-ťiangu. V říjnu už byl pryč. Obával se, že jeho odchod úřady rychle zaznamenají a on bude znovu zadržen jako jeho otec. Využil své technologické znalosti, aby změnil informace o své digitální identitě uložené v jeho telefonu. Vyhnul se tak sledování.

Přes Vietnam a Kambodžu ho pašeráci dostali do „komplexu kybernetické společnosti“ Thma Da poblíž kambodžské hranice s Thajskem. V podstatě ale vyměnil jedno vězení za druhé.

Šlo o jedno z mnoha zařízení v jihovýchodní Asii, odkud různé společnosti organizují internetové podvodné operace cílené proti lidem zejména na Západě. Výnosy z toho má i Kambodža. Americký Institut míru odhaduje, že země ročně získává 12,5 miliardy dolarů.

„Kambodžský online podvodný průmysl může být vnímán jako státem řízený zločinecký podnik, jehož složky vlastní senátoři, guvernéři, členové kabinetu, poradci a rodinní příslušníci premiéra,“ řekla deníku The Washington Post Erin Westová, kalifornská prokurátorka, která se specializuje na počítačovou kriminalitu.

Rahman přebýval v pokoji uvnitř třípatrového komplexu s malými okny s kovovými mřížemi. V noci směl používat svůj telefon, a tak kontaktoval organizace, které mu mohly pomoct. Spojil se například s šéfem Úřadu OSN pro lidská práva v Kambodži. Neuměl anglicky, a tak ke komunikaci používal aplikaci pro překládání.

Koncem prosince loňského roku požádal o opuštění areálu. Žádost mu byla zamítnuta, protože údajně nezaplatil to, co podle dozorců dluží za propašování z Číny.

The Wasghinton Post kontaktoval dotčené firmy, které ale nereagovaly. Kambodžské úřady problém zařízení, jako je to, kde byl držen Rahman, zlehčovaly a uvedly, že se snaží podobným aktivitám zabránit.

Rahman byl většinu času v kontaktu také s ujgurským spisovatelem Abduwelim Ayupem, který v roce 2015 uprchl s pomocí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) do Turecka. V současnosti žije v Norsku.

Ayup zburcoval další orgány. A 13. ledna konečně zaměstnanec areálu předal Rahmana kambodžskému policistovi. Rahman poslal Ayupovi třísekundové video, které dokládalo, že je zdravý. Měl na sobě bílé tričko a modré kalhoty. Oba věřili, že bude v bezpečí.

Kambodžští policisté Rahmana převezli na okresní policejní stanici a poté do provinčního policejního ředitelství v Pursatu.

Slíbili prý Rahmanovi, že s ním budou zacházet jako se žadatelem o azyl. Imigrační úředníci, se kterými The Washington Post mluvil, ale řekli, že Rahmana v Kambodži nikdy nevedli jako uprchlíka.

Místo toho byl podle policejních dokumentů, které list přezkoumal, od počátku považován za zločineckou teroristickou hrozbu. Představitelé kambodžského úřadu pro boj proti terorismu a mezinárodnímu zločinu popřeli, že by Rahman byl v jejich vazbě, a dále se nevyjádřili.

Poslední zpráva od Rahmana přišla Ayupovi 30. ledna 2024. Mladý Ujgur byl tou dobou stále uvnitř komplexu kambodžského ministerstva vnitra.

Od té chvíle už se neozval. Čínské policejní záznamy, k nimž se dostal americký list, naznačují, že den poté ho předali čínským úřadům v Kambodži a pak ho poslali zpátky do Kchu-čchy, kde ho znovu vyslýchaly.

Ayupova šestiměsíční snaha Rahmana kontaktovat byla neúspěšná. Snažil se získat informace od IOM a UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky), ale podle jeho slov ho „ignorovali“.

Podle mezinárodního práva nikdo nesmí být vrácen do země, kde mu hrozí mučení nebo jiné nelidské zacházení.

Rahmanův případ ale ukazuje, že čínský vliv „přesahuje hranice“ zemí jihovýchodní Asie včetně Kambodži, ale sahá i k mezinárodním orgánům, které jsou součástí OSN.

„Čínská vláda paralyzovala systémy OSN,“ domnívá se výkonný ředitel Ujgurského projektu lidských práv a spoluzakladatel Světového ujgurského kongresu Omer Kanat. „Jejich posláním je chránit uprchlíky, ale ti byli deportováni zpět navzdory všem zárukám, které poskytl UNHCR a další agentury.“

Mezinárodní organizace pro migraci na dotaz deníku The Washington Post odpověděla, že nemůže komentovat jednotlivé případy. Tvrdí, že bojuje proti pašeráctví a odmítá jakékoli zprávy naznačující opak.

Mluvčí UNHCR Babar Baloch uvedl: „Agentura pro uprchlíky v souladu se svým mandátem udělá vše pro poskytnutí ochrany a pomoci lidem, kteří to potřebují, ať jsou kdokoli a kdekoli.“ Také odmítl komentovat jednotlivé případy a zdůraznil, že primární zodpovědnost leží na úřadech příslušného státu, který má jednotlivce hledající pomoc chránit.

OSN si je také vědoma podezření, že Čína se dopouští zločinů proti lidskosti vůči ujgurské muslimské populaci. Spojené státy mluví v souvislosti s děním v Sin-ťiangu o genocidě. Přesto Peking úspěšně dosáhl deportace stovek Ujgurů, kteří z Číny uprchli do jiných zemí, shrnuje The Washington Post.