Článek
„Všichni si mysleli, že jsem se zbláznil,“ vzpomíná Oleksandr Ivancov, který se navzdory všem nástrahám rozhodl prchnout z obléhaných oceláren Azovstal. Právě ty dokázaly odolávat poté, co Rusové na jaře 2022 po těžkých bojích obsadili ukrajinský přístav Mariupol.
V rozsáhlém průmyslovém komplexu se skrývali ukrajinští civilisté i vojáci, a to včetně nyní 29letého Ivancova. Po několika týdnech jim začaly docházet zásoby léků, jídla, pitné vody i munice, z místa ale v podstatě nebylo úniku.
Rusové areál neustále ostřelovali a prezident Vladimir Putin slíbil, že Azovstal obklíčí tak těsně, že z něj neproklouzne ani moucha.
Kyjev posléze usoudil, že jedinou šancí, jak obránce Azovstalu zachránit, je kapitulace. Ukrajinské jednotky tak v květnu 2022 složily zbraně a po dohodě mezi válčícími stranami zamířily do ruského zajetí.
Ivancov na to chtěl jít jinak a přišel s dost ambiciózním a hlavně odvážným plánem – z Azovstalu se nepozorovaně dostat až na Ukrajinou kontrolované území. „Rozhodl jsem se schovat,“ líčí v rozhovoru pro britský deník The Guardian, který přinesl část jeho příběhu, jenž má letos vyjít knižně pod názvem Vzpomínka na Mariupol.
Nebyla žádná záruka
„Pravděpodobnost úspěchu jsem odhadl na jedna ku 1000,“ odhaduje Ivancov.
Velitel je prý ubezpečoval, že podmínky v ruském zajetí nebudou tak špatné. „Četl jsem o sovětských gulazích. Věděl jsem, že ruský vězeňský systém bude drsnější,“ tvrdí.
Podobně se ostatně vyjádřil i důstojník pluku Azov, který v prosinci poskytl rozhovor ukrajinské odnoži BBC. Prozradil v něm, že ačkoliv jim Rusko předtím, než se vzdali, slibovalo bezpečnostní záruky a rychlé propuštění ze zajetí, nevěřil tomu. „Nebyla to žádná záruka, jelikož ruská strana snadno porušuje jakékoliv dohody,“ uvedl.
Svědectví důstojníka ukrajinského pluku Azov
Důstojník ukrajinského pluku Azov prozradil, co předcházelo vzdání se posledních obránců města Mariupol. Rusové prý slibovali rychlé propuštění zajatců.
Ivancov s jedním ze spolubojovníků našel v továrně odlehlý podzemní tunel, kam se dá pouze doplazit, a připravili si v něm skrýš. Na místo si přinesli starou matraci, konzervy s tuňákem, sáčky s čajem, kávu a 15 lahví dezinfekce na ruce. Tu plánovali v případě potřeby využít jako palivo, jelikož hoří bez dýmu a zápachu.
Jeho kolega si riskantní útěk na poslední chvíli rozmyslel, a tak Ivancov zůstal odkázán jen sám na sebe. „Byl jsem připraven na smrt,“ říká.
Rusové po kapitulaci celý komplex několik dnů důkladně prohledávali. Ivancov popisuje, že dokonce nad hlavou slyšel jejich kroky. Měl ale štěstí a nenašli ho.
V podzemní skrýši chtěl původně vydržet 10 dní. Po týdnu, kdy se cítil čím dál hůře a trpěl průjmem, nakonec Azovstal spěšně opustil.
Převlékl se do civilního oblečení a vyrazil vstříc nočním ulicím okupovaného Mariupolu. Nejdříve prošel kousek od smějících se ruských vojáků, pak se podél trati vydal směrem do centra města.
Pro případ, že by ho Rusové zastavili, měl připravený příběh: Tvrdil by, že je námořník, který se do přístavního města vydal hledat pohřešovanou matku. Jako důkaz mu měla posloužit razítka v cestovním pasu.
Ruská propaganda v Itálii
Ruská kulturní asociace v severoitalském regionu Emilia-Romagna oznámila, že se v Modeně 20. ledna odehraje výstava a konference oslavující „rychlou obnovu Mariupolu“. O dobytí kdysi půlmilionového ukrajinského přístavu přitom referuje jako o „osvobození“.
I tentokrát měl velké štěstí. Rusové nepřišli na to, že Ivancov bránil Azovstal a sloužil v ukrajinských jednotkách. Nakonec se z okupovaného jihu dostal na Ukrajinou ovládaná území a znovu se shledal s rodinou.
Stal se tak jedním z pouhých dvou obránců Azovstalu, kterým se podařilo vyhnout se ruskému zajetí. Jeho kolegové byli mezitím převezeni do zdravotnických zařízení v okupovaném Novoazovsku i na území trestanecké kolonie v okupované Olenivce, která se stala jedním ze symbolů ruského útlaku.
Civilisté i váleční zajatci popsali brutální podmínky, kterým v zařízení čelili. Nejméně 54 obránců Mariupolu – včetně jednoho z Ivancovových přátel – na místě zemřelo poté, co sklad sloužící jako cela zachvátila exploze a následný požár. Zhruba 2000 dalších zůstává nadále v ruském zajetí.
