Pokud si Trump postaví hlavu, může nastat ústavní krize. Soudy mají omezené možnosti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud se Donald Trump politicky vyprofiloval na jednom konkrétním tématu, je to určitě migrace. O přistěhovalectví a jeho neblahých důsledcích se vyjadřoval už při svém prvním tažení o Bílý dům v roce 2016 a jinak tomu nebylo ani před loňskými volbami. Imigranty neváhal označit výrazy jako zvířata, jed americké krve nebo pojídači psů a koček.

Není se tedy čemu divit, že právě přistěhovalectví začal řešit hned poté, co se v lednu vrátil do Oválné pracovny. Základem jeho politiky měly být deportace. V boji proti, jak sám říká, „invazi“ na jižní hranici si chtěl pomoct zákonem z 18. století. Právní akt z roku 1798 je jen o 22 let mladší než samotná federace.

„Dám naší vládě pokyn, aby naplno využila obrovskou moc federálních a státních orgánů činných v trestním řízení k eliminaci přítomnosti všech zahraničních gangů a zločineckých sítí, které přinášejí ničivou kriminalitu na území USA, včetně našich měst a městských čtvrtí,“ prohlásil s odvoláním na předpis při svém inauguračním projevu.

Netrvalo tak dlouho a začal s prvním vyhošťováním. Mimo jiné nařídil deportovat tři Venezuelany v rámci tažení proti zločinecké organizaci Tren de Aragua. Tuto organizaci podle šéfa Bílého domu využívá vláda venezuelského autoritářského prezidenta Nicoláse Madura, aby destabilizovala Spojené státy.

Tímto nařízením však Donald Trump šlápl vedle. Alespoň podle federálních soudů, které se případem zabývaly. Nejvyšší soud jejich výrok sice v pátek zrušil, zároveň ale trojici Venezuelanů zadržované v severním Texasu umožnil deportace napadnout u texaských soudů. Soud v Texasu následně vyhoštění dočasně zakázal.

„Vládě se nařizuje, aby až do dalšího příkazu tohoto soudu nedeportovala ze Spojených států žádného člena domnělé skupiny zadržených osob,“ uvedl soud ve stručném rozhodnutí vydaném v sobotu brzy ráno.

Nejvyšší soud byl přitom k Donaldu Trumpovi vždy vesměs velmi shovívavý. Ostatně republikán tři z devíti jeho současných členů sám do funkce dosadil - jmenovitě chronologicky: Neila Gorsucha, Bretta Kavanaugha a Amy Coney Barrettovou.

Předešlí republikánští prezidenti jmenovali další tři soudce, kteří svůj mandát vykonávají doživotně, a konzervativní křídlo tak drží většinu v poměru 6 : 3.

V loňském roce tak Nejvyšší soud přijal rozhodnutí, které bylo vůči Donaldu Trumpovi velmi vstřícné - šéfovi Bílého domu přelomovým rozsudkem přiznali pro jeho úřední jednání velmi širokou imunitu. V posledních týdnech se však u některých republikány dosazených soudců diskutuje možná změna postojů a některá rozhodnutí včetně toho pátečního to dokládají.

K zatrhnutí deportací se americký prezident v tuto chvíli nevyjádřil, ovšem Spojené státy i celý svět na jeho slova čekají v napětí. Hrozí totiž ústavní krize. Pokud by se rozhodl výroky soudů nerespektovat, znamenalo by to rozkol mezi dvěma ze tří větví demokracie - exekutivou a justicí.

„To, že se nyní nacházíme v situaci, kdy se vůbec diskutuje o tom, zda bychom měli dodržovat dlouhodobě zavedená pravidla, je bezprecedentní,“ upozornila již před časem Erica Frantzová, politoložka z Michiganské státní univerzity.

Trump - v loňském roce odsouzený za 34 trestných činů - se sice již dříve nechal slyšet, že ještě nikdy se výroku soudu nevzepřel a v březnovém rozhovoru pro televizní stanici na otázku, zda tak plánuje učinit i v budoucnu, odpověděl, že „to se nesmí“, odborníci však tvrdí něco jiného.

Redakce Seznam Zpráv například nedávno hovořila s Bernadette Meylerovou, která přednáší ústavní právo na právnické fakultě Stanfordovy univerzity, podle různých žebříčků na jedné z pěti nejprestižnějších světových vysokých škol. Profesorka to komentovala slovy: „Některá vyjádření z Trumpova kabinetu naznačují, že se domnívá, že soudy by neměly omezovat výkon prezidentské moci, a prezident již některá soudní rozhodnutí nerespektoval.“

Z poslední doby upozorněme na případ z letošního dubna, kdy se administrativa vzepřela jednomyslnému rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nařídil navrácení Kilmara Ábrega Garcíi, obyvatele Marylandu neprávem deportovaného do Salvadoru. V této věci se však ještě pohybovala na hraně ústavy: Svou nečinnost zdůvodnila tvrzením o nedostatku pravomocí vůči zahraničním vládám, ovšem média upozorňují, že Trump má k salvadorskému prezidentovi Nayibu Bukelemu velmi blízko.

Ještě předtím federální soudce John McConnell z Rhode Islandu prohlásil, že Trumpova administrativa jasně a otevřeně vzdoruje jeho soudnímu příkazu rozmrazit miliardy z federálních fondů.

„Ústava dává Kongresu tzv. power of the purse (česky někdy překládáno jako moc měšce, tedy schopnost skupiny kontrolovat činnost druhé skupiny stanovením podmínek použití finančních prostředků, pozn. red.), výkonná moc pak jen výdaje, které Kongres schválil v různých oblastech, realizuje,“ vysvětlovala Meylerová skutkovou podstatu případu. „Protože je ústava napsána obecně, neurčuje konkrétní postupy pro vynakládání peněz, které Kongres schválil. Některé soudy zasáhly a řekly, že Trump není oprávněn tyto prostředky zadržovat, ale soudní příkazy nesplnil. Jsme tedy ve velmi nebezpečné situaci,“ dodala profesorka.

Rozhodnutí zmrazit peníze určené na financování některých agentur a neziskových organizací navíc není jediným z Trumpových rozhodnutí, která čelí v součtu desítkám žalob a v současné době se jimi zabývá americká federální justice. Napadeny byly i další republikánovy kroky.

Rozpor s právním řádem je shledáván v tom, že Trump mimo jiné: Zrušil právo na americké občanství na základě narození na území USA, urychlil a rozšířil rozsah deportací a ztížil uprchlíkům možnost žádat o azyl ve Spojených státech, přistoupil k zákazu péče o dospívající při změně pohlaví nebo rozhodl rozpustit Agenturu Spojených států pro mezinárodní pomoc (USAID).

Smršť napadených exekutivních opatření, kterými prezident Trump plní své předvolební sliby, ukazuje, že během ukazování svých politických svalů se nebojí napínat hranice prezidentských pravomocí minimálně na jejich ústavní hranu. Co zmůže justice, pokud by se jí Donald Trump rozhodl vyhlásit válku?

Zakročit přímo proti prezidentovi USA nemůže. Šéf Bílého domu má pro své úřední jednání velmi širokou imunitu, kterou mu v loňském přelomovém rozhodnutí přiznal Nejvyšší soud USA. Soudci ale mají několik nástrojů, které mohou použít proti prezidentem jmenovaným státním úředníkům nebo jím ovládaným vládním agenturám. Pokud nebudou respektovat soudní rozhodnutí, mohou být úředníci, agentury i jejich právníci finančně sankcionováni pro pohrdání soudem. V krajním případě nebo při opakovaném páchání hrozí za tento skutek i trest odnětí svobody.

Analýza profesora Yaleovy univerzity Nicholase Parilla publikovaná v roce 2018 v časopise Harvard Law Review uvádí několik případů federálních soudců, kteří se snažili uložit pokuty a vězení, když výkonná moc neplnila soudní příkazy. Závěr však zní, že vyšší soudy projevily prakticky naprostou neochotu povolit sankce. „V některých případech se do případů vložily za minutu dvanáct, aby agenturu zachránily před uložením pokuty, která zatěžuje rozpočet, nebo jejího vysokého úředníka před uvězněním,“ stojí v analýze.

„Zásadním problémem amerického ústavního systému je, že soudní moc byla navržena jako ‚nejslabší větev‘, která nemá pravomoc prosazovat své rozsudky jinak než prostřednictvím svého slova a veřejné legitimity,“ doplňuje ho Meylerová a vysvětluje jednu z chyb v jinak důmyslném systému brzd a protivah. „Soudy proto nemají příliš možností, jak postupovat, pokud se jim výkonná moc rozhodne odporovat,“ dodává profesorka.