Politici napříč Evropou otáčejí. V touze po úspěchu přebírají trumf populistů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Západní Evropa se připravuje na letošní uprchlickou vlnu, která obvykle vrcholí koncem léta. Obavy, že se jí nepovede zvládnout, patří k důvodům, proč nyní odstoupil například nejdéle sloužící premiér v dějinách Nizozemska Mark Rutte.

Rutte se pokusil zpřísnit azylový zákon tak, aby nárok na plnohodnotný azyl získal pouze ten z běženců, který je pronásledován diktátorským režimem. Uprchlíci před válkou by měli nárok na dočasnou ochranu a nemohli by si automaticky přivést rodinné příslušníky. Dvě z koaličních stran ovšem jeho plán odmítly.

Příčinou premiérova vyjednávání a pádu mohla být ponižující porážka, kterou jeho VVD v březnu utrpěla od nově založeného rolnického hnutí BBB v provinčních volbách. Radikálně pravicoví rolníci odmítají zemědělsko-klimatickou politiku Bruselu, zároveň však slíbili omezit migraci z islámských zemí. Získali tím 20 procent hlasů, zatímco na VVD zbyla jen polovina tohoto počtu. Rutte chtěl do příštích voleb logicky převzít jejich trumf.

Se stejným manévrem uspěla loni v listopadu v dánských parlamentních volbách sociálnědemokratická premiérka Mette Frederiksenová. „Cílem je snížit spontánní migraci na nulu,“ přislíbil podle deníku Politiken její ministr pro integraci Mattias Testafaye. Díky tomu sociální demokraté porazili dánskou protimigrační stranu Venstre a posléze s ní domluvili novou vládní koalici.

Podobný trend zavedených partají, tedy převzít od populistů migrační agendu, se uplatnil při volbách loni v září ve Švédsku. Liberální Strana umírněných tam prohrála s populistickými Švédskými demokraty, jejichž šéf Jimmie Akesson podle deníku New York Times ještě nedávno označoval muslimskou imigraci za „největší nebezpečí pro Švédsko od druhé světové války“.

Šéf Umírněných Ulf Kristersson se stal premiérem jen díky Akessonově podpoře, kterou získal za slib, že dosavadní vstřícnou politiku vůči uprchlíkům definitivně zruší.

Letos v dubnu se populistická protimigrační strana Finové stala součástí konzervativní koalice v Helsinkách. Snaha nizozemského premiéra napodobit severské kolegy však ztroskotala na jeho vlastní straně.

Přesto Rutteho pokus přejít na pozice populistů nemusí být nutně projevem cynismu protřelého politika. Je pravda, že obraz migranta, který přišel zneužívat sociální dávky a násilnou agresivitou ohrožuje slušné občany, využívají populisté s úspěchem už desítky let. „Teď však takové výroky označují vážný a reálný problém,“ upozorňuje politolog Metropolitní univerzity Jan Bureš.

Premiérka Frederiksenová problém definovala v projevu pro dánské poslance slovy, že dánská společnost nedokáže integrovat desítky tisíc migrantů původem především z islámských zemí, kteří odmítají místní kulturu.

„Musíme zajistit, aby tolik lidí do naší země nepřicházelo, jinak naše společnost ztratí smysl pro sounáležitost. Už teď je naše sounáležitost zpochybněna,“ prohlásila slovy, která od sociální demokratky dosud nikdo neslyšel. Dodala, že Dánsko se nebude přizpůsobovat muslimům, naopak muslimové se musí přizpůsobit Dánsku.

Za největší problém své země označuje podle červnového Eurobarometru 36 procent Švédů kriminalitu, která ovládla periferie velkých měst obývané klany cizinců z mimoevropských zemí. Daleko za tím jsou obavy z výpadku dodávek energií (17 procent) nebo z války na Ukrajině (12 procent). „Bílá většina může mít pocit, že stát už není jejich,“ shrnuje šířící se obavy politolog Bureš.

Právě z toho důvodu, že zavedené partaje potíže s migrací ignorovaly, překročily dosud okrajové populistické strany v severských zemích 20 procent a rozvrátily dosavadní politický systém opírající se levicový a pravicový blok.

Ani jinde v západní Evropě není taková změna něčím nevídaným. „Bratři Itálie“ v čele s Giorgiou Meloniovou vyhráli italské volby s 25 procenty, stejný podíl slibují aktuální průzkumy Národnímu sdružení Marine Le Penové ve Francii, dvacetiprocentní hranici v průzkumech pokořila Alternativa pro Německo, v Rakousku průzkumy slibují protimigrační FPÖ 30 procent.

Rutte a další lídři západoevropských vlád byli podle politologa Bureše vystrašeni výbuchem sociálních nepokojů, které nastaly před třemi týdny po zabití sedmnáctiletého mladíka s migračním původem ve Francii. Během šesti nocí zapálili často nezletilí násilníci tisíce automobilů a stovky veřejných budov nebo obchodů.

„Vláda velmi dobře ví, že naprostá většina zúčastněných se cítí být cizinci nebo jsou cizího původu. Tyto nepokoje znovu ilustrují problém asimilace v naší zemi,“ uvedla populistka Le Penová v deníku Figaro a její tvrzení nikdo nezpochybnil s výjimkou politiků radikální levice, kteří dávají za nepokoje vinu policistům.

Tradiční pravice, tedy konzervativní Republikáni, se naopak domluvila s Národním sdružením na společném postupu a její poslanci navrhli zákon, podle kterého přijdou o sociální podporu rodiče, jejichž děti se nepokojů zúčastnily.

Středová vláda Emmanuela Macrona se zatím omezila na tvrdé represe. Zatčeny byly čtyři tisíce účastníků násilností a soudy je v urychleném řízení odsuzují k nepodmíněným trestům vězení, například za rabování v obchodech.

Nemusí jít o francouzskou zvláštnost, jak se minulou neděli přesvědčili v německém Giessenu, kde se porvali účastníci festivalu eritrejské kultury. Posléze napadli i policisty, kteří se je pokusili uklidnit, a výsledkem byly desítky raněných a stovka zatčených.

„Není možné tolerovat, když násilnické bandy neakceptují náš právní stát a dopouštějí se ve veřejném prostoru násilných excesů proti německým policistům a občanům,“ odsoudil výtržnosti orientalista Alfred Schlicht v deníku Welt.

Ve stejné době si místopředseda liberální vládní strany FDP Wolfgang Kubicki postěžoval, že Německo dosud nezvládlo důsledky migrační krize z roku 2015. „Politika otevřené náruče, jak ji podporují především Zelení a multikulturní idealisté, naši zemi příliš zatížila a změnila k horšímu,“ napsal v deníku FAZ.

Na neudržitelnou situaci se stěžují také rakouské úřady. Deník Die Presse blízký vládní Lidové straně například minulý víkend zveřejnil statistiku, podle níž ve Vídni pobírá podporu v nezaměstnanosti polovina všech místních Syřanů a třetina Afghánců. Důvodem je neúspěšná integrace.

„Existují jazykové a kvalifikační problémy. Mnozí z těch, kteří se registrují do azylového systému, byli pravděpodobně již delší dobu v táborech v Turecku a Libanonu. Mnozí nejsou gramotní, proto bude dlouhá cesta k jejich zaměstnání,“ vysvětlil ředitel vídeňského pracovního úřadu Winfried Göschl.

Nervozitu zvyšují statistiky o tom, kolik běženců požádalo v prvních měsících roku 2023 v Evropské unii o azyl. Jejich počet odpovídá krizovému roku 2015 a také složení uprchlíků podle zemí původu je skoro stejné. Téměř polovinu žádostí podali občané Sýrie, Afghánistánu, Turecka, Pákistánu a Bangladéše.

Nizozemský premiér Rutte s Italkou Meloniovou patřili k těm politikům, kteří prosazovali zpřísnění imigrační politiky celé Evropské unie a v červnu dojednali kompromis, který členským zemím umožňuje vrátit migranty na vnější hranici Unie. Dohoda však letos platit nezačne, a proto se Rutte ještě před vrcholem migrační sezony pokusil po vzoru Dánů a Švédů zpřísnit národní zákony.

Tento úkol zůstane na vítězi předčasných nizozemských voleb, které proběhnou na podzim. Rutte se jich nezúčastní, favoritka Caroline van der Plasová (BBB) by ovšem podle deníku Spectator zvolila ještě ostřejší restrikce než dosavadní premiér.

Do té doby prověří sílu evropských populistů předčasné volby ve Španělsku. Tamní strana Vox ovšem podle průzkumů nepřekročí patnáctiprocentní hranici, v evropském srovnání neobvykle nízkou.